Kontakt Úvod Obsazení Diskografie Chris TV termíny Fotogalerie Link Turné Zajímavosti
Fanklub Akce Akordy Překlady Dvd VAŠE NÁZORY Re-union Film Guestbook Něco o mně
 
Vaše názory - 2014
Vaše názory, komentáře a připomínky budou uveřejněny zde
Pište na   info@smokie-cz.com větší soubory obsahující např. fota posílejte na smokie-cz@seznam.cz
Vaše názory 2015 2013  2012 2011 2010 2009, 2008, 2007, 2006, 2005, 2004

 

 

Chris Norman Tour - There and back 2014

koncert v Drážďanech 19.3.2014

autor Petr Končel

Ahoj fanklubáci.
Po dlouhé době se chci podělit o zážitky z koncertu Chrise Normana.Ten jsme navštívili v Drážďanech 19.3.2014 v klubu Alter Schlachthof.
Než se tak stalo museli jsme udělat některé přípravy.
V listopadu loňského roku jsem zjistil,že Chris má koncertní šňůru po Německu a hned jsem začal spřádat plány.S Jaruškou a kamarády Václavem a Tomášem jsme byli čtyři.Oba Chrise naživo ještě neviděli a tak se taky těšili.Lístky jsem sháněl kde se dalo a byla to sranda.Například v centrále českého Eventimu mi řekli,že lístky do Německa u nich lze koupit a za týden už to bylo jinak.Nakonec lístky koupila kamarádka Lucka z Chebu,za což ji patří velký dík.

 

 

A tak jsme ve středu 19.března v poledne vyrazili vstříc velké akci.Vybaveni skvělou náladou a výbornou svačinkou dorazili jsme do Drážďan kolem druhé odpoledne.Přímo k místu konání klubu Alter Schlachthof.Následovala malá rozcvička a průzkum terénu.Po chvilce se u bočního vchodu s nápisem BACKSTAGE objevil Geoff Carline.Právě probíhala zvuková zkouška.Nejdříve jsme dostali od něho podpis a pak jsem s ním prohodil pár slov o Chrisovi i o tom,že dorazí později,což nám bylo líto.
Po procházce městem,malém shoppingu a po posilnění v BurgerKingu jsme vyrazili zpět na "místo činu".Kolem 18:00 se začal srocovat menší dav a za hodinu nás bylo o dost více.Tehdy jsme potkaly Annu a Šárku(též fanklubačku z Liberce).Slyšeli jsme němčinu, polštinu,ruštinu,slovenštinu a samozřejmě zněla naše čeština.Další hodina čekání a dav rostl a s ním i naše netrpělivost až nás nakonec ochranka pustila do areálu.Pak následoval hromadný úprk ke vchodu do klubu.Jaruška byla mezi prvními a držela nám místo v první řadě.U vchodu jsem si koupil plakát a vytoužený hrníček s fotkou.A bez poštovného!

 


Podium bylo zahaleno do tmy a my si říkali,že ještě budem hodinu čekat.Na druhém konci sálu bylo několik řad k sezení,které se začaly plnit.Mé obavy,že sál bude poloprázdný se deset minut před osmou rozptýlily.Sál s kapacitou asi jako Lucerna v Praze praskal ve švech.To už se ozýval pískot a skandování(taky jsem se přidal).Napnutě jsme čekali a cítili,že už,už,to příjde!

