Smokie - Mladá Boleslav

9. 12. 2007

privat akce odborového svazu Kovo Škoda

autor Roman Dušek

Ahoj,

tento komentář je opravdu, ale opravdu zcela mimo „pořadí“ a ještě „na MIKULÁŠE“ jsem neměl nejmenší potuchu o tom, že budu mít důvod jej psát!

Opět (tak jak se snažím povětšinou) se však vrátím „v ději“ na začátek ….

Po veleúspěšném koncertu v Chebu, jsem „dočasně“, ale zcela zákonitě přesunul těžiště své pozornosti od dění kolem Chrise na SMOKIE a tak jsem nemohl nezaznamenat na některých „smokiestránkách“ uveřejněný termín koncertu  9.12. 2007 a u něj jako místo konání : PRAGUE – MLADA BOLESLAV !!  Vyzbrojen cennými zkušenostmi s Chebem jsem začal „špiónit“ Mladou Boleslav (dále jen MB) a výsledek byl takovýto : ….ano, není to žert ani šotek, skutečně se chystá v Kulturním domě v MB koncert skupiny Smokie, ale POZOR!, jen a pouze pro zaměstnance Mladoboleslavské Škodovky a odboráře přednostně, neb jejich odborový svaz celou akci pořádal. Další pátrání přineslo ovoce v podobě jména a kontaktů spolupořádající agentury. Tam jsem uspěl tak, že z poloviny. Na jednu stranu jsem byl majitelem ujištěn, že není v jeho silách ovlivnit možnost přítomnosti byť jen jediného člena FC na tomto koncertu (protože si celou záležitost se vstupenkami řídili odboráři a vstupenky prý jsou rozebrány), na druhou stranu jsem byl „povzbuzen“ vyjádřením stejné osoby v tom smyslu, že na příští rok UVAŽUJE o koncertu Smokie plně ve své režii a náš evidentně dobře fungující FC (tak přesně to bylo tím pánem napsáno!)  by velmi rád PŘIZVAL KE SPOLUPRÁCI! To mě přiznám se potěšilo a považoval jsem tímto i celou záležitost s MB za uzavřenou. Jaké bylo mé překvapení, když jsem dne 6.12. obdržel mail (a dodávám  - nikoliv  z té agentury!) s nabídkou 2 vstupenek na zmíněný koncert! A jak je toto možné ? Však to znáte, každý je někoho příbuzný, známý, kamarád….a platí to i v tomto případě. Jsme malý státeček a ŠKODOVKA je dost velký kolos a…  a.….a tak.

Vzhledem k „šibeničnímu“ časovému prostoru do koncertu, nastala telefonická „smršť“ ke zjištění, kdo z členů, na které mám i nějaký jiný než jen mailový kontakt (porušil jsem toto pravidlo pouze v případě Petra KONČELA, protože jsem mu tím chtěl nabídnout částečnou kompenzaci jeho neúčasti v Chebu…), by měl zájem a hlavně ČAS! Nakonec zůstali dva adepti – KARIN a ROMAN KREJSA – z nichž se nakonec po urputném, nesmlouvavém ale korektním „boji“ na první příčku „prodral“ houževnatý a cestováním na blind či poslední chvíli zocelený ROMAN K., čímž určil obsazení „squadryparty“ této nečekané akce FC na R+R (zkráceně 2R) !

               S Romanem K. jsme se přes sms domluvili na přibližné době setkání v MB a tento čas jsme průběžně a  operativně korigovali a upřesňovali vzhledem k našim rozdílným možnostem spojů. Nakonec to bylo kolem  17.30hod. v restauračním zařízení poblíž „kulturáku“, kde již na mě, vzhledem k dřívějšímu příjezdu Roman  K. čekal. Následovalo složité hledání místa, kde by nám kromě „napojení“ a „studené kuchyně“ nabídli také  „kuchyň TEPLOU“ – pokud už vůbec mají v neděli otevřeno. To se nakonec přece jen povedlo a my mohli  vyrazit vstříc novým zážitkům se Smokie „s plnými bříšky“.   Koncert měl stanoven „výkop“ na 20.hod a vzhledem k tomu, že místa byla pouze k sezení a my měli   vstupenky, byl čas příchodu do KD v 19.30hod. myslím optimální. Zjistili jsme, že máme místa do druhé   řady balkonu nalevo od pódia, což dávalo naději na dobré „vidění“ (o slyšení jsem vůbec neměl obavy…!). Teď pouze malá vsuvka - protože jsme neměli vůbec ani tušení, jak muzikanti celou akci pojmou a jak k ní    přistoupí (můj osobní tip byl, že jako profíci to úplně „neodfláknou“, jen zkrátí), stávalo se pro nás čím dál  větší neznámou, zda vůbec stihneme po skončení už tak velmi řídké večerní a noční spoje zpět ………ale vrátím se k ději.

Do začátku jsme si ještě stačili odbýt toaletu, já si popovídat s jedním z pořadatelů (např. jeho odhad diváků se pohyboval mezi  600-800…), oba s Romčou se vyfotit na památku (děkuji tímto ochotným neznámým!!) a již pódium začalo zhruba čtvrthodinku po stanoveném začátku plnit svou funkci.

Celé to zahájila dvojice (muž a žena) osazenstvu evidentně známá, nám s Romanem pochopitelně nikoliv. Jako první (jak také jinak, že..?) si vzala slovo ONA, přivítala přítomné a mj. nám sdělila, že: ..“každoročně  se  OS KOVO snaží svým členům (zaměstnancům) přivézt nějakou „extra“ podívanou a v letošním roce tím  dnem „D“ je právě dnešek! Dostává se vám mimořádné možnosti přivítat a uvidět zde skutečnou hudební  legendu, skupinu SMOKIE….“. V tu chvíli převzal slovo její kolega (ON) a rádoby „ODBORNĚ“ doplnil a  rozvedl její slova …“...skupina SMOKIE vznikla v r. 1965, ale pod jiným názvem a na SMOKIE se   přejmenovala až v roce 1975….lidé se mě často ptali, zda přijel i CHRIS NORMAN, néé nepřijel, Chris  Norman se po rozpadu skupiny v r. 1981 vydal na sólovou dráhu, skupina se v témže roce „znovusestavila“ a   v této sestavě hraje dodnes….“ (nechám na vás, vážení fanklubáci, jaký obrázek si o „zasvěcenosti“ této   informace učiníte…já osobně se několikrát málem vztyčil a do ticha sálu vykřikl : „TO NENÍ PRAVDA, TO  TEDA PĚKNĚ  K…TE!!!....“). S důležitým upozorněním si opět vzala slovo „ONA“ a oznámila nám, že :  „fotit bude možno pouze v průběhu prvních 3 písní a to tak, že při první s bleskem a při druhé a třetí bez  blesku. Dále již je zákaz a pro kamery to platí po celý koncert. V ten moment se opět o slovo přihlásil „ON“  a s vtípkem v tom smyslu, že když kolegyně je za tu „ZLOU“, tak on bude za „HODNÉHO“ a uvede vše na   pravou míru : …“..v průběhu prvních 3 písní je možné fotit s bleskem a poté až do konce bez blesku.  A těmito slovy spolu s přáním dobré zábavy zakončily tito „předskokani“ svou „minishow“. Já se natlačil  s foťákem na kraj balkonu a za zvuků INTRA očekával nástup „SMOKÁČŮ“. To, co se mi objevilo   v hledáčku s baskytarou na krku mě opravdu uvedlo v ŠOK, který lze jen těžko popsat…ještě chvíli jsem  vyčkával, zda si skupina nezkouší variantu „ZDVOJENÉHO SPODKU“ či si TERRY timto způsobem  „nezaučuje“ svého náhradníka (nástupce?!), ale po první písni bylo jasno, TERRY NEBUDE!!!!!!!!!!!!!!Také  Roman byl, jak jsem se ihned přesvědčil, mírně řečeno překvapen a myslím, že byl tak trochu „zralý“ na  odchodnou…. a musím se přiznat, že v té první čtvrthodince i já! Vzápětí, s tóny notoricky (pro mě) známých písní ve mě opět začal hlodat „červíček FANKLUBÁČEK“ a když jsem si uvědomil, že jsem vlastně svědkem zcela nové a alespoň mě dosud neznámé a unikátní situaci (nevzpomínám si, že bych kdy četl či slyšel o tom, že Smokie koncertovali třeba i jedinkrát ve složení, které by nemělo alespoň jednoho člena původní zakládající sestavy). O to více jsem „zapojil“ do činnosti mé kritické „JÁ“ (ze smyslů namátkou vybírám sluch a zrak…) a rozhodl se celý zbytek koncertu té kritice podrobit!

