Jak to vypadalo v Bad Schallerbach

koncert Smokie - 30. 7. 2005

V sobotu 30. 7. 2005 se konal  v rakouském lázeňském městečku Bad Schallerbach v rámci slavností "Piraten Nacht" koncert Smokie - bohužel nikdo z členů Fanklubu neprojevil zájem o účast (nezmaři Roman Dušek a Petr Cedrych se omluvili z rodinných důvodů) - byla to škoda i vzhledem k nízkému vstupnému 10 Euro. Já jsem si to nemohl nechat ujít, místo koncertu bylo  asi 150 km daleko, tak jsem naložil dceru i s jejím přítelem a pádili jsme směr Österreich. Za dvě a půl hodiny jsme už parkovali na velké louce mezi spoustou aut a vydali se na místo. Vystáli jsme frontu na lístky a zařadili se do davu, který se pomalu sunul na koncert. Rakušáci zase "nezklamali" - u vstupu všem hlasitě oznamovali, že je zakázáno fotit a filmovat a k našemu údivu brát sebou deštníky. Vzhledem k zatažené obloze jsem to moc nepochopil a na požádání pořadatelů deštníky u brány odložil.

Jako první se na podiu objevili asi na půl hodiny Aschenputtel - pravděpodobně rakouská skupina a v devět hodin Smokie. Nezvykle svojí show rozjeli se "Something Been Making Me Blue" a následovali další hity ze zlatého období skupiny prostřídané převzatýni hity (jako Whiskey In The Jar, Have You Ever Seen The Rain...) a novými skladbami z posledního CD On The Wire (Over You, Tomorrow a Home Is Everywhere You Are).  Vystoupení trvalo asi hodinu a půl, nálada byla výborná, publikum skvělé (podle uvaděče na podiu asi 6000) - aktivně spolupracovali se zpěvákem.  Po Smokie vystupoval ještě zpěvák Reinhard Fendrich, ale to už jsme se sunuli směrem k východu, kde jsme našli své deštníky (mezi spoustou jiných) a vyrazili směr domov.

Smokie byli perfektní a předvedli profesionální výkon - škoda jen že se nedalo moc fotit a těch pár snímků, co jsem vytvořil, kvalitou za moc nestojí. Ale přesto je zážitek je vidět a s vědomím, že letos slaví své 30 výročí, se těšit na další koncerty - snad v hojnějším počtu se členy Fanklubu.

S pozdravem L.D.

Komentář Jany Čermákové k sérii koncertů Chrise...

Ahoj všem fanouškům a přátelům,

            „takže se připojuji k Romanovi D. se svojí troškou do mlýna“.  První máj ve Vídni – kdo nezažil, neuvěří – nádhera! Krásné a teplé počasí, sluníčka habaděj, no a těch kiláků v nohách… Prostě Prater je opravdu rozlehlý. Roman je skvělý navigátor…ale přece jen jsme začínali hledat Chrisovo pódium (naštěstí už odpoledne!)  na opačném konci Prateru a nakonec jsme po hodině skončili s vyplazenými jazyky u Obřího kola – v podstatě tam, odkud jsme vyšli, jen obloukem okolo. Ale aspoň jsme mohli koukat, jak rychle ve Vídni čepují pivo a jak je lehké nechat se ušlapat Vídeňáky… Chudák Roman tuhle túru absolvoval ještě jednou, na místo srazu a zpět, ale to už jsme já a Karin „zahřívaly“ místečka v první linii, takže Roman + Roman K. (zbytek nedorazil) se k nám mohli protlačit díky toleranci davu.

            Co dodat k úžasnému koncertu? Budu se opakovat, ale bylo to skvělé, super, a kdyby to trvalo i víc, než ty dvě necelé hodiny, bylo by to stále málo a krátké… Mě osobně se moc líbí, že Chris „přitvrdil“ (a ty čtyři kytary!), má to šťávu a všichni na pódiu si to užívají (diváci také) – opět zopakuji, že gymnastická exhibice Johna Becka je unikum! Bez něj by koncerty snad už nebyly to pravé ořechové…J. Tentokrát i Chris trochu zatančil – mimo tanečku s Elli. Pár zvuků irského tance, a když viděl, jak se vrtíme v rytmu, zavrtěl se také a rozhýbal boky – mimochodem, tanečník je také skvělý! Písní bylo přehršel, super střídání Rock’n’Rollu a balad bez oddechu a naplno. I tak ho nikdo nechtěl pustit z pódia.

