Jak to vypadalo v Drážďanech (koncert Chrise 7. 12. 2004)

a ve Vídni (koncert Chrise 19. 11. 2004)

(autor Jana Čermáková)

Vídeň 19. 11. 2004 Kurhalle, Oberlaa

Návštěva Vídně a hlavně tedy účast na koncertu Chrise Normana v Kurhalle (mimochodem nejzazší kousek jižní Vídně – u nás tomu říkáme p…. světa), byla sólová a narychlo. I když mě málem odnesla vichřice (v Tatrách to bouralo lesy), hala byla naštěstí vedle mého hotelu. Protože hoši a děvčata (Lynn a Elli) měli za sebou dlouhou cestu z Ulmu, dojeli dost pozdě. Ale vše bylo přichystáno, podium nasvíceno, vyzkoušeno… Jen mě zase štvaly ty místa k sezení – skoro až k podiu. A dál… přísný zákaz focení – což jsem tedy nerespektovala, nakonec mi bylo uděleno „výsostné povolení“ nejvyššího z biřiců, který to konzultoval s managerem Georgem (díky George) a tak přece jen nějaké fota jsou. I když s mým neprofesionálním foťákem a netalentem….Fakt je, že tento zákaz tam štval všechny, včetně Chrise! Když málem vezmou foťák 10leté dívence – no to už je ostuda! A to se tam žádné fotky, prosím, neprodávaly! Ti Rakušani ale prudí….

Koncert jako vždy – úžasný, tohle turné „Break Away“ patří k těm nejlepším! Moc se mi líbí (a nejen mně), že Chris „přitvrdil“, v čemž mu zdatně pomáhají všichni členové Bandu; nedá mi, abych nepozdvihla nového člena skupiny (od května 2004) hráče na keyboards, piáno a kytary, taky zpěváka (i když tady zpívá backvocal S Lynn a Elli) Johna Becka. Nejen že výborně hraje, ale je velkým přínosem pro kapelu, protože jeho prožívání hudby je jedinečné, velmi „oživil“ každé vystoupení a muziku cítí každým nervem svého těla. Chris si nemohl vybrat lépe, protože John je excelentní muzikant ( + multiinstrumentalista) a výtečný člověk!!!

Chris byl jako vždy báječný, vypadal skvěle, skvěle a skvěle – a nakonec dokázal zvednout i ty líné vídeńské zadky z jejich místeček.  A zase přidával a přidával…

Bohužel i koncert někdy končí, což je vždy věc  nemilá a takřka „neočekávaná“….

A po koncertě se jelo „by coatch“ na Graz, i když se mělo spát ve Vídni… bohužel. Pánbůh míní, manager George mění.

 Bye Bye…

Drážďany 7. 12. 2004

Tentokrát jsem se zapojila do „squadry“ Fanklubu, jen můj start byl takřka o 12 hodin dříve – z mého rodného města, což se projevovalo padáním očních víček a mozkového útlumu – i když tohle si možná namlouvám, že to bylo tímhle! Cesta z Prahy byla již báječná a veselá ve společnosti Karin, Romana a posléze i Petra. Vystoupili jsme, jak jinak než na opravujícím se nádraží V Drážďanech  - převládá ve mně pocit, že se v Německu opravují snad všechna nádraží (a také v Linzi v Rakousku).

Jak už se zmiňuje Roman, byly nějaké problémy s ubytováním, ono v adventním čase v Německu sehnat hotel – toť troufalost. Nakonec, díky Karin, úspěch se dostavil (ještě, že jsi jela!).

Kulturpalast naštěstí nebyl daleko, tak jsme si jej mohli v předstihu prohlédnout zepředu i zezadu. Kamiony s aparaturou tam již byly – kluci technici to mají těžké, museli z Berlíny hned vyrazit po koncertu, aby chystali na koncert příští… Taky podle toho vypadali….

Tentokrát měl již Chris před koncertem hostující skupinu Com´n´Roll – Michaela + Andrea a Marcus. No, Chris to nebyl.