„Kulturák“, uzpůsoben pouze k sezení (tedy v úvodu žádný stojící „KOTEL“ ), o to tedy výchozí situace pro skupinu složitější. To se také v první části koncertu potvrzovalo. Obecenstvo v sedě sice po každé písni silně zatleskalo (... a bylo tak nějak ve vzduchu „cítit“ určitou pokoru, nostalgii a respekt před jménem skupiny a těmi známými, léty „profláklými“ písněmi..), ale žádnou větší „účast“ neprojevovalo. V těchto chvílích bylo „v plné nahotě“ vidět,  jak markantní rozdíl mezi původní sestavou a současným seskupením (bez TERRYHO) je! Že člen skupiny bude profesionálně hráčsky na úrovni, se rozumí samosebou (tím spíše u rodilých angličanů), ale to nestačí. Muzikanti se myslím musí hrou především bavit a to tak, že jim to diváci uvěří a nakazí je to. V případě původních Smokie, si dovolím výraz, že dovedli doslova „rošťačit“… a jaký obrázek se nám v tomto smyslu v MB nabízel? Martin B. jako vždy „téměř“ neviditelný, nebýt některých závěrečných momentů a děkovačky, asi bych nepoznal jeho přítomnost…, Steve P. když už se projeví, tak pro mě trochu teatrálně a „za hranou“ (mimochodem nehrál na své bicí, z finančních důvodů, jak jinak, měl půjčené a na ty „bubínky“ řezal neskutečně silně, že někdy nebylo slyšet zpěváka…a pro toto všechno s úctou a nostalgií vzpomínám na PETA…), katastrofální byl baskytarista, který né jen že nezpíval, ale svou naučenou basovou linku hrál „neochvějně“ pořád pryč, ať byla píseň jakákoliv…(znovu nostalgie, tentokrát po TERRYM...!). M. Connell jediný „helfnul“ zpěvem ve vokálech a také on, kromě asi dvou vyjímek, kdy při kytarových sólech předstoupil na okraj pódia a poté se téměř „položil“ při zpětném couvání k mikrofonu o v tom místě hustě poskládané odposlechy, se jevil nevýrazně a šedě (jeho náhrada za ALANA je kapitolou „sama pro sebe“ a ten propastný rozdíl jsem si znovu v plné míře uvědomil po vyslechnutí Alanova nového CD!). Z tohoto mého dosavadního hodnocení si může zcela přirozeně čitatel (čte-li je vůbec někdo Láďo…) utvářet závěr v tom smyslu, že koncert byl slabý až špatný a že lituji své účasti. CHYBA LÁVKY! Záměrně jsem doposud své kritice ještě nepodrobil Mika CRAFTA. Ten totiž byl jediným, kdo snesl a dokonce VÍTĚZNĚ PROŠEL touto mou uznávám „SUROVOU“ kritikou. Jak již jsem se zmínil, první zhruba čtvrthodinku to vypadalo na obyčejný, spíše průměrný koncert, který protagonisté i diváci „nějak“ dotáhnou do konce…Všiml jsem si, že právě Mike se jako jediný od samého začátku vůbec nešetřil a kromě zpěvu (od první písně na hlas pořádně „tlačil“) vyplňoval svým pohybem prostor jeviště a ještě stačil komunikovat s publikem. Však také z něho velice brzy pěkně „lilo“ a myslím si, že byl zpocený nejen za ušima… Jak se později ukázalo, tento jeho vklad umu,energie a profesionality se MU (ostatní alespoň za MB si to dle mého názoru nezasloužili!) brzy „zúročeně“ vrátil. Již při písni „If You Think You Know How To Love Me“ dávala reakce publika signál, že je na dobré cestě. MIKE to vycítil, přijal jako výzvu a při následné  „Don´t Play Your Rock ´n´ Roll To Me“ rozpoutal takový atak na diváky (zpěvem,výkřiky,gesty,pobíháním,skoky...atd.), že postupně sedící proměnil ve stojící, prázdné uličky a „podtribuní“ v KOTEL, více jak polovinu ze všech s rukama nad hlavou a s chorálovým zpěvem k tomu. To vše za cca. 25minut a dé fakto SÁM! Takto „mazácky“ dal odpověď všem pochybovačům (a to včetně mě!), proč po Chrisovi a Alanovi zrovna on…tato atmosféra pak vydržela až do konce a skupina si jí očividně „užívala“.

Sečteno podtrženo – skupina Smokie je v současné podobě dle mého názoru hodna (ale horko-těžko!!) „držení“ tohoto jména pouze v sestavě s TERRYM. Bez něj je to už zcela jiná skupina ! Tím více zaráží fakt, že „pouze“ se jménem a hity lze „dobít“ kulturák v MB a před tím i halu v Chebu (i když tam ALESPOŇ s Terrym…). Podle reakcí a chování diváků se jeví jako pravděpodobné i to, že kdyby vystoupil jakýkoliv revival Smokie či M. Craft se svým bandem (skoro to tak vypadalo…), tak to nikdo ani nepozná a je to obecně JEDNO (nás Smokieologů, je opravdu málo…). Zcela jistě by vyprodali jakékoliv turné v Čechách o tom nemám pochyb (tím spíš, když pořadatel při přípravě přizve ke spolupráci „DUSPIVOVCE“ – tedy pardon, FC SMOKIE –CZ). Tak silné jméno (firmu) původní Smokie vytvořili vším, co tehdy dělali! Byl bych moc rád, kdyby ti, co naopak upřednostňují (ať už z jakéhokoli důvodu) současnou formaci, na toto nezapomínali.      

Koncert skončil něco po 22.30hod., tedy trval asi dvě hodiny a my

 s Romanem se s velmi „ROZPORUPLNÝMI“

pocity vydali na zpáteční, velmi „krkolomnou“ cestu zpět.

Ta byla pro mě nakonec snad zásahem „vyšší moci“ překvapivě „RYCHLÁ“ a tak

 jsme si mohli s Romanem cca. v 01:40 formou sms vzájemně potvrdit dojezd

do svých domovů. 

A BUDE SE DĚKOVAT… 

Děkuji ROMANOVI K., že se ukázal jako spolehlivý a ač neměl od začátku jistotu účasti, udělal vše pro to, aby mnou „rezervovanou“ vstupenku získal on! …..a za to, že mě nevinní z TERRYHO  neúčasti…..a  za to, že byl prima „parťákem…a že netrval na tom, aby ve vlaku proběhla rozcvička…..  

SPEŠL DÍK  pak posílám (a to skutečně upřímně!) všem, kteří mě umožnili se této akce zúčastnit. Protože jsem měl vyjímečnou příležitost si asi definitivně „dokreslil“ svůj náhled na současnou podobu SMOKIE  (a věřte mi, že živý kontakt to umožnil daleko lépe než CD či DVD!).