 Stále dokazuje, že je mistr úžasného hlasu a charisma a jeho skvělé vítězství před rokem v Come Back Show bylo oprávněné! Vítěz nad vítězi, zpěvák nad zpěváky, navíc skvělý, skromný a milý člověk (dámské části jistě nemusím připomínat, že i velmi přitažlivý), který dává do písní duši, lásku, kouzlo, úžasnou vitalitu – za což jsme mu my všichni fanoušci a přátelé moc a moc vděční. Jen tak dál, Chrisi! Moc ti držíme palce! A všem, kdo tam nemohli být, vřele doporučuji aspoň Chrisovo první oficiální DVD (kde je jako bonus „Live at Vienna“). To je zážitek!

Během koncertu nám několikrát vyhrožoval déšť, ale naštěstí usoudil, že jsme v přesile a odsunul se po několika kapkách dál. Nezmokli jsme, jako loni na Donauinfestu. Tak tohle byla Vídeň!

            Než jsem se stačila doma vzpamatovat, v pátek přišla šance – a rychle do Berlína! A když rychle, tak letadlem! Takže žádné velké spaní a v 5,00 hod. odlet z Ostravy. Všechno vyšlo a zase jsem se večer tlačila v první „lajně“ – v sobotu Skatearena  Jüterborg a v neděli Stadthalle v Cottbusu. Oba koncerty začínaly v 19,30 hod. Pouštělo se od 18,00 hod. Stále jsem ještě částečně nahluchlá, decibely mě dočista dostaly. Koncerty jsou zatím v podstatě stejné – turné „Break Away“ je velmi úspěšné a písně skvělé, takže Chris zatím bude dělat jen menší úpravy. Má samozřejmě nové písně – ale bude je zařazovat asi až od podzimu. Nával byl obrovský, pochybuju, že se daly ještě sehnat lístky, bylo plno! Spousta mladých lidí, nejen pamětníci Smokie! Tady mají Chrise také moc rádi. A měli štěstí, že jej viděli častěji než my u nás. Bohužel.

A bylo to tady! „Ladies and Gentlemen! Please welcome The Chris Norman Band! Chriiiis Nooooorman!“

A začala „Break Away“…, hity Smokie – střídaly se písně z Break Away, část ze Summer of 69, Midnight Hour, Big Chance, My Sharona, Too much… Rock’n’Roll od Zeppelin With a Little Help… Byla zase jedinečná, tohle spolehlivě dostane snad všechny, rockery i nerockery. Bylo to vidět. Nechyběla ani Midnight Lady na závěr + Still In Love With You… Chris hýřil šarmem, úsměvy a dobrou náladou + všichni v kapele také. Byli skvělí, Elli a Lynn si zatančily za mikrofonem, John zkoušel, co vše jeho nová bílá kytara vydrží a také jeho ohebná páteř + kolena, Chris vtipkoval, prostě „špica“! Dokonce i Jeff si zazpíval, a to je co říct! Táhli to zase v plném nasazení až do úplného konce a všem připadalo, že jsou tam teprve chvilinku. Bohužel i vše úžasné končí. A rychleji, než ty věci nepříjemné.     

A najednou tu bylo pondělí a loučení… Co dodat? Živý koncert, to je přímý kontakt s Chrisovým kouzlem a uměním. Hudba je jeho život, dává do toho srdce a je to znát. Prostě, je to „jemný rocker s drsným hlasem“, jak jej nazvali v Německu. Každému moc přeji, hlavně těm, co jej nikdy neviděli a neslyšeli živě, aby na některý z dalších koncertů mohli přijet!!! Věřte, že nebudete litovat.

A protože se poslední rok mluví stále víc o Chrisově doprovodné, a mimochodem, velice dobré skupině, pro ty co je zajímají jména členů:

Paul Geary – baskytara

Geoff Carline – kytara

Bob Dalton – bicí

John Beck – kytara, varhany, backvocal

Rob Taggart – varhany

Lynn McTaggart a Elli Luha – backvocal

A teď – všem fans Chrise přeji krásné léto, zdravím všechny známé i neznámé.

            Bye bye                                                         

                                                                                  Jana Čermáková

DVD Chris Norman - "One Acoustic Evening"

recenze - autor Jura Hořínek

Toto DVD-video je určeno hlavně pro privátní posluchače, kteří se mohou přesvědčit, že Chris Norman (CN), je muzikantem od píky. Hudba a tvorba CN je stejně příjemná jak kdysi od Smokie . Důkazem tomu jsou dva disky DVD:

Disk č. 1 – Live at the Private Music Club

V Dortmundském studiu vytvořili příjemné prostředí při svíčkách  s nádechem komorní pohody.  Před  zhruba stovkou posluchačů (fanoušků) , přichází CN. S kouzelným úsměvem bere kytaru  a rozjíždí večerní show,   písní „ Sweet Surrender, následuje hit Breathless .