Chris + Band opět přijeli později než obvykle (jak začíná být zvykem) a dost vyčerpaní za sebou 5 dnů koncertů a denní přesuny autokarem – i když plně vybaveným, stejně to není ono. Nejvíce elánu měl, tak jako obvykle, John Beck, což beze zbytku ukázal na podiu, byla to lahůdka pro oko a nechápu, jak někdo mohl zůstat sedět! Odvázal se i Chris, ale některé postarší Němce nezvedly ani hity jako SUMMER OF 69, MY SHARONA, ROCK´N´ROLL, MIDNIGHT HOUR, TOO MUCH + WITH LITTLE HELP FROM MY FRIENDS…

Johnny to zdatně „táhl“ celý koncert – prý pro své časté fanoušky!!! Díky, Johnny!!! Jen tak dál! Chris ani neví, co v Tobě má… anebo ví?!

Všechno bylo super, jen ty fotky… Balkon moc vysoko, moc daleko na naši techniku… Ani zoom nepomohl. V té euforii jsme, my blázni, opomenuli, že bychom mohli jít dolů k podiu – hrubá chyba!

Ta svou osobu můžu říct, že tentokráte byli pořadatelé i ochranka a další velmi milí a ochotní, což opravdu v Německu všude není pravidlem.

Koncert zase skončil nepříjemně brzy! Bohužel! Za více než hodinu (po koncertu) Chris + spol. odjížděli zase dál – směr Brémy. No a loučení je vždy o smutku… Bohužel, tím že jsou koncerty takto nahuštěny, musí se všichni přepravovat co nejrychleji na další místa a tím padají i ty příjemné seance v hotelu… Což je velká škoda.

Ale i tak to byl opětně zážitek kladně hodnocený, hlavně také díky přátelům z Fanklubu a jejich pomocí – speciálně pro mě – takže díky Karin, Romane, Petře a taky velký dík Láďovi Duspivovi!!

A mé osobní poděkování Chrisovi a Johnovi za přídavek – STILL IN LOVE WITH YOU- dlouho nehraná, ale o to víc potěší… A potěšila! Je fakt, že jsme toho pak moc nenaspali, stále bylo o čem povídat, Roman vyťukával dlouhou SMS Láďovi – no, za skoro dvě hodiny ji mohl odeslat a došla. Cesta zpět byla do Prahy veselá, pak už mi bylo ouvej až do Ostravy. Ale doufám, že zase někdy zdárně vyrazíme pospolu – a nejlépe na Chrisův koncert!!!

Zdravím všechny stávající i budoucí fanoušky CHRIS NORMANA!

Jana

Jak to vypadalo v Dráždanech

koncert Chrise 7. 12. 2004 (autor Petr Cedrych)

  Komentář k vystoupení Chrise v Drážďanech

      7.12. 2004 jsem vyrazil na další akci Smokie fanklubu cz na koncert Chrise Normana do Drážďan. Poruším nepsaná pravidla a zhodnocení provedu hned na začátku. Akce byla super. Cesta vlakem pohodlná  oproti Linci či Vídni krátká, setkání s dalšími členy Romanem, Karin a Janou v pohodě - ihned jsme našli společnou řeč.Zde bych podotkl, že tentokrát vyrazilo členů fanklubu poměrně dost, cca 29.%! Díky pečlivé přípravě Karin a Romana se podařilo najít dobré a cenově výhodné ubytování v centru  Drážďan - v době vánočních trhů, které zde probíhaly, to byl malý zázrak, neboť téměř všechny hotely, i podstatně dražší byly plně obsazeny. Náš přechodný domov se nacházel jen několik stovek metrů od haly, kde koncert probíhal. Od 20 hodin vše vypuklo - předskokana dělala německá zpěvačka, která,ačkoliv se snažila, obecenstvo v hale do varu nepřivedla/zde ale sehrálo svou roli i prostředí- všechna místa k sezení/.Ve 21 hodin nastoupil Chris - od začátku dostal posluchače do kontaktu a zakrátko i do varu. Jeho nasazení bylo obdivuhodné - cca 2 hodiny muziky bez přestávky. Hlasový projev Chrise byl suverénní, bez jediného zakolísání. Kapela hrála v pohodě, sboristky doprovázely vyrovnaně - i když zde nedosahují kvality vokálů, jak je známe od starých Smokie. Ale to je jen malý detail. Jako třešničku na dortu lze hodnotit získání Chrisova autogramu.