Všechny fanoušky Smokie a Chrise Normana, především pak fanklubáky - v první řadě nezúčastněné KARIN, JANU, SVĚTLU, LÁĎU, PETRA, JOZEFA, JANKA a JAROSLAVA-pozdravem „e-o, e-o, e-o“ zdraví a do nového roku vše nejlepší přeje

Roman 003

Smokie - Mladá Boleslav

9. 12. 2007

privat akce odborového svazu Kovo Škoda

autor Roman Krejza

foto ve fotogalerii

   Koncert začal něco po dvacáté hodině a při úvodním,tajuplném intru  se  na podiu  v záři modrých reflektorů  postupně objevily tváře muzikantů.
   Ty  naše na nějakou dobu zkameněly ,a  chvíli jsme  nevěřili vlastním očím. Na místě jediného, původního člena skupiny Terryho  se objevil jakýsi nezpívající náhradník,někdo neznámý z okolí skupiny. Po několika odehraných skladbách  jsem si opět uvědomil,jakou páteří skupiny Terry je a jak moc scházely jeho  vokály,profesionalita ,pohyb a pohoda. Jediný,kdo se vzniklou situaci za nemocného Terryho  snažil zachránit svým pohybem na jevišti a nasazením, byl Mike Craft.Ostatní členové nebyli  téměř vidět.

   Asi po hodině a půl koncert skončil, musím dodat, sice zakončen velkým potleskem .Ale Cheb to tedy, z daleka nebyl!
   Roman K.

Chris Norman  - The Acoustic Tour 2007

 Drážďany 7. 11. 2007

(Jana Čermáková)

Drážďany 7.11.

Zdravím Vás všechny

a ahoj!Takže jsem opět konečně zde se svými názory… Má noční cesta z Ostravy do Prahy byla méně příjemná než jindy, neb jsem jela zcela novým spojem – Moskvanem (bez lůžka na území ČR!), takže si to snad někdo z vás dokáže představit L . Hodně ospalá jsem dorazila do Prahy, zamířila na WC, zda-li tam mají sprchy (ne že bych to tak akutně potřebovala, ale chtěla jsem se osvěžit!) a tam mi dvě, no- „štětky“ nabízely sprchu někde pod podlažím, což jsem opravdu odmítla! No a pak jsem zaparkovala na „kavárně“ a čekala hlavně na Karin, kterou jsem bombardovala sms typu: přijeď co nejdřív!, už to víc nevydržím!, atd… Jasně, že to dopadlo dobře, vyzvedla mě, vzápětí tam byl Láďa , Roman, několikrát jsem si zacvičila s kufrem nahoru a dolů, pak mi jej vyrval Roman z ruky a cvičil on… Udělali jsme nějaký fota, našli se ve vlaku se Světlou, atd.- už se nebudu opakovat po Romanovi a Karin – sebrali mi veškerou inspiraci – jen řeknu, že cesta s nimi byla BÁJEČNÁ, nachechtali jsem se a dobře si s Karin zazpívaly a MOC DĚKUJI Světlušce, že mi popustila své místo v Petrově autě!

            Drážďany – opravdu můžu zodpovědně prohlásit, že Hauptbahnhof ZNÁME ze všech světových stran, podzemní garáže, tunely a výjezdy taktéž… Kdyby měl někdo zájem, klidně mu nakreslím plánek, protože nejde si to nepamatovat… Jestlipak víte, která věta zaznívá nejčastěji při příjezdu někam… A ZASE BLOUDÍME!!!... Co, Láďo? J … Romane? J  Ale fakt, časový skluz k nalezení hotelu nebyl až tak velký, díky neznámé německé slečně, kterou oslnili Láďa s Romanem  a ani jí nevadilo, že jí skoro „ulítává“ deštník – síla větru byla nad normálem, do toho pak začalo děsně pršet, nicméně hotel jsme zdárně našli, ubytovali se a po kafi se naše odpolední cesty rozdělily, takže jsem všechny zúčastněné čekala až v 19,00 ve „foajé“ clubu.

            Taky mě dost naštvalo odebrání kamery, ale bohužel, byla hodně viditelná – no a je to opravdu tak, nikde se nesmí soukromě natáčet – což se nám několikrát podařilo – z toho důvodu, že Chris to toleruje, jenže tohle jsou pravidla, navíc to byl začátek nového stylu turné, což vše zkomplikovalo. Co na to říct? Je fakt, že české kapely to mají napsáno všude – a nemusí být ani moc známí či úspěšní… Jasně, zvykli jsme si, že lecos můžeme a pak to naštve, ale věřte, nebude to vždy, zase přijdou lepší chvilky!!! Chris ostatně ví, že vždy zase přijedeme, až už máme natočeno Bůhví kolik koncertů či písní – protože jsme přece jen JEHO FANOUŠCI a vidět gig naživo žádný klip nenahradí!

            Trochu jsme „pokecali“ a pak „ZVONĚNÍ“, tím pádem - všichni na svá místa! Já „zdrbla“ u dveří s bodyguardem a Chris vběhl na pódium za zvuků kvartetu houslí, které okupovala - ovšem, dosti zkušeně – milá mladá děvčata, která jej v tomhle turné provázejí. Přidal se Robert s klávesami a bylo z toho „Hallo Baby“ podávaná tak, že fanynky v první řadě (z official funclubu v Německu) vystartovaly a zaujaly svá místa, no tak jsem se samozřejmě „přilípla“ k pódiu taky, ostatně, proč bych stála či seděla někde jinde – a za zvuku těch písní?! Za chvíli se ke mně přidala i Karin, takže jsme si to užívaly obě.

            Koncert byl pro mě speciálně velkým zážitkem, Chris byl v perfektní formě a náladě, tak do toho dával vše – jak to umí jen on… Moc mu to slušelo! A v každém případě ŘÍKÁM!!! – je to „NESTÁRNOUCÍ  ROCKER“, čímž oponuji Karin, protože slovo „stárnoucí“ se na něj opravdu nehodí J . A k tomu všemu je velmi charismatický milý muž, plný vitality, elánu, espritu, zkrátka má „drajv“ a pro tenhle koncert byla nabitý emocemi – a dal to silně znát. A co hrál? Z nového alba ty byly: LAY ME DOWN, LOVE NOT WAR, HALLO BABY, CLOSE TO YOU, CATCH YOUR DREAM, WHEN A LOVE AFFAIR ENDS, I MELT AWAY, BABY I CALL YOUR NAME a má oblíbená MAYBE THERE¨S AWAY.  Moc mě potěšil se SOME HEARTS ARE DIAMONDS a LADY BLUE -  ty opravdu hrával hodně dávno!

            Po koncertu jsme udělali pár snímků ještě ve foajé no a pak Roman chtěl utíkat – no, při té nepřízni počasí to bylo pochopitelné, ale já byla jako skála… na dotaz: „na co tady čekáme?!“ jsem odvětila: „na Chrise!“ Nebudu komentovat, že jsme se museli posunout mimo dvůr – já to beru s nadhledem a humorem, zažila jsem horší – vždyť kdo z vás ví, jak to kdysi vypadalo po koncertě SMOKIE?! Tam asistovala policie…

            Chris sice podepisoval v autě, no ale já to za potupné neberu, v tom počasí nemohl jít ven, vzhledem k hlasivkám a přehršli dalších koncertů, které měl odzpívat. A rozloučili jsme se pěkně – posílal pusy a mával až ke křižovatce… J

            Noc byla jako vždy krátká, taktéž cesta zpět. Na hranicích se nás celník neuměl dopočítat, ale pasy ho už nezajímaly, stihli jsme dokonce zpožděný vlak – ale s vypětím všech sil – no, Romčo, kdybys mi nenesl ten kufr, tak tam zkolabuji! DÍKY! V Praze na nádraží jsem „naštvala“ obsluhujícího v „kavárně na place“, že jsem si dovolila vytáhnout vlastní pití a i když jsme si s Láďou dali kávu, Karin a Roman museli stát! za ohrádkou (mimo prostor kavárny)  tak tady tomu já říkám POTUPNÉ!!! Je to prostě česká specialita, nebo spíš „pražská“ s arogantním chováním. Nikde ve světě jsem se s tímhle nesetkala. Cestu zpět jsem i se zpožděním(jak jinak, že České dráhy?!) přežila, ale pár dnů bylo „ouvej“…

            No tak tedy začnu i já s děkováním:

Moc děkuji Petrovi C., že byl ochoten obývat zrovna s námi pár hodin v prostoru svého autíčka, což bylo někdy určitě známkou odvahy, a jelikož jsem tam jela poprvé, tak všechna čest „řidiči“, že to vydržel!

