Kontakt Úvod Obsazení Diskografie Chris TV termíny Fotogalerie Link Turné Zajímavosti
Fanklub Akce Akordy Překlady Dvd VAŠE NÁZORY Re-union Film Guestbook Něco o mně
 
Vaše názory - 2015
Vaše názory, komentáře a připomínky budou uveřejněny zde
Pište na   info@smokie-cz.com větší soubory obsahující např. fota posílejte na smokie-cz@seznam.cz
Vaše názory 2014  2013  2012 2011 2010 2009, 2008, 2007, 2006, 2005, 2004

 

 

 

Koncert Smokie 

Praha Lucerna 21.2.2015

autor Zemanová Jitka

 

 

Byla jsem s manželem v Lucerně na skupině Smokie,bohužel jsem byla velice zklamaná. Chris Norman to je pan zpěvák, bez jeho zpěvu to je katastrofa.

Jitka

 

Koncert Smokie 

Brno 20.2.2015, Praha Lucerna 21.2.2015

autor Karolina

více

Brno 20. února

 

Mám volno. Sedím u počítače a snažím se přijít na stručný popis víkendu. Možná bych mohla začít poděkováním Kateřině Červinkové z Brnokoncertu. Je to krásná mladá dáma s francouzským šarmem, ale co je hlavní, velmi dobře se s ní spolupracuje. Je rychlá, přesná, spolehlivá a zřejmě i velmi výkonná. Pobyt Smokie byl vždy velmi precizně připraven a stejně to tak bylo i nyní. Těším se na naší další spolupráci při přípravě koncertu v Ostravě. 

A tohle by mohlo posloužit jako dobrý „oslí můstek“ k tomuto pátku: Když jsem se dozvěděla, že Smokie přijedou už ve čtvrtek, napsala jsem Martinovi, že zkusíme v pátek dorazit do 12.00, ať se nikde netoulá. Bála jsem se, abychom se nemíjeli. 

V pátek ráno pro mě přijel Petr (absolutní vrchol luxusu – mám dopravu vždy až před barák – díky, Petře!) a vyrazili jsme. Jožka měl přijet vlakem až na třetí odpoledne, tak jsem byla trochu nervózní, jak se sama poperu s angličtinou, protože letos jsem vlastně ještě anglicky nemluvila. Nakonec to nebylo o nic děsnější, než jindy. Tedy snad. Přijeli jsme do supermoderního hotelu futuristického vzhledu se stejně futuristickým názvem „Sonocentrum“, zaregistrovali se, dostali kartu do pokoje v devátém patře a pak jsme se proskleným výtahem snažili dostat nahoru. Ale pokaždé nás někdo „stáhl“ a my se ocitli nejdřív garáži, pak opět v přízemí a naposled nás někdo stáhl do pátého patra. Ten „někdo“ byl Martin. Zírali jsme na sebe přes skleněné dveře a nastalo bouřlivé vítání v malém prostoru výtahu. Pak Martin řekl, že našel můj vzkaz, a tak je tady, ale ostatní prý spí, protože jejich lety měli velké zpoždění a pak zlomyslně zmáčkl knoflík do přízemí, se slovy, že se jde podívat do Music clubu. A tak jsme se opět ocitli v přízemí a recepční na nás koukala jako na cvoky. V tom výtahu jsme strávili dobrých deset - patnáct minut!

U oběda jsme se dohodli, že je příliš krásně na to, abychom stále trčeli v hotelu a mě napadlo vytáhnout Martina na Špilberk. (Co bych lhala - napadlo mě to už před třemi lety, ale nikdy nebyl čas.) Zvala jsem i Micka, který do restaurace také přišel, ale když se dozvěděl, že by měl někde šlapat do kopce, řekl, že si dá radši v klidu kávu. Protože jsme měli jen hodinu a půl než začne zvukovka, museli jsme vymyslet rychlou variantu. A tak se stalo, že si Martin vyzkoušel brněnskou městkou dopravu. Na hradě jsme ještě stihli prolézt kasematy a pak zase procházkou na „šalinu“ a zpátky do hotelu. Byl to super výlet!

Večer se nám podařilo dostat se do sálu přes místnost, která klukům sloužila jako azyl a tam jsme je mohli konečně vidět všechny pohromadě a přivítat se s nimi. Měli s sebou dva neznámé „bedňáky“, z nichž jeden vypadal jako Ruda z Ostravy, a tak jsme mu také začali říkat. Předkapely byly dvě – Keks a Ginger. Ani jednu jsem neznala, což ovšem u mě není nic zvláštního, ale byly fajn a některé písničky Keksu jsem dokonce i znala. Koncert byl skvělý jako vždycky. S drobnými úpravami. Obvyklá šňůra hitů byla přerušena novějšími, jako je Night Stood Still nebo If I Can´t Love You a publikum bylo nadšené. Spát jsme šli po půl jedné, když v sále začínala diskotéka, jejíž ozvěny jsme slyšeli až do devátého patra. Ještě nás čekal zítřek…

 