      Dá se konstatovat, že Chris Norman je i nadále ve formě a vyprodaná hala hovoří za vše, alespoň v Německu je jeho popularita ohromná. A tak jen můžeme doufat, že Chris zamíří i k nám do Čech. Na závěr bych chtěl ještě poděkovat Láďovi Duspivovi za to, že ačkoliv se sám nemohl zájezdu zúčastnit, zajistil pro nás ostatní vstupenky přes internet.

Jak to vypadalo v Dráždanech

koncert Chrise 7. 12. 2004 (autor Roman Dušek)

 Ahoj,

tak mám za sebou další akci fanklubu (konečně po Regensburgu opět klasický koncert Chrise) a vzhledem k mým osobním plánům, také na delší dobu poslední mou osobní účast. Také to bylo mj. důvodem, proč jsem se v tento adventní předvánoční čas v úterý 7.12.  2004 rozhodl jet.

Drážďanský Kulturpalast, uvnitř né nepodobný pražskému Paláci kultury,byl tentokrát oním místem konání a tedy i cílem naší cesty. Píšu-li naší, myslím tím Karin Soudkovou,Janu Čermákovou, Petra Cedrycha a mě. Tato závěrečná "squadra" krystalizovala postupně (pro mě velmi zajímavě) a do poslední chvíle nebyla definitivní.

Z Prahy jsme vyjeli vlakem jako "trojka",v Děčíně,jak bylo v předstihu domluveno, přistoupil Petr. Vzhledem k zatím nejmenší vzdálenosti koncertu od Prahy, byl pobyt ve vlaku pro mě příjemný nejen společností mých kolegů.      

V Drážďanech nás přivítalo počasí podobné pražskému (teplota mírně nad nulou, zataženo a naštěstí bez srážek). První naší činností po příjezdu, bylo nalezení "přijatelného" ubytování. Zde (podle vyjádření některých nejmenovaných) jsem totálně "vyhořel" se svým PERFEKTNĚ připraveným seznamem vytipovaných subjektů. Byla mě udělena první "ťafka" (z řady dalších které ještě po čas Drážďanský na mou osobu čekaly) a to tím, že z chudičkého (od mého) seznamu jiného člena (nebyla to Karin?, už nevím...) jsme uspěli hned u toho v pořadí prvního subjektu a to tak že velmi !! Bylo to tak skvělé, že dotyčnou osobu podezřívám z nějaké vazby na vedení ubytovacího zařízení (snad příbuzenské...?!). Ale to je jen má spekulace a nemám pro to žádné hmatatelné důkazy.Jistě tedy pochopíte, že tímto uzavřu tuto pro mě již dále nezajímavou etapu (a doufám, že i ostatní ve svých příspěvcích!).  

V další etapě byl pro změnu za hvězdu Láďa Duspiva, který ač sám necestoval, zajistil nám v předstihu svým jménem klid a jistotu vstupu rezervací 4 vstupenek. Tady se snad mohu vyjádřit za všechny: Láďo díky,díky,díky,díky!!!

Vyzvednutí vstupenek již bylo příjemnou formalitou a učinili jsme tak krátce před 17.00 hod.. O vyplnění zbývajícího času (koncert začínal ve 20.00), bylo zčásti jasno, protože přímo před Kulturpalastem probíhají každoročně v tento adventní čas vyhlášené vánoční trhy. Po "kličkované" mezi stánky přišla na řadu "kafíčková siesta" (a to vzhledem k velikosti obsahu hrnečku doslova).To však již v teplíčku restaurace Kulturpalastu.