Další díky patří Světlušce, že mi přepustila své místo v autě a sama se chudák musela trmácet vlakem – i když popravdě řečeno, dorazila dříve než my. Světluško, moc díky a můj syn Ti děkuje za svítící tyčinky!!!

Vřelý a velký dík Láďovi za SUPER DUD’S, kterými nás dostává skoro do extáze, že nás dal „do kupy“, takže jsme myslím prima parta a za jeho nezměrnou vytrvalost v hledání všech kuřáckých koutků…

Karin je bezkonkurenčně nejlepší, co se týče zpěvu na dálnici, hranici, v garážích a přilehlých prostorách, jako KAMARÁDKA a organizátorka + filmařka (kalašnikova nevyhazovat!!!) A je to velmi chápavá bytost!!!

No a opět vřelé díky Romanovi: za to, že máš vždy ne moc reptavou náladu, když Tě pošťuchujem, že nás umíš vždy zavést na to správné místo, ze mi nosíš KUFR! A že jako jediný asi chodíš na rozcvičky…! A za Tvůj optimismus!

Také díky Romanovi K., že mu to vyšlo a přijel za Chrisem podpořit naši partu.

Special thanks to Chris: for your all the absolutely super gigs, for your kindness, for your smile. Thank you for being like a good wine-the older, the better, thank you that I had the chance to get to know you…

Hodně pozdravů posílám všem fanklubákům a hlavně na Slovensko – Jožkovi a Jankovi! Doufám, že se příští rok zase sejdeme - a ve zdraví – moc se těším a VŠEM PŘEJI KRÁSNÉ LÁSKOU A KLIDEM  NAPLNĚNÉ VÁNOCE + HODNĚ DÁREČKU POD STROMEČKEM!

Jana

Chris Norman  - The Acoustic Tour 2007

 Plauen 20. 11. 2007

(Květa Hřebejková)

Chris Norman  - The Acoustic Tour 2007

 Drážďany 7. 11. 2007

(Karin Soudková)

Tak tentokrát začnu pozpátku:

DĚKUJI všem zúčastněným na akci v Drážďanech! Děkuji Láďo, Petře, Romane, Světlo, Jano a Romane K. – bez vás bych tento výlet asi zařadila mezi „méně skousnutelné vzpomínky“. Doteď mám velmi rozporuplné pocity a to i při poslechu CD „Close Up“, které se mi velmi líbí.

TO, CO BYLO TRADIČNĚ SKVĚLÉ A SENZAČNÍ:

Přesně jak bylo dohodnuto, jsme se všichni disciplinovaně a včas sešli na Hlavním nádraží v Praze – dorazila jsem v půl osmé a našla Janu „v kavárně“, kde seděla už od půl šesté nebo tak nějak. Sotva jsme se pozdravily, dokráčel k nám velmi důstojným a neuspěchaným krokem Láďa, který nás ale vzápětí opustil, neboť měl tzv. absťák. Jeho první věta byla: „zrušili kuřácké vagóny…“ a odešel si zapálit. Hned na to, přišel Roman (003) a po nezbytném přivítání se chystal jít hledat Láďu, ale než se k tomu dostal – Láďa byl zpět. A to už vlastně bylo tak akorát, abychom se pomalu vydali na nástupiště – pardon – ještě něco: Roman dostal nápad nás vyfotit umělecky ve Fantově kavárně, takže Jana musela táhnout kufr do schodů a ze schodů jako daň umění. Pak jsme si ještě honem koupili kafe v automatu a šlo se…

Ve vlaku jsme si sedli k oblíbenému stolečku pro čtyři a hádali, kterým vlakem, že se rozhodla jet Světla. A ejhle! Světla ve dveřích! Kdybychom se domluvili, tak by to nevyšlo, znáte to.

Cesta do Ústí, kde jsme všichni, kromě Světly, vystupovali a měli se setkat s Petrem, uběhla příjemně a rychle. V Ústí jsme byli bez problémů Petrem nalezeni a vydali se k jeho autu, které nás mělo dovézt až do cíle. A zde začalo pršet – jak jinak, že? Jeli jsme přece do Drážďan – tam nám vždycky prší… Roman mě a Janě půjčil deštník – v autě jsem mu ho pošlapala – ach, omlouvám se! Už sis ho vypral?

I tato část cesty byla jako vždy zcela v pohodě, a to dokonce i v Drážďanech, kde jsme, jak jsme všichni předpokládali, chvíli bloudili – známe Hauptbahnhof ze všech stran a prohlédli jsme si podzemní garáže – nicméně panice jsme nepropadali. Láďův a Romanův šarm – nebo to bylo jejich zoufalství? – zapůsobil na jednu kolemjdoucí slečnu, která (světe div se) věděla, kde se nacházíme my a kde náš hotel a navedla nás na správnou cestu. A tak jsme krátce po poledni našli hotel Kangaroo-stop a mohli se ubytovat.

               A tak co s načatým dnem: Světla mi napsala, že již v hotelu byla a my nikde, tak si jela pro CD. Rozhodli jsme se tedy udělat totéž, ale cestou jsme se stavili na nezbytné kávičce a tam nás také Světla pak našla. A tak jela kolegiálně s námi zpět. Bylo to to samé obchodní centrum, kde se v loňském roce konala autogramiáda, tak jsme si tam i zavzpomínali a lehce zadoufali, že se nám i letos podaří s Chrisem… třeba snímeček…?

TO, CO BYLO ZCELA NETRADIČNÍ A NE TAK SENZAČNÍ:

               V půl sedmé jsme se začali chystat – tedy začaly chystat: my ženy to máme těžší. Pánové přihrábnou hřívu, mají-li nějakou, vytáhnou kalhoty a jde se… My jsme potřebovaly více času, ale nakonec to byla práce téměř zbytečná, neboť venku foukal vichr, že lámal topoly a okna nám bičoval déšť. Ale naštěstí nám přípravy trvaly tak dlouho, že když jsme konečně vycházeli z hotelu, už nepršelo. S přehledem jsme se dostali včas na místo koncertu a tam to začalo. Věděli jsme předem, že je zákaz natáčení, tak jsem vzala kameru pro chvíli „pak“, ale to bylo u vchodu jedno. Bodygardi mi kameru zabavili. To samo o sobě není tak hrozné, ale že zabavené předměty skládali do přepravky na maso na zem za dveře jako cosi, co se po koncertu vyhodí, ten zarputilý arogantní výraz, který to provázel a nedůslednost v zabavování, to bylo asi TO NĚCO, co mě tak iritovalo.