Praha 21.února

 Vzhledem k tomu, že víme, jaké je Martin ranní ptáče, byli jsme na snídani už po osmé. Ale až do devíti se nic nedělo a pak se zjevil Mike. Zalezl si do izolace a předstíral, že není. Teprve asi ve čtvrt na deset nonšalantně přikráčel Martin a aby toho nebylo málo, dal si k snídani kávu… nechápala jsem,… úplně si převrátil režim… ale když si začal lít med na suchý chleba, tak mě uklidnilo, že aspoň něco mu zůstalo. Z hotelu odjížděli už v deset, takže Steve s Mikem přišli na snídani už v plné polní. Tak jsme se nezdržovali, šli si zabalit a vyrazili jsme do Prahy. Zajeli jsme k nám domů, nechali tam auto a jen tak nalehko se vypravili na Václavák. Předpokládala jsem, že budeme na místě první, že Smokie dojedou až po nás, ale převezli mě. Když jsme přišli do Jalty, seděl proti nám u stolu Terry, mailoval, telefonoval, pil pivo a čekal na polévku. Chvilku jsme si povídali a pak přišel Martin, sedl si na opěradlo křesla a řekl: „Tak jdem, ne?“ Udivilo mě to, „jdem? Kam? To jako ven?“, celý včerejšek mluvil o tom, že nebudou mít zítra čas. „No jasně. Ven“, řekl a vstával. Tak jsme šli. Řekl, že není omezen časem, zvukovka je až ve čtyři, tak jsme to pojali velkoryse a šli přes Lucernu, kde si vyfotil koně visícího u stropu, přes Staroměstské náměstí na Karlův most až na Kampu a zpátky. Fotil, na všechno se ptal, všechno ho zajímalo a když uviděl segweye, tak si ho nadšeně vyzkoušel. Když se projel, řekl, že jak to poprvé uviděl, tak to chtěl zkusit, ale až dnes na Václaváku v Praze dostal příležitost splnit si sen. Bylo nádherně, slunečno, turistů tak akorát… co víc si přát…

 V půl čtvrté jsme ho bez zjevných zranění odevzdali v hotelu. Pak jsme se sešli s ostatními fanklubáky. Společně jsme pak čekali před Lucernou až se začne pouštět. To odpoledne měl přijet i Láďa. Byl v Mariánských lázních, ale předpokládal, že když na pár hodin zmizí, tak to v sobotu nebude vadit. Ale osud mu nepřál. Téměř před cílem ho zradilo auto a musel se vrátit. 

 Už dlouho dopředu jsme věděli, že Lucerna je vyprodaná, ale takhle natřískanou jsem jí ještě v životě neviděla. Čím déle jsme tam stáli a čím více přicházelo lidí, tím více se ve středu sálu vytvářel nad našimi hlavami opar vydýchaného vzduchu. Než začal hrát Keks, bylo nám všem už slušné vedro, ale když přišli Smokie a byla tendence se hýbat v rytmu hudby, bylo to jako v sauně. Stáli jsme sice nedaleko od pódia, ale přece jen na nás asi neviděli, a to byl velký nezvyk pro nás pro všechny. Bylo ale krásné sledovat, když přišli na pódium a viděli ten narvaný sál. Přísahala bych, že se jim rozšířily v úžasu zornice jako po fetu. Jejich úžas byl totiž patrný i na tu dálku jen z řeči těla. Byli nadšeni. A tím víc, čím víc bylo nadšené publikum. Byl to velmi úspěšný koncert. Jeden z nejlepších. I Mikovi to zvedlo náladu. Nicméně bylo úlevné dostat se po koncertu na čerstvý vzduch. Řekla jsem už odpoledne Martinovi, že na ně po koncertu počkáme před hotelem, abychom se rozloučili, protože v neděli brzy ráno odlétají, tak že už se neuvidíme. A to jsme také udělali. Těsně před půlnocí jsme se s nimi všemi rozloučili, tak postupně, jak se po jednom, či po dvou trousili z Lucerny do hotelu. Chytli jsme poslední metro a jeli domů.

 Další nádherný den za námi. A další nádherná akce. A ještě to prý nekončí. Ještě bude v červenci Holyšov u Plzně a v září opět Plzeň, Ostrava a Bratislava. Doufejme, že to vyjde.

Děkuji všem, kteří tam budou s námi. A děkuji všem, kteří byli zde.

Karin

 

 

Koncert Smokie 

Praha Lucerna 21.2.2015

autor Irena Vanišová

 

 

Když jsem v lednu vyhrála v soutěži dva lístky na moje miláčky Smokie
měla jsem ohromnou radost ! Ani moc jsem nemusela přesvědčovat syna zda
by se mnou do Prahy jel protože se také na koncert těšil ( Smokie na
živo uvidí poprvé v životě ) A tak jsem 21 února k večeru vyrazili po
dálnici ku Praze. Naštěstí provoz byl v pohodě a i místo na zaparkování
jsme našli. V sedm hodin se otevřeli dveře do Lucerny a my s velkým
očekáváním velkého koncertu konečně mohli vstoupit dovnitř. Našli jsme
si bezva místa k stání, aby jsme dobře viděli na pódium. Během hodiny se
velký sál Lucerny naplnil diváky k sezení i k stání k prasknutí.
Předkapelu Keks jsem nikdy neslyšela ale opravdu hrála skvěle a dodala
tu správnou atmosféru na hlavní kapelu SMOKIE ! Ta hned v devět hodin
rozjela skvělý koncert se svými velkými hity za svoji 40 letou
existenci. Bylo to skvělé ! Velký potlesk na závěr a velké díky kluci
znělo sálem. Ať vám to hraje a zpívá ještě hodně dlouho. My heart for
you always and forever.
Irena a Míra

 

 


 

 
 
 
(c) 2003 - 2008 Ladislav Duspiva aaa

info@smokie-cz.com    smokie-cz@seznam.cz

 Poslední aktualizace  26.02.2015