Ve foajé ani v sále jsem neregistroval zákaz focení a tak jsem si oddechl. Bohužel mi to bylo málo platné, protože po příchodu na naše místa jsem zjistil, že vzdálenost je na akustiku a poslech jako takový skoro ideální, ale na focení mou technikou příliš velká.Ve spolupráci s "šetrně" nasvícenou scénou (a to pouze shora a ze zadu), kdy každý pohyb Chrise mimo mikrofon znamenal "zobrysnění" jeho postavy, je výsledek focení pro stáhnutí na stránky nepoužitelný (při vší úctě k Láďově dovednosti a jeho mágovským schopnostem..) Několik roztroušených malých postaviček v tmavém prostoru by vám asi velkou radost neudělalo!Tak tedy ode mě tentokrát ani "ťuk"! Nebo že by Láďa....

Koncert samotný byl opět skvělým zážitkem! Trval bezmála 2 hodiny (tedy žádná festivalová zkrácená) a obsahoval vyváženou směsici křehkých pomalých, svižných rock´n´rollových a tvrdších rockových skladeb a to jak z repertoáru Chrise (sólová dráha) nebo Smokie tak i např. Boba Dylana,Bryana Adamse,Joe Cockera či Led Zeppelin. Co mě osobně vadilo (a myslím že i Chrisovi samotnému) bylo to, že kapacita haly byla pouze k sezení a tak přes značnou snahu Chrise i bandu o vytvoření co nejodvázanější atmosféry (v tom kromě výborného Chrise vynikal zejména kytarista,klávesista a vokálový zpěvák - člen doprovodného bandu John Beck. Jeho pohybové kreace mě již po několikáté zaujaly. Od hlubokých záklonů a předklonů za které by se nemusela stydět žádná břišní tanečnice až po hru na kolenou či za běhu pódiem sem a tam.....skvělý muzikantský živel!) se nepodařilo kromě pár desítek lidí pod pódiem a "české klaky fanklubu" na galerce, nikoho postavit a pořádně rozdovádět....škoda pro Chrise ale hlavně lidi samotné, protože s atmosférou jde v přímé úměře i nálada a ochota protagonistů dát "něco navíc". Osobně jsem se tímto faktem nedal "otrávit" a v pěveckém, předem prohraném souboji s nedalekými reprobednami spolu s Janou,Karin a Petrem zpíval až do téměř úplné ztráty hlasu...(malinko přeháním,nevadí..?).

Bezprostředně po koncertu se Chris a spol. vydali na další "štaci" do Brém. Jediný krátký kontakt s Chrisem využil Petr (věřím, že jistě ve svém příspěvku zmíní víc). Po návratu na hotel jsme si ještě poseděli u něčeho "tekutého" a hodnotili a vyprávěli a posílali SMS Láďovi a "ťafka za ťafkou" a ...... a prostě "pohoda jazz"!

Děkuji touto cestou za pěkný dvoudenní zážitek a neobyčejně laskavý přístup k mé osobě : Karin, Janě i Petrovi. Škoda že to bylo tak krátké, škoda že nejel Láďa, škoda že Karin......škoda...

Všechny fanoušky Smokie a Chrise Normana zdraví

a třeba někdy příště i s vámi se těší na shledanou

Roman

Chtěl bych poděkovat Romanovi za perfektní komentář, z fotek se určitě na stránky něco vybere, mrzela mě má neúčast, byl jsem ekonomicky sláb...