A přišlo, tedy přišli:Geoff.Martina,Dorino a další(Láďo máš asi pravdu že Shannon byla asi nejlepší :-)) a nakonec Mistr Chris!Bouřlivé uvítání,jásot a pískot všech lidí v sále a všech věkových skupin.Jako vždy Chris začal osvědčenými fláky z dob Smokie.Bylo vidět,že Chris trošku zhubnul,ale řádil jako čert.Zpívali jsme,fotili,tančili a hlavně zírali.Celý band hrál ve vysokém nasazení a naprosto skvěle.Zazněla Hey Jude,Stumblin in,Nobody s fool,hojně vyvolávaná Gypsy queen,Wish you well,asi pět rock and rollů a další skladby jak novější tak dnes už klasické.A jako vždy čas se krátil a tím i koncert.Po půl desáté zazněla tradičně rozlučková Don´t play your rock n´roll to me.Zaznělo oblíbené chorálové éééééééééoóóó!!!!Následoval Chrisův první odchod(bylo jich víc).Samozřejmě jsme měli jiný názor a dali to v hledišti hlasitě najevo.Chris děkoval loučil se,přidával loučil se a zas přidával.Hrál svůj Rock n´Roll přes dvě hodiny,to ještě nepamatuji.Poslední přídavek dal Chris sám akusticky s kytarou.Některé fanynky brečely.Pak se rozloučil a my pochopili,že je definitivní konec vysněného koncertu.Sál se pomalu vylidňoval a my dávali pozor,abychom se neztratili jeden druhému a zároveň pokukovali do prostoru kde parkoval  autobus  a auta kapely.Postupně všichni vycházeli bočním vchodem a nakonec Chris tak jak koncertoval jen s bundou na sobě.Za chvíli odjížděl v mercedesu a viděl jsem ve světle lampy jak leží na zadním sedadle.To už nás tam zůstalo jen pár a tak jsme se po chvilce rozloučili a pomalu vyrazili k domovu.Zážitků bylo bambilion a bylo o čem mluvit.Cesta domů uběhla rychle.Kamarády jsme vyložili v Neratovicích a spěchali domů.

 

 

Některé zážitky se těžko popisují ,tak snad jen,že to byl zážitek s velkým Ž.Děkuji Chrisovi za něj a všem fandům,kteří na něj přišli.
                                                                                                       S pozdravem Petr Končel

 

 

Koncert Smokie

17.2.2014 Brno Hala Vodova

(autor Karolina)

foto

 

Brno – Vodova, 17. února 2014

 Tak máme za sebou další „výjezd“. Tentokrát  šlo všechno hladce, plynule a bez jakýchkoliv zádrhelů. Má na tom svůj lví podíl i naprosto pohodová spolupráce s agenturou Brnokoncert a hlavně s Kateřinou Červinkovou, které tímto velmi děkuji, ale je mi líto, že jsem se jí v Brně nedopátrala, ač jsem se snažila, protože jsem jí chtěla poděkovat osobně.

 Dle informací měli Smokie přiletět do Vídně a z letiště jet rovnou na zvukovku -  na odjezd do Brna jsme tedy měli spoustu času. Petr pro mne opět přijel až před barák (jak luxusní J, díky, Petře) a po téměř volné D1 jsme se plynule přemístili do Brna „na prýgl“, kde jsme měli  zamluvené ubytování v hotelu Maximus Resort. Hotel je velmi pěkný a nápaditě řešený, ale na můj vkus příliš prostorově marnotratný.  Protože bylo teprve po jedné, dali jsme si s Petrem oběd a čekali na Jožku, který před hodinou hlásil, že za hodinu dorazí. Dorazil až za další hodinu s migrénou a poutavým příběhem  o vybité baterce (v autě) a snažil se dokázat, že přípravu na cestu nepodcenil, ale auto prostě nemá týmového ducha. Ve čtyři hodiny ještě přijel Láďa s Maruškou, takže jsme byli komplet. Chyběla nám Jana, toho času v nemocnici, ale se kterou jsme byli ve stálém spojení.  Půl hodiny po hlášeném příjezdu, tedy v půl šesté, Smokie dorazili. Vypadali, tak nějak „rozběhnutě“ a nebylo divu – všichni při vítání říkali, že mají velmi „rush day“, dokonce tak „rush“, že ani nestihli zvukovou zkoušku a jak Martin říkal: „držte palce, protože máme nové techniky a nemáme to nazkoušené“. Po zapsání na recepci se hned utíkali najíst, protože pak měli jen čas se rychle vysprchovat a dojet do haly. V tom poklusu jsem jen stačila s Martinem domluvit snídani a Terrymu říct, že Jana s námi není, protože je v nemocnici. Chystali jsme se zrovna odjet do Vodovy, když ještě v rychlosti přiběhl Terry a ptal se, co je s Janou, řekla jsem mu to a požádala o snímeček pro Janu. Zapózoval mi, dal mi pusu na tvář a řekl, ať jí pošlu Janě.