Vzhledem k tomu, že se jedná o privátní vystoupení,  je zde použito akustického ztvárnění, tzv. unplugged, kde CN a jeho hoši dokazují svoji profesionalitu v ovládání svých nástrojů.  Právě proto je velmi atraktivní  způsob podání  výše uvedených hitů, neboť je známe z alba, jako elektricky kytarově podpořené . Následuje příjemný pozdrav k publiku a  diskuse s fanynkami. Výsledkem diskuse je hit Mexican Girl, následuje hit Don´t You Cry.

Je zřejmé, že večer se bude ubírát směrem k průřezu nejlepších hitů od doby Smokie po sólovou kariéru CN. Následuje kouzelné podání hitu  The Nights Has Turned Cold. Opět diskuse s fanoušky a výsledkem je ukázka několika rytmů vzniku hitu It´s Your Life. Vážné  slova CN – first hit in Smokie day´s – If You Think…  To by nebyl on , kdyby nevzpomenul

další oblíbené hudební žánry – country. blues, rock, rock´n´roll.

Textem písní Drift Away z posledního alba Break Away, nezapomněl CN připomenout fanouškům, že v životě taky strádá, a že jeho city jsou zasaženy tragickým úmrtím svého nejstaršího syna. Další šok- hit  Living Next Door To Alice  v podání upřímném.( To musí už

nenávidět – statistika říká že to zpíval a hrál 300x do roka. Nyní min. 100x do roka, zhruba celkem: 30 let x průměr 200x je 6000 krát a to minimálně.Doufám že dalších  6 000 x přidá).

Známá věc: CN je ovlivněný tvorbou Beatles – skladba If I Fell, v podání CN a spol. mě přivedla na myšlenku , jací by byli Beatles v podání CN. (fantastické – to museli mít nacvičené).

Fanoušci, usazení v pohodlných sedačkách si pobrukovali The Growing years Medley. Závěr je zase podpořen diskusí s fanouškama a hity : Needles And Pins, It´s Alright, Oh Carol, které  ukončily  živé soukromé ( privátní) hrátky s CN a jeho bandu.

Disk č. 2 – Live In Vienna

Po oddechovém prvním disku tady máme živý koncert z Vídně 2004 – Donauinfest. Je to pravý opak prvního disku – velmi živé elektrické kytary hrály nejen rock´n´roll, ale i překvapivé rockové skladby jiných interpretů. Tím CN dokazuje, že mu jde hlavně o kvalitní podání rockové hudby a zábavu posluchačů. Náš fanklub byl přítomen. Pod drobnohledem lze najít Ládu Duspivu, Romana Duška a spol. Ale nejlépe si počínala Jana Čermáková, která je několikrát v záběru přes celou obrazovku. Vám všem díky za podporu. Jsme vidět ! Ať žijem ! Vivat !

DVD bonus

Na disku č. 2 se nachází ještě několik zajímavých přídavků. Jedná se o klasické dotvárnění celého projektu    -  příprava pódia

                             -  zkouška před vystoupením

 -  fotografování a fotky

 -  rozhovor s CN o vystoupení a o všem  

Závěr: Toto DVD vřele doporučuji. I když se jedná o známé věci, tak kvalita obrazu, formát zvuku a k tomu srdce fanouška, Vás přesvědčí , že je to, to pravé, co Vám zdokonalí Váš život.

Jura Hořínek

Já jen můžu dodat, že jsme se konečně dočkali prvního oficiálního DVD Chrise (mimo pár DVD Smokie v nynějším složení není na trhu nic), akustický koncert na prvním DVD je super a jen dokazuje, že Chris je pan muzikant. Druhé DVD - vystoupení ve Vídni na loňském Donauinselfest - je pro mne tak trošku "srdíčková" záležitost, na tomto koncertu jsem byl s přítelkyní (mimo jiné i Roman Dušek a Jana Čermáková), ještě teď mi běhá mráz po zádech při nástupu Chrise a jeho "oh yeaah" do mikrofonu (začátek je impozantní)...

L. D.

...pár momentek se členy Fanklubu ze záběrů na DVD...

Jak to vypadalo ve Vídni...