L. D.

Jak to vypadalo ve Vídni na Oldie Party

23. 10. 2004 (autor Petr Cedrych)

    Již od svých l5 let jsem velkým fanouškem skupiny Smokie. Bohužel můj zájem o tuto kapelu se rozhořel v době, kdy naši zemi ovládali divní lidé, kteří muzice příliš nepřáli. A tak jsem sháněl nahrávky Smokie jak se dalo - nejčastěji však z televize bývalé NDR, kde se občas skupina objevila. Stále více však rostla touha spatřit kapelu na vlastní oči. V průběhu 80.let se i u nás situace trochu uvolnila a Pragokoncert občas pozval i interpreta z kapitalistické ciziny. V roce 1983 se v nabídce objevili i Smokie. Ihned jsem zakoupil lístky, o které jsem však přišel /jakým způsobem popisuji ve svém příběhu o Smokie na stránce fanklubu/.Podruhé se naskytla příležitost vidět Smokie v roce 1995, kdy měli v ystoupit v Liberci.Bohužel při přesunu v Německu měl jejich mikrobus nehodu a zpěvák Alan Barton nepřežil zranění, která při nehodě utrpěl. A tak se již zdálo, že Smokie již nikdy neuvidím,i když dále pokračovali v kariéře s novým zpěvákem. Před nedávnem jsem na internetu narazil na perfektní stránky o Smokie a Smokie fanklub cz. Neváhal jsem ani sekundu a ihned jsem se do něj přihlásil. Musím podotknout, že díky vstupu se mi ihned začaly dostávat informace o akcích, které pořádá. Bylo uskutečněno již několikero výjezdů na koncerty Smokie a  Chrise Normana. A 23.10.2004 to vyšlo i mně. Vyrazil jsem směr Praha, kde jsem se setkal s dalším Smokie příznivcem Romanem a pak jsme vyrazili směr Vídeň. Cesta proběhla bez komplikací, před halou jsme se setkali s otcem fanklubu Láďou Duspivou a vyzvedli vstupenky. Musím podotknout, že díky prozíravosti Ládi a Romana jsme měli vstupenky zamluveny přes internet. Jinak bychom se na koncert  ani nedostali, byl o něj značný zájem a hala byla vyprodaná. Pak jsme již vpluli s davem do útrobí haly, obsadili výhodná místa v kotli asi 3 metry od podia. Průběh koncertu přesně popisuje Roman Dušek ve svém příspěvku. Já jen musím podotknout, že teprve když nastoupili jako druzí v pořadí Smokie jsem si uvědomil, že se mi splnilo mé životní přání a  mohu si říci, že jsem viděl Smokie na vlastní oči. Napotřetí, ale přece. A to jen díky spolupráci členů fanklubu. Jako přídavek krom Smokie jsme ještě viděli další koně z našich mladých let - SWEET /zde se nám podařilo získat autogram Andy Scotta/, Leo Sayera, Suzi Quatro. Celá vídeňská anabáze byla super. Velmi si též cením toho, že jsem poznal dva nové skvělé kamarády. Doufám, že jich bude ve fanklubu přibývat a já můžu jen dodat: Neváhejte a vstupte, fanklub funguje a pomáhá naplňovat dávná životní přání.

Jak to vypadalo ve Vídni na Oldie Party

23. 10. 2004 (autor Roman Dušek)

Ahoj,

v sobotu 23.10. 2004 jsem byl s „cestovkou“  Fanklub Smokie-cz ve Vídni na Oldie párty.

Důvod mé účasti byl jednoznačný : byla to moje letošní jediná šance poprvé v životě navštívit vystoupení (úmyslně píšu vystoupení, protože se opět nejednalo o klasický koncert) skupiny Smokie.

Již cesta vlakem do Vídně se lišila od těch předchozích tím, že jsem nejel sám, ale spolu s dalším členem fanklubu Petrem Cedrychem. Vzhledem k tomu, že to byl náš první osobní kontakt, bylo opravdu o čem hovořit a cca. čtyř a půl hodinová cesta utekla velmi rychle a příjemně.

Po celou cestu jsme byli v kontaktu s Láďou Duspivou (třetim členem do party na “párty“) a po příjezdu do Vídně se s ním setkali přímo v místě konání – u komplexu městských hal ve Vídni.     