               Koncert začal, všude místa k sezení. Vcelku otrava, ale pro akustický koncert dost vhodné, alespoň podle mě. Ne tak ovšem pro jiné, jak se posléze ukázalo… V podstatě hned, jak se Chris objevil  ještě ani nedošel k mikrofonu,  a z první řady se zvedla fanynka a s potleskem a s nábožným výrazem na tváři došla až k pódiu, tam se „přilepila“ a zůstala tam. Na to se zvedla druhá… Chris začal písní „Some Hearts Are Diamonds“ a než se dostal k refrénu stála mu u nohou celá první řada a další se trousili zezadu. A ochranka nezasáhla. Začalo to vypadat, že si za svých „krvavých 50 Euro“ ani neužiju a vzhledem k tomu, že jsem byla ve velmi špatné náladě, kdy jsem bojovala s chutí sál opustit, jsem se rozhodla a s pokorou a jistým stupněm studu musím přiznat, že jsem se k tomu chumlu přidala ve snaze porazit svou špatnou náladu a koncert si navzdory všemu užít. Chris měl tentokrát hedvábnou tmavě zelenou košili, vypadal báječně, zpíval báječně a náladu měl zrovna takovou. Výběr písní se mi líbil a překvapil, protože zaznělo hodně starších a málo hraných melodií, které se mám ráda. Chrisovu hru na kytaru doprovázely čtyři sympatické temperamentní  mladé dámy hrající na smyčce a mladík hrající na klávesy. Dívky hrály krásně, ale klávesista mi přišel trochu „nezúčastněně“, všichni ale vypadali užasle a pobaveně, když viděli, jak „stárnoucí rocker“ zvedá ze židlí své „stárnoucí fanoušky“. To, že se v sále hromadně fotografovalo a natáčelo na propašované kamery, foťáky a „povolené“ mobily a že proti tomu ochranka nic nepodnikla,  mě už ani nepřekvapilo.

               Po koncertu jsem si šla vyzvednout svou kameru, vyfotili jsme se (pro „stránky“ i budoucí generace) a šli se podívat, jestli bude nějaká šance dát si podepsat nová CD a zakoupené plakáty. Venku byla zima – jak jinak – ale Chrisovo auto tam stálo, tak jsme se tam postavili také. Myslím, že po úspěšné soukromé autogramiádě se SMOKIE v Chebu i vzhledem k Chrisově náladě a jiným signálům jsme všichni očekávali něco podobného, ale zlověstný výraz George, který se v pravidelných intervalech objevoval ve dveřích, aby zjistil situaci naznačoval něco zcela jiného. A také ano! Opět přišla na řadu ochranka, která nás velmi nevybíravě vypakovala ze dvora. Opět se mi nelíbil ani výraz ani způsob. Chystali jsme se odejít, ale Jana se stále zdráhala, tak jsme se zdrželi. Dočkali jsme se. Vyjelo auto a bylo zataraseno skupinkou německých fanoušků, kteří se „nežinýrovali“ auto zastavit. A tak nakonec došlo k potupné „autogramiádě“ z okna auta. Přišlo mi to trochu trapné a ponižující pro obě strany – Chris za sklem svého „papamobilu“, sveřepý George s nohou na plynu a vymrzlí fanoušci odhodlaní nechat si podepsat nové celkem drahé CD… Po posledním podpisu vracel Chris půjčenou fixu, ale Georgie už dupl na plyn, takže nám málem ujel nohy a Chris si skoro vykloubil rameno.

TO, CO BYLO ZASE TRADIČNĚ SKVĚLÉ:

               Cestou zpět, po rozloučení s Romanem Krejsou, s kterým jsme se setkali před koncertem v hale a který dojel do Drážďan nezávisle na nás, jsme si řekli, že si zasloužíme něco horkého, dobrého a sladkého a zašli jsme si opět na kávičku. Tam jsme „zdrbli“ a zhodnotili celý koncert a vydali se do hotelu. Po nezbytné pokoncertní siestě jsme šli spát, tentokrát to bylo myslím půl druhé…

               Ráno, tak jako vždy, po vydatné společné snídani, jsme se vydali na cestu zpět. Tentokrát jsme vynechali podzemní garáže a udělali okružní jízdu po centru, takže konečně po třech letech víme, jak vypadají Drážďany. Díky Petře a Romane, ale chtělo by to ještě něco načíst z Bedekeru, mikrofon a takové to: „nalevo vidíte…napravo vidíte…“ JJJ.

OSOBNÍ ZÁVĚR:

Děkuji Bohu a Chrisově existenci, že vznikl tento Fanklub! KAŽDÁ akce, jakkoliv povedená nebo nepovedená, úspěšná či neúspěšná (ať už z jakéhokoliv hlediska) je JEDINEČNÁ a ÚŽASNÁ a já jsem velmi ráda, že se jich mohu s vámi  zúčastňovat!

Tentokrát bez nátlaku, ale za drobný úplateček (Miňonky) sepsala Karin.

Chris Norman  - The Acoustic Tour 2007

 Drážďany 7. 11. 2007

(Roman Dušek)

Ahoj,

jen několik málo dní po zveřejnění termínu vydání nového CD  Chrise Normana - „CLOSE UP“   a s ním spojeného akustického turné, jsme pro další z akcí FC  neomylně  (nezávisle na sobě) s Láďou vybrali termín 7.11. 2007 v DRÁŽĎANECH (ty se tak po Vídni pomalu stávají již tradiční „baštou“ FC - počítám-li dobře, od vzniku FC v r. 2004 již potřetí!). Vzhledem k tomu, že se s velkou pravděpodobností jednalo o letošní poslední „velkou akci FC“ a nové CD včetně formátu koncertu byly dostatečným lákadlem, podařilo se opět po delší pauze (při použití osvědčených fanklubáckých přesvědčovacích metod…) poskládat pro účast na jedné akci „squadrupartu snů“!

Scénář, který jsme opět „do posledního šroubku smontovali“ s dostatečným předstihem a na kterém se tentokrát podílelo více lidí, měl tradiční i méně známé postupy.

Tradiční bylo např. vlakové přemístění LÁĎI a JANY z míst kde se nacházejí jejich „haciendy“ do Prahy, stejně jako očekávání jejich příjezdu tamtéž KARIN, SVĚTLOU a mnou. Nové pak to, že společná cesta vlakem trvala (i s TRADIČNÍM zpožděním!) pouhou 1h30min. a končila v Ústí nad Labem. Nééé, nevysadily nás tam nedobrovolně ČD, ani jsme si nespletli výstupní stanici, to jen PETR C. s ochotou a fanklubáctvím sobě vlastním nám opět poskytl svůj již několikrát osvědčený (mnou už 3x!!)  koráb s naloděním právě v Ústí. Toto prokombinování stylů dopravy, které jsme poprvé použili při zpáteční cestě z Oldie night  2004 ve Vídni se natolik osvědčilo, že pokud se opět v budoucnu bude na akci nabízet vícero variant přesunu, já za sebe upřednostním tuto! (a vzhledem k atmosféře a náladě ve voze, zahrnující do sebe také zpěv a švitoření všech po celou dobu cesty, tipuji že i někteří ostatní…). Pro faktologickou úplnost informací ještě dodám, že tuto druhou „korábovou“ fázi již s námi neabsolvovala SVĚTLA, která vzhledem k omezenému počtu míst to své přenechala JANĚ ( mj. i proto, že chtěla původně vyrazit do Drážďan mnohem dříve než my a město si pořádně „osahat“) a tak v Ústí nevystoupila a pokračovala v „krasojízdě“ vlakem až do Drážďan.   

Koráb i lodivod PETR šlapaly jako hodinky a tak cesta Ústí-Drážďany proběhla rychle a zábavně (přiznám se, že ač jsem byl Petrem zvolen vrchním navigátorem, nemohl jsem se průběžně této „roli“ naplno věnovat, neb jsem pro slzy smíchu neviděl ani na mapu, natož na cestu před námi.…).