(vystoupení Chrise 1. 5. 2005)

autor Roman Dušek

Ahoj,

            po téměř pěti měsících (bez šesti dní),  se opět uskutečnila akce fanklubu. Impuls k tomu opět vzešel od  „zakladatele-nezmara“ Ládi Duspivy. Akcí, kterou nám tentokrát na stránkách nabídl bylo Chrisovo vystoupení v rámci májových oslav na „Svátek práce“ – Maifest 2005 ve Vídni. Musím se přiznat, že tentokrát jsem se těšil „nějak víc“. Bylo to mimo jiné způsobeno tím, že signály, které jsem od Ládi měl, nasvědčovaly zcela výjimečné dosavadní účasti a tedy i prvnímu „masivnějšímu“ setkání členů na nějaké z akcí.

            Mohl jsem se teď tady sáhodlouze rozepsat, jakým způsobem opět zasáhl „osud“ atd., ale byl bych rád, aby pokud někdo začal tyto mé řádky číst je také dočetl do konce, a tak nebudu text zbytečně natahovat a budu se snažit být stručnější.

            V neděli dopoledne jsem se sešel s Karin a Janou. A na určeném místě srazu pak ještě v sedm večer se svým jmenovcem Romanem Krejsou. Na tomto místě chci požádat Ivetu Pyszkovou, aby Láďovi dala mailem vědět (vzhledem k tomu, že se o cestu zajímala a my jsme na ní poctivě čekali až do 19,35 hod.), zda do Vídně nakonec odjela. Také se chci omluvit Romanovi, že jsem se natolik zabral do rozhovoru s ním a poté do focení při koncertu, že jsem pro stránky nepořídil ani jednu jeho fotku – „Romane, promiň!“

            Samotné vystoupení začalo krátce po 21. hodině, bylo opět ze strany Chrise výborné, a protože se nechci opakovat z minulých komentářů, zmíním jen dvě odlišnosti, které toto vystoupení z mého pohledu mělo. První věcí bylo zcela evidentní „přitvrzení“ Chrise a bandu. Chris zařadil zatím nejvíce (z toho co jsem viděl) tvrdých a tvrdších „kousků“. Na můj vkus (a zvyk) měly některé pasáže „meziher“ příliš velkou stopáž. Pravdou však je, že o to více potom vyzněl kontrast těch pomalejších a lyrických „kousků“.

            No a druhá záležitost je zároveň i bonbónkem na závěr. Pódium bylo situováno na travnatou plochu nedaleko známého obřího kola v Prátru, a to tak, že hlediště (tedy my) mělo kolo za zády, účinkující (tedy Chris a spol.) stáli čelem k němu. Krátce před 22. hodinou, tedy v době, kdy již byl koncert dobře rozjetý (a to Chris i publikum) se přímo u zmíněného kola začal „rozjíždět“ velký monstrózní ohňostroj! Tento moment mě opět potvrdil, jaký „formát“ profesionála a člověka Chris je. Částečně se mě podařilo tyto momenty zachytit na čtyřech fotkách do galerie. Se začátkem ohňostroje hrál Chris zrovna „Alenku“ a první snímek ukazuje, jak při zpívání očima „švenkoval“ směr rachejtle. Poté se rozhodl „neochudit“ nás o tento pohled a zážitek, přestal hrát a sám všechny prstem nasměroval, kam že mají své zraky upřít (druhý snímek). Třetí a čtvrtý snímek již ukazují, jak Chris a band spolu s námi s potěšením sledují tento né zrovna každodenní zážitek. Když ohňostroj trochu ubral na síle, zeptal se Chris na mikrofon, zda „dobrý“ a zda jsme opět „ready“ pro něj. Poté co dostal kladnou odpověď, zazněly ony známé tři doby jako nájezd na refrén „Alenky“ a tam kde jsme přestali, jsme opět plynule navázali, aniž tím koncert jakkoliv utrpěl – naopak! Bylo to profesionální, lidské, člověčí. Ostatně, tak jako je Chris a jeho muzika se Smokie i po.

    Všechny fanoušky Smokie a Chrise Normana a hlavně pak Láďu, Atku, Petra, Karin, Janu a Romana K.

 zdraví Roman D.

Děkuju Romanovi za komentář k akci. Já sám jsem se přesvědčil (nejen já, ale i Jura Hořínek, který se nemohl zúčastnit kvůli technickým problémům), jak ošemetné je něco plánovat dopředu... Kvůli zdravotním problémům jsem se nezúčastnil, proto ještě jednou díky Romanovi, že se stal šéfem akce...

L. D.