Již ve foajé haly nás čekala „studená sprška“, když nápisy na tabulích zakazovaly pronášení a hlavně používání různých předmětů, mimo jiné i fotoaparátů a kamer! Po tolikahodinové cestě a za takové finance si nemůžeme ani „cvaknout“ ?! Tak to vážení jižní sousedé ani náhodou .....Rozhodli jsme se zkusit štěstí. A skutečně. Celou cestu k pódiu nás nikdo neprohlížel. O nějakém vítězství z naší strany ale nemohla být ani řeč (ač jsme si to na chvíli připouštěli). Před začátkem totiž obsah těch tabulek ještě pro „jistotu“ zopakoval pořadatel hezky na mikrofon, do celé haly a pěkně nahlas. Pro ty, co si snad nevšimli a nebo mají špatný zrak.........navíc se mezi nás a pódium postavili hoši z „bezpečnostní“, aby tyto zákazy uváděli z teorie do praxe! No a aby toho nebylo málo, brzy jsme zjistili (když si Steve Pinnell přišel „uladit“ bicí), že Smokie nebudou jako hřeb večera, ale jako druzí za Danielem Boonem, takže odpadla spekulace s tím, že časem hoši změknou nebo nebudou tak ostražití. Bohužel „kabrňáci“ vydrželi až do konce a stačili i odebrat pár kamer a foťáků těm, co fotili a točili o stošest. My s Láďou mezi nimi naštěstí nebyli a tak se můžeme ve fotogalerii s vámi podělit o to málo záběrů, které jsme stylem „skryté kamery“ za velmi ztížených podmínek nakonec přeci jen pořídili!

Jak již jsem zmínil, párty odstartoval Daniel Boone. Sám, s kytarou a na halfplayback.Krátkým, asi 20 min. vystoupením však nezklamal a závěrečným hitem „Beautiful Sunday“ dostal halu do varu a dobře ji tak „připravil“ pro druhé v pořadí – Smokie. Ti odehráli asi hodinu čistého času. Osobně jsem byl rád, že zařadily většinou hity skupiny z let 75-80, k tomu asi tři z pozdějšího období (např. Have seen.....rain). Zklamáním pro mě bylo, že nám nepředložili ani jednu ochutnávku z čerstvého, dlouho očekávaného CD (nebylo k mání ani CD samotné). Smokie splnili mé očekávání, M. Craft dokázal, že je i “live“ dobrým zpěvákem, ale v některých skladbách už mám hlas Ch. Normana v písních Smokie tak pod kůží, že jiný (a tedy ani ten Craftův) hlas mě ho již nenahradí. Přesto jsem byl spokojen a hala zcela evidentně taky.

Následovalo číslo rockového klauna Leo Sayera (fanoušci Smokie vědí, že skupina měla v  r. 77 na LP jednu jeho skladbu). Vystoupení to bylo zcela odlišné předešlým, řekl bych že tanečně-klaunsko-pěvecké. Diváky rozhodně nenudilo a pobavilo. Pak přišli Hollies. S o co (dle mého) slabší první částí, tím lepší částí druhou.       

A přišlo finále : Suzi Quatro (vypadala opravdu dobře) – výborné vystoupení s většinou hitů kariéry, novinkou zahranou samotnou „Suzinou“ u kláves a jejích 2 sól : na baskytaru a společně s bubeníkem „čtyřručně“ na bicí. Sweet zahráli také většinu svých hitů a s novým (kolikátým už?) zpěvákem zvládli celkem obstojně i ty tolik typické vokály z dob Briana Connollyho.