 Před halou už byl dav netrpělivých lidí – někteří tam prý byli už od pěti (!), ale zdálo se, že pořadatelé nehodlali otevřít ani o 30 vteřin dříve, než v sedm. Navzdory té spoustě lidí, se nám podařilo dostat na svá obvyklá místa. V hale bylo poměrně teplo, a jak večer postupoval , stoupala i teplota v hale. Koncert byl skvělý jako obvykle, i když se mi zdálo, že kluci přece jen vypadají unaveně. Koncert tentokrát nezahajovala úvodní Martinova znělka, takže když se najednou objevil na pódiu, trochu nás to zaskočilo. Jinak byl program zachován. Odhaduji, že kolem mě stáli lidé, kteří znali Smokie z dob svého mládí, nebo lidé, kteří je neznali vůbec a byli tam pozváni svým partnerem, protože jsem slyšela věty typu: „tohle je taky nějaké známé…“, nebo: „…a tohle neznáš?“ a bylo vidět, že nové písničky, jako třeba „If I Can´t Love You“ z alba „Take A Minute“ jsou pro ně opravdu nové. 

 Po koncertě jsme zkusili zajít do backstage, ale nebylo nám to umožněno, že prý za 15 minut. Nechtěli nám zavolat ani Kateřinu ani Terryho ani Martina a po chvilce čekání jsme si řekli, že už nás to nebaví a vrátili jsme se do hotelu. Dali jsme si pivo a sedli si v hale. Ani ne po půl hodince se ve dveřích objevil Mick a hrnul se rovnou k nám a chrlil: „Slyšel jsem o Janě, to je mi líto… co jí je? A přijede ještě někdy s vámi? A bydlíte tady? Takže se uvidíme ráno? Tak dobrou noc.“ Za ním se sklenkou vína v ruce nonšalantně vkráčel Terry následován  Martinem a také rovnou k nám a Terry zároveň vysvětloval: „…najednou řekli, že jedem a já zapomněl, že držím víno, tak tady máte ode mě sklenici…“, hrknul do sebe zbytek vína a postavil „ukradenou“ sklenku na stůl před nás. Pak vypukl všeobecný zmatek a povídání a vyptávání a fotografování před mírně užaslými pohledy jejich doprovodu z agentury.

  Asi v jednu jsme si řekli, že půjdeme spát, když přišel Lee, nový technik. V ruce měl láhev červeného vína a očividně se chtěl družit. Povídali jsme si asi do půl druhé,

dozvěděli jsme se, že bydlí asi 10 minut od Terryho. Že je s nimi na turné asi potřetí. Že jsme mu velmi sympatičtí, a že mu doma ani tak nevadí přistěhovalci, jako studenti. Mluvil jedním dechem o Feng-Shui, komunismu, popsal nám svou zvukařskou práci, včetně toho, kterými knoflíky na zvukařském pultě kroutí a proč a k čemu slouží pedály pod Mickovou a Martinovou nohou… namluvil toho spoustu, a pak jsem ho musela stopnout, že už je pozdě a půjdeme spát, což okomentoval slovy: „doufám, že to není jen způsob, jak se mě zbavit a pak budete pokračovat v párty na pokoji sami“. Byl roztomilý.

 Ráno  jsme přišli na snídani a ještě jsme si ani nestačili nandat na talířky, když vešel Martin. Usměvavý,  dobře vyspalý a jeho první otázka byla: „slyšel jsem o Janě… co jí je?“. Pak jsme probrali povodně, problémy s divou zvěří a dopady sepjetí s přírodou na úrodu na našich zahradách, Olympiádu, počasí a jak si Martin plánuje na večer procházku v Antalyii na pláži, neboť tam právě odlétali.

 Při loučení se Terry Jožkovi ještě podepsal do své knihy, Steve se zeptal na Janu a jak jí je a Martin nám popřál veselé Velikonoce. Pak všichni postupně zmizeli v mlze. No, a my jsme zaplatili pokoje a také vyrazili domů. Takže, končím, jak jsem začínala – všechno šlo jako po másle a doufám, že příště to bude zrovna tak. A už zase i s tebou, Jano.

 

 

 


 

 
 
 
(c) 2003 - 2008 Ladislav Duspiva aaa

info@smokie-cz.com    smokie-cz@seznam.cz

 Poslední aktualizace  24.02.2015