Na tomto místě vždy ve svých komentářích zmiňuji fakt, jak RYCHLE a BEZPROBLÉMOVĚ následná fáze příjezdu a ubytování probíhá. Je mi to velice líto, budu se muset OPĚT opakovat a tato pasáž se pro někoho stane nudně-fádní, ale nemohu jinak!! Byla to zkrátka zase „BLESKOVKA“, že by snad i domorodec „zazáviděl“…..a tak i díky tomuto „BLESKU“  jsme ušetřili dostatek času na výlet do nám dobře známého (loňská autogramiáda Chrise) obchodního centra ELBE PAR a zakoupení Chrisova nového CD (to vše s námi již i Světla, která se k nám „znovupřipojila“). Spokojeni s úlovkem jsme se ještě trochu „porozhlédli“a poté cestovali zpět na ubytovnu k tradičnímu „předkoncertnímu soustředění“.     

Koncert samotný se tentokrát nekonal jako již podvakrát v Kulturpalastu, ale v multifunkčním kulturním centru ALTER SCHLACHTHOF, určenému především mládeži (TO SEDÍ, viďte?!) a zahrnujícímu mj. 2 koncertní sály -  větší, s kapacitou cca. 3000 míst a menší s necelými 1500 sedadly.

A právě tento menší sál byl od 20.hod. „hostitelem“ Chrisova vystoupení.

Již u vchodu nás očekával ROMAN K., který se na poslední chvíli rozhodl vydat „na blind“ do Drážďan a jeho odvaha byla odměněna vstupenkou do krásné páté řady! Radost ze setkání a z toho, že nás s Romčou byla opět početná „squadraparta“ (upřesněno 7!), byla ale okamžitě a BRUTÁLNĚ zmrazena pořadateli, když poprvé v historii našich společných výjezdů odebrali KARIN naši oblíbenou a osvědčenou kameru „KALAŠNIKOVA“!! Byl to pro nás všechny pořádný šok, z kterého jsme se dlouho vzpamatovávali a Karolína možná vzpamatovává do teď…..nutno však objektivně dodat, že Kalašnikov zřejmě „doplatil“ na své „nadstandardní“ rozměry a váhu, protože malé fotoaparáty a kamerku, které bylo možno poschovávat po batožinách či kabelkách jsme pronesli.

Bylo krátce po 19hod. a tedy do začátku dost času na pořádný fanklubácký „pokec“. Navíc zde byl tradiční stánek CD, suvenýrů atp., což jsem uvítal, neb jsem mohl naplnit prosbu JOZEFA L. a můj slib jemu o případném zakoupení plakátu pro něj. Tak tedy speciálně pro tebe JOŽKO : „..MÁM HO!“ (mimochodem Chrisovo CD zde bylo k mání o 4 EUR dráž než v obchodě!).

Tradiční prodleva v začátku se nekonala a tak skutečně úderem 20.hod. Chris nastoupil. Byl jsem rád, že se naplnily mé úvahy o tom, že ve svém vystoupení nevystačí pouze s písněmi nového CD, ale  těch  asi  6 novinek proložil a orámoval již osvědčenými „SMOKÁČO-PECKO-FLÁKY“, k nim přidal snad od 70-tých  let nehranou „STRANGER“ (čož, jak jsme se shodli, nás velmi potěšilo!), dále něco z „Bohlenovského období“ – „SOME HEARTS ARE DIAMONDS“, „ NO ARMS CAN EVER HOLD YOU“ či „MIDNIGHT LADY“ – vypůjčil si BEATLES, ELVISE a SIMONA s GARFUNKELEM  (jejich píseň „THE BOXER“ mě také udělala radost), vše doplnil několika svými z posledního období a jsme prakticky v závěru „průřezu“ jeho cca. 2 hodinové produkce.

Poté, co nám byl znemožněn záznam na kameru (čož by mě částečně zaměstnalo), jsem byl rozhodnut si akustický koncert užít divácky i posluchačsky NAPLNO a zúročit tak místo ve druhé řadě a za nemalý peníz. Předpokládal jsem (NAIVA) že sál, který výhradně počítal s místy k sezení, spolu s komorním obsazením (kromě Chrisových kytar ještě klávesista a dívčí smyčcové kvarteto “FIORINI QUARTETT“) mě to plně umožní a těšil jsem se na to. Mě osobně velmi potěšila přítomnost smyčců, protože si myslím, že spolu s Chrisovým hlasem a vokály Alana s Terrym patřily k typickým znakům „Smokiesoundu“ v 70-tých letech (však také netradiční pojetí koncertu spolu s koupí nového CD bylo hlavní motivací mé účasti na této akci - a safra..teď jsem to po sobě přečetl a nejraději bych se neviděl….jak jsem mohl zapomenout….)…SAMOZŘEJMĚ, ŽE TOU HLAVNÍ MOTIVACÍ MÉ ÚČASTI JSTE BYLI VY : KARIN,JANO,LÁĎO.PETŘE,SVĚTLO,ROMANE ….!!!!!!...tak, teď je to správně!

Již po asi druhé písni jsem rozpoznal svůj omyl. Dvě fanynky (je zvláštní, jakou škálu lidí a charakterů tento přívlastek -a to i v mužském rodě - zahrnuje…)  povstaly a postupně se protleskaly a proskotačily z první  „brázdy“ až k „otírání pódia bradou…“ a spustily tak lavinu ostatních, kteří buď za menší peníz vzadu neviděli a nebo si zkrátka chtěli  na Chrise „sáhnout“ či se bůhví jak do sálu vůbec dostaly. „KOTEL“ se plnil a postava Chrise se z mé pozice sedícího v druhé řadě  postupně „zbystovala“ až chvílemi mizela zcela!! Pokud někdo namítne, proč jsem se také nepostavil, jsme u jádra „problému“ a takovým vzkazuji: ..“nečiň druhým, co nechceš aby oni činily tobě…“. Oni totiž všichni ostatní (kromě těch „špacírníků“) seděli! A jak jsem si stačil všimnout, byli mezi nimi starší, staří i invalidní… Ve všech sférách lidského konání jsou pravidla psaná a nepsaná a právě dodržování těch nepsaných bývá někdy potíž…… více ohleduplnosti a pokory vážení „EVROPANÉ“ by neuškodilo….

Pokud se přes toto přenesu a včetně odebrání kamery vše přijmu jako fakt – člověk zkrátka žije mezi LIDMI – tak pro mě koncert neměl výraznější chybu, splnil téměř do puntíku mé představy a očekávání  a Chris si tímto počinem v „mých očích“ neuškodil ba právě NAOPAK. Ukázal další polohu a rozměr svého nesporného talentu a umu. Jeho současné muzikantské počiny jsou logickým vyústěním jeho profesního zrání, je to jev u muzikantů kteří „v branži“ něco dokázali a umí, velmi častý. Nemohu se ubránit pocitu (..ale zároveň říkám jedním dechem bohužel…), že toto vše by mu působení u Smokie neumožňovalo a že Chris to moc dobře věděl, když se definitivně rozhodl zůstat na sólové dráze.  Přesto přezevšechno vážený pane NORMANE, alespoň jedno malilinkaté „turňíčko“ v původní sestavě Smokie…..to by bylo něco něco!!! FC na vás v žádném případě netlačí, to ne a nechce ani odpověď hned (že jo Láďo, viď!). Nechte si to za dlouhých zimních večerů projít hlavou…a potom, třeba mailem….

Když už bylo zřejmé že „ENDE“,  a již žádný přídavek nepřijde, učinili jsme ještě při odchodu ve „foajé“ pár společných fotografií a chystali se k návratu na hostel. Protože pršelo a byla zima, chtěl jsem celý přesun co nejvíce urychlit. Jaké však bylo mé překvapení, když se žádný z členů FC neměl před bránou areálu k odchodu. Záhadu jsem brzy rozluštil. To totiž JANA, která si pořídila pro svůj mobil novou, speciální tarifní službu od T-mobilu : „FANYNKA“, při prvním zkušebním volání zkusila namátkou vytočit jedno z nabízených čísel tohoto tarifu a …..neuvěříte! Během snad minuty zastavila u nás limuzína, stažené okénko „nabízelo“ obličej Chrise a ten nám kynul ve smyslu …“..tak copak tu máte k podpisu ??

 V tom šoku jsem si naštěstí vzpomněl na to, že u sebe mám plakát zakoupený pro JOŽKU LUČANA a rychle jsem jej připravil k podpisu. To, co „zkrz“ okénko Chris na mou prosbu „pro Jozefa“ na zmíněný plakát vykroužil (vykouzlil, vyčaroval) je tak originální, že děkuji pohotovosti s jakou LÁĎA tento moment vyfotil! Protože jinak by mě asi mohl Jožka podezřívat, že jsem v podnapilém stavu večer na hostelu zkoušel Chrise „ IMITOVAT“..!    

                                                          A BUDE SE DĚKOVAT… 

Děkuji LÁĎOVI,  že pohotově vyfotil naše „scénky“ u okénka Chrisova vozu …a za to, že stejně pohotově točil to co říkám, aby to v budoucnu (na DVD ??!) bylo použito proti mně…díky!! ...a za to že „fajčí“ pouze ve vyhrazených prostorech…a že povětšinou drží v FC „nedemokracii“ …a přesto přezevšechno  za to že EXISTUJEME (!)…a za to, že dodržuje večerku a nechodí na rozcvičku!

Děkuji KARIN, že zajistila bezproblémové ubytování….že táhla pro nás všechny „Kalašnikova“         a točila a točila….a ustála šok „odebrání“… a že kamarádí s Janou…a má vždy na akci tak lehké zavazadlo.. a že se na nás směje a nemračí… a za to, že dodržuje večerku a nechodí na rozcvičku!

Děkuji JANĚ, že se tak skvěle orientuje v nejnovějších trendech a tarifech mobilního telefonování, z čehož pak FC silně profituje..!… a za to, že mě jedinému dovolí abych jí nosil kufr…a že kamarádí s Karin… a že se na rozdíl od Chrise se mnou v Drážďanech nechala zcela bez zábran několikrát vyfotografovat…a za to, že dodržuje večerku a nechodí na rozcvičku!

Děkuji PETROVI C., že opět poskytl dopravní variantu.…a že mě plně důvěřuje coby navigátorovi, ale přesto mě svým přístupem nedovolí zpychnout….a za to, že společně se mnou a Láďou se staví  čelem bulváru a dementuje jeho smyšlenky a fabulace hned v zárodku…. a že dodržuje večerku a nechodí na rozcvičku!

Děkuji SVĚTLE, že obstarala všem vstupenky snad dříve, než byly vůbec vytištěny…...a že shodou okolností byla opět jedinou úspěšnou skrytou kameramankou… a že dodržuje večerku a nechodí na rozcvičku!

Děkuji ROMANOVI K., že se opět projevil jako fanklubák „srdcař“, který je pro věc ochoten udělat to potřebné „navíc“… a za to, že dodržuje večerku a nechodí na rozcvičku!

Celé „squadřepartě“ bez rozdílu pak děkuji za to, že opět v hojném počtu vyrazila, dorazila  a  byla skutečnou „partou“ od začátku až do konce! 

SPEŠL DÍK  pak posílám paní NORMANOVÉ (Chrisově mamince) za to, jakého šikovného a čiperného chlapečka tehdy před 57 lety přivedla na svět a posléze vychovala…a Chrisovu manažeru GEORGEMU K. za to, že si je tohoto všeho vědom a Chrisovu prezentaci směrem k posluchačům (fanouškům)  úspěšně směřuje k vystavování v prosklené vitríně….!!!

Všechny fanoušky Smokie a Chrise Normana, především pak fanklubáky - v první řadě nezúčastněné Jozefa LUČANA a čestného člena pana CÍSAŘE - pozdravem „e-o, e-o, e-o“

zdraví Roman 003

Alan Silson  - Koncert

 Swietochlowice 7. 9. 2007

(Jan Kosinski)

Chris Norman  - The Acoustic Tour 2007

 Drážďany 7. 11. 2007

(Světla Syselová)

Letošní nebývalá úroda společných akcí našeho fanklubu nás tentokrát zavedla kousek za naše hranice a 7.11.2007 jsme se z různých koutů republiky sjížděli do Drážďan. Byla to letos 3.společná návštěva koncertu Chrise a již dlouho dopředu jsme byli plni očekávání, co a jaké zážitky vlastně The Acoustic Tour přinese. Nedávno vydané CD Close Up přinášelo nové pojetí písniček, než na které jsme byli dosud zvyklí. Některé písničky jsme si již stačili oblíbit, mnohým by však prospělo, kdyby měly méně smyčců a alespoň ještě jednu kytaru nebo bicí. A nutně podle názvu vyvolává otázku, co vlastně končí nebo co se uzavírá?

Ani v Drážďanech jsme neunikli nepříjemnému počasí, které v těchto dnech postihlo střední Evropu, vichr a déšť nás pronásledovaly i tam, čímž znemožnily nějaké bližší poznávání pamětihodností města, a proto jsme trávili odpoledne v obchodě s CD nebo v nejbližších restauračních zařízeních.

Další sprchu jsme dostali u vstupu do koncertní haly, kde pořadatelé prováděli důkladnou prohlídku kabelek a všech druhů zavazadel. V bedýnce u vchodu už ležely odebrané kamery a foťáky. I nás obrali o jednu kameru, takže vnitřní prostory a dobrou zábavu jsme nemohli filmově zdokumentovat. Přesto se nějaká zařízení podařila pronést (nebo ochabla pozornost pořadatelů?), protože se uvnitř haly během koncertu dost blýskalo a od mobilů to nebylo.

Připravená scéna byla velmi hezká a efektní, s jemnými světly, žádné velké blikání, ale zároveň nám napověděla, že se opravdu žádné překvapení v podobě „hostů“ konat nebude. Vpředu stál 1 mikrofon, vzadu 4 židle pro smyčcový kvartet a 1 klávesy. Koncert začal téměř přesně, ve 20:01 hod. Pro nezúčastněné - Chris nastoupil v  saténové košili antracitové barvy, světle modrých džínách a bílých botách. Skladba písniček byla pro mne, a myslím, že nejen pro mne, velkým překvapením. Očekávala jsem, že představí všechny nebo alespoň většinu písniček z nového alba (je přeci také akustické) a proloží je starými, osvědčenými hity, které budou vzhledem ke složení muzikantů na pódiu v nové, a určitě zajímavé, úpravě.

Z nového alba zazpíval Chris 7 písniček. Některé se mi zdály v živém podání lepší než na CD, např. Catch Your Dream nebo Lay Me Down. Zněly měkčeji, smyčce tam nebyly tak dominantní a Chris více pracoval s hlasem. Z mých oblíbených zahrál jen Melt Away. Shodla jsem se s některými kolegy, že mezi nejlepší písně CD Close Up patří:

09 When A Love Affair Ends

10 Melt Away

11 Maybe There´s A Way

13 Survival

A MESSAGE FOR CHRIS:

These are the best songs from CD Close Up and you could try to perform them within another concert. Thank you.

Nevěřila jsem vlastním uším, když začal hrát Some Hearts Are Diamonds a hned na to No Arms Can Ever Hold You. Za předpokladu, že zahraje i Midnight Lady, to budou 3 písničky od Bohlena během jednoho večera. Co se to děje? …. Další milé překvapení představovaly Stranger (poměrně stará písnička Smokie), Goodbye Lady Blue a další z nádherných klenotů Dangerous Heart a The Night Has Turned Cold.

V rámci představení měla svoji kulturní vložku i panská část našeho fanklubu. Jejich první E-O, E-O, E-O při „Alici“ bylo naprosto dokonalé a to druhé vynikající. Nepřeslechl to Chris ani nikdo v hale. A ještě jednou fanklub - náš předseda si střihl s Chrisem sólo, když Chris přestal zpívat, aby dal příležitost publiku, to však jen tleskalo, takže refrén Alenky pěl jen Láďa a Chris. How lovely !!

Překvapením ale nebyl zdaleka konec, protože Chris zpíval písničky i dalších interpretů - The First Cut Is The Deepest (nádherně ji zpívá Rod Stewart), málo hranou písničku od Beatles Things We Said Today, The Boxer Simona a Garfunkela, All Shook Up od Elvise.

Nevím, zda jsou toto všechny písničky, které ten večer hrál, ale rozhodně na koncertu zazněly tyto:

1. Hello Baby  (Close Up)
2. Love Not War  (Close Up)
3. I´ll Meet You At Midnight
4. Lay Back In The Arms Of Someone
5. Lay Me Down  (Close Up)
6. Some Hearts Are Diamonds
7. No Arms Can Ever Hold You

8. Stranger
9. Goodbye Lady Blue

10. Dangerous Heart 
11. Lost In Flight
12. Sleep Alone Tonight  (Close Up)
13. If You Think You Know How To Love Me
14. Baby, It´s You
15. Mexican Girl
16. Living Next Door To Alice
17. Million Miles To Nowhere
18. Catch Your Dream  (Close Up)
19. The First Cut Is The Deepest   
20. Things We Said Today 
21. The Boxer  
22. Turn Right, Turn Wrong
23. Don´t Play Your Rock´n Roll To Me
24. All Day, All Night

25. I Melt Away  (Close Up)
26. The Night Has Turned Cold
27. Midnight Lady
28. Baby, I call Your Name  (Close Up)
29. All Shook Up 

Zajímavé bylo sledovat i reakce publika. Klasická kytara, ať 6 nebo 12-strunná, smyčce a Chrisův hlas nutily k pozornému poslechu. Tentokrát žádné velké chorály, převládal skandovaný potlesk, který se střídal s chvílemi až nábožného ticha v očekávání toho, která písnička bude následovat. Nepřehlédnutelná byla i dvojice, která tam postávala s českou vlajkou a transparentem zvoucím Chrise do Hradce Králové. To bylo skvělé překvapení! Tito nadšenci by určitě dobře zapadli do fanklubu.

Uteklo to opět strašně rychle a po 2 hodinách byl konec.Bylo to nové, nečekané a NÁDHERNÉ !! Chris obstál na jedničku. Jinak to ani neumí. Přesto se nemohu zbavit určitých rozpaků jednak z toho doprovodu a pak také z toho, jak dlouho může tato „jednoduchost“ vydržet? Přeci jen jsou koncerty lepší, když mají písničky více šťávy a na hudbě Chrise a Smokie byly nádherné právě ty „bohaté a rozmanité“ kytary. Rozhodně to chce nejméně jednu Shannon a jednoho Geoffa. V každém případě, ať nám Chris ještě dlouho na koncertech vydrží !!

Zdraví Světla

P.S. Zdravím také Mílu, novou členku, která už s námi navštívila koncert Smokie v Chebu a ještě by měla vidět koncert Chrise, aby si mohla udělat kompletní obrázek a slyšet pecky i z druhé strany. Těším se na viděnou. Totéž platí pro Petra Šlingra. Vítej na palubě. Standu Kocuma jsme nestihli v Chebu poznat osobně. Bylo nám to líto, tak snad příště.

A co dosavadní sympatizant Janko?

 Chris Norman  - The Acoustic Tour 2007

 Drážďany 7. 11. 2007

(Roman Krejsa)

   Mimochodem, koncertní hala ALTER SCHLACHTHOF vznikla ze starých jatek. Dnes tu
jsou dva koncertní sály navštěvované  hlavně mládeží.
    Chris nastoupil něco po dvacáté hodině za bouřlivého potlesku zaplněné haly.Za doprovodu kláves a smyčcového dívčího kvarteta FIORINI QUARTET.
     Musím říci,že se mi Chris trefil vybranými skladbami do vkusu a kvartet mi připomněl doprovod smyčců některých skladeb na cédečkách původních Smokie.
     Koncert měl rychlý spád a většina fanoušků byla překvapena, když  se Chris po
 hodině a půl začal loučit a přál dobrou noc. Ale vytrvalý potlesk už stojících fanoušků a přidávané skladby natáhl koncert na cca na dvě hodiny.
    Po skončení koncertu se několik fanoušků včetně nás  po hodině čekání dočkalo Chrise a otevřeným oknem auta nám poskytl několik autogramů.

    Tímto jsem přišel k podpisu na čerstvě vydané  a na koncertě zakoupené  CD s
 názvem  CLOSE UP.
    

 Chris Norman  - The Acoustic Tour 2007

 Drážďany 7. 11. 2007

(Petr Cedrych)

Chris Norman v Drážďanech

7.11.2007 proběhl koncert Chrise Normana v saské metropoli. Fanklub u toho samozřejmě nemohl chybět. Jednotliví členové se scházeli v Drážďanech postupně, 5   nás cestovalo autem, Světla dorazila solo vlakem ještě před námi, Roman se pak s námi setkal až v hale, kde koncert probíhal. Celkem se zúčastnilo 7 členů. Osoby, které cestovaly autem, musely tentokrát ocenit orientační smysl Romana Duška, který byl demokraticky zvolen velitelem vozu. Řidič se mohl stoprocentně spolehnout na jeho navigaci, a tak jsme do Drážďan dorazili dříve, než se dalo čekat. Z tohoto důvodu se velitel vozu a řidič rozhodli, že provedou okružní jízdu kolem města a ukážou zbytku posádky krásu dálničních tunelů. Pokud někdo bude  snad později naznačovat, že jsme dojeli málem do Berlína, tak samozřejmě mlží a jeho poznámky se nezakládají na pravdě. Nyní k samotnému koncertu.

 Chris jej tentokrát pojal jako akustické vystoupení, hrál sám na klasickou a též na dvanáctistuannou kytaru za doprovodu kláves a smyčcového kvarteta, které tvořily lepé děvy Fiorini Quartett. Bylo to velice zajímavé a v produkci Chrise neobvyklé zpestření. Představil několik skladeb z nového cd Close Up, a samozřejmě zazněly nejznámější hity z období Smokie a samostatné tvorby Chrise. Zajímavostí pro členy fanklubu byla přítomnost dvojice středního věku českou vlajkou a transparentem zvoucího Chrise Normana k vystoupení do České republiky.

 Doufejme, že k tomu již brzy dojde. Výkon Chrise byl obvyklý – hlasově perfektní, i když tentokrát ho několikrát předčil svým hlasovým fondem otec našeho fanklubu Láďa Duspiva, zejména v Mexičan Girl nedal Chrisovi téměř šanci. A již klasické Eo-Eo v podání členů fanklubu v Alence se zvučně proneslo téměř zcela zaplněnou halou. Na závěr bych chtěl zopakovat, že tento v Chrisově podání neobvyklý koncert byl super, ale asi by bylo do budoucna lepší, aby se Chris vrátil ke své osvědčené tvorbě – více podobných akcí v tomto duchu by vedlo asi k rychlému zevšednění.    

 Setkání s PhDr. Jaroslavem Císařem

Setkání v literární kavárně - pořad o Petru Radovi

(Roman Dušek)

 V pražské Salmovské literární kavárně v pořadu o Petru Radovi a jeho Modlitbě
 pro Martu jsem se opět ujistil o tom, že mé kladné hodnocení osoby pana
 Císaře nebylo přehnané a že je to opravdu člověk velmi znalý a na svém místě (o čemž
 se v tomto pořadu na jevišti pochvalně vyjádřili i někteří protagonisté!).