Hned po skončení jsme nasedli do Láďova auta (ještě jednou Láďo dík ) a vyrazili směr České Budějovice. K tomu se váže i příhoda. V té tmě a tím, že jsme opravdu měli všichni tři i s Petrem o čem povídat se stalo, že v jeden moment po odbočce na kruhovém objezdu si řidič nebyl jistý, zda jedeme správně. Proto jsme radši zastavili a začali „studovat“ mapu a nejbližší směrové cedule. V tom u nás zastavil civilní černý „Volkswagen“ a vystoupili z něj 2 rakouští policisté. Pravda, zeptali se nás, co zde děláme, ale potom, aniž pořádně vyslechli odpověď, jali se zevrubně kontrolovat nás, auto i naše doklady. Scéna jak z filmu. Samozřejmě nic závadného nenašli, my byli v pohodě (po Smokie) a zbytečně je nedráždili. A tak jak přijeli zase odjeli. Aniž projevili sebemenší zájem o naši situaci....nepřipomíná vám to něco?

Cestu jsme si našli sami (a správnou) a zbytek cesty už proběhl v naprosté pohodě, v autě byla prima nálada což vyústilo v pozvání Ládi na kafe, čímž jsme skvěle strávili čas do odjezdu vlaku na Prahu. Láďa pustil DVD a že neuhodnete co bylo obsahem....? (Smokie)

Všechny fanoušky Smokie a Chrise Normana zdraví

Roman

Já jen můžu doplnit, že jsem moc rád, že jsem poznal dalšího člena Fanklubu (Petra Cedrycha) osobně, měli jsme si všichni co říct a o to víc byla příjemná atmosféra na vystoupení. Romanovi děkuju za super komentář. Smokie byli perfektní, mile překvapila Suzi Quatro...

L. D.

Jak to vypadalo ve Vídni - 27. 6. 2004  ( autor Roman Dušek)

V neděli 27.6. 2004 jsem se zúčastnil historicky prvního setkáni clenu fanklubu – a to na koncertu Chrise Normana ve Vídni. Jak již bylo na jiném miste stránek zmíněno, setkáni to nakonec bylo jen pro dva cleny – mě a zakladatele fanklubu a tvůrce těchto stránek Ladu Duspivu. Bylo krátké (bohužel), promáčené (bohužel), ale velmi příjemné (naštěstí) a potvrzující můj názor, ze fanouškem Smokie snad ani nemůže byt špatný člověk.....

Setkaní všech a nebo většiny členů fanklubu se tedy odkládá na někdy příště a možná přijde i president....!?!.

Koncert samotný, byl ve srovnáni s koncertem v Regensburgu z mého pohledu o něco slabší.

Dílem za to může volné vstupné, pozdní hodina vystoupení (Chris vystoupil na závěr programu scény č. 7 Wiener energy cca. od  23.00 – 00.15) a počasí.

Zvuk aparatury byl také o poznáni horši, sboristky nebyly až na tišší pasáže teměř slyšet a bicí s basou duněly chvílemi premodulaci. Slabší byl též vyber a počet písní – zaznělo jich minimálně o třetinu míň než v Regensburgu. 

A tak tím, co dle mého bylo profesionálně bezchybné, byl Chris samotný. Jeho výkon, při vsi snaze o objektivitu nemohu označit jinak, než jako skvělý!

Proto stalo za to u toho byt - což snad zčásti dokumentuje Láďovo a mé foto ve fotogalerii. 

Všechny fanoušky Smokie a Chrise Normana

zdraví Roman

Jak to vypadalo ve Vídni - 27. 6. 2004

Do Vídně jsem dorazil se svou přítelkyní díky dopravnímu kolapsu v místě slavností před dvacátou hodinou.

Nakonec přislíbil účast z členů fanklubu jen Roman Dušek, na místě setkání jsme se s Romanem minuli, ale bylo tam na co koukat – nahé pomalované tanečnice.

Atmosféra na slavnostech byla vynikající, před Chrisem vystupovala nějaká rakouská skupina, podle ohlasu asi dost známá. Během jejího vystoupení jsme se vmísili do davu, abychom se dostali na Chrise do kotle co nejblíž. Před vystoupením Chrise oznámil konferenciér výsledek fotbalu CZ-Dánsko 3:0 a krátce před jedenáctou to začalo. Zazněly jak hity Smokie, tak sólové písničky, i směs z Comeback-show. Vystoupení trvalo jen něco málo přes hodinu, asi i díky tomu, že slavnosti končily a následující den byl pracovní. Chris to rozjel jako za mlada, nechyběl kontakt s publikem, bylo vidět, že je při chuti.

Na závěr jsme se přesunuli k postranní bráně, doufajíc že Chrise uvidíme a sešli jsme se tam s Romanem. Dobře jsme si popovídali, ale Chrise jsme se nedočkali.

Akce se podařila, snad se sejdeme příště ve větším počtu.

L. D.

Foto ve fotogalerii

Koncert Chrise v Regensburgu - 11. 5.  2004

Fotky jsou super, povedly se (viz fotogalerie), dík za zprávu pro všechny, kdo se tam nedostali...

L. D.

...Ešte reakcia k reunionu.Pre mňa nie je nijakým prekvapením, že na otázku moderátorky o budúcej spolupráci sa Chris vyjadril "NO". On ich nepotrebuje. Aj keď na koncerte u nás som dospel k záveru, že jeho doprovodný band je síce profi na úrovni ale chce to niečo viac. Pripadalo mi to príliš chladné. Holky - zboristky rozhodne nemajú feeling Alana a Terryho. A už som pri jadre problému, ktorý chcem popísať. Týka sa dnešnej podoby Smokie. Chris mi tam, pravdu povediac skoro vôbec nechýba. Vychoval si dokonalého náhradníka a aj Craft je skvelý! Veľmi ma mrzí, že "NO" povedal aj Alan! Jeho odchodom de facto Smokie prestali žiť! V jeho osobe stratili veľmi schopného autora a Terry je bezradný!!! V tejto zostave ešte nevydali nič autorské. Nech mi vraví kto chce čo chce McConnell je určite fajn chlapík ale ako náhrada za Alana? Považujem to za vtip! Alan je pravá osobnosť, zatiaľ čo Mick len ten vzadu. Navyše je bezbarvý a jeho prínos kapele je nulový. Ak si rozoberieme materiál, čo vydali - Christmas ani Nashville nešlo pokaziť ale posledné dva počiny...! Chápem, každý interpret z času na čas vydá cover svojich obľúbených skladieb. Aj na oboch "Uncovered" sa nájdu hodnotné kusy. To sa určite netýka do noty pajcnutej  filmovej verzie LOVE HURTS  alebo RUNAWAY TRAIN,navyše keď takmer určite sa kapela Soul Asylum na Smokie učila.S(hity) ako DARLIN', BE MY BABY, ONLY YOU..., radšej rovno preskakujem. NO MATTER WHAT je pekná ale verzia Boyzone je o triedu lepšia...To je pád, ktorý by Alan nikdy nedovolil! Som nadšený z jeho stránok silson-and-friends.uib.kz.Kapela SH-Band môže byť super. Okrem Tremeloes-singer Hawkesa v nej hrá aj posledný frontman Sweet - Jeff Brown (bol s nimi pred tromi rokmi v Prešove).Z formácie T-Rex mám zmiešané pocity. Nikdy nedosahovali kvalít Smokie, tak načo sa vtom angažovať?!?!

Fan klub chápem ako kontakt interpreta s fanúšikmi. Hrozne rád by som mu interpretoval: "Alan, prestaň sa hrať na T-Rex a vráť nám Smokie!!!

Jaromír Mácha macha@minet.sk

Velmi zajímavý názor, s kterým úplně souhlasím. Na koncertě Chrise jsem byl (v roce 2002) a je pravda, že je to opravdu jen zážitek vidět Chrise Normana a doprovodná kapela je jen křoví - reunion v Comeback-show byl o něčem jiném - byli to starý dobrý Smokie. Na současných Smokie jsem byl třikrát, šlape jim to a efekt Smokie tam pořád je.Ale -  taky jsem se pozastavil nad tím, že na posledních dvou albech jsou jen převzaté písničky. Koncem srpna by se mělo objevit jejich nové album, tak snad tam zase bude původní autorská tvorba...

L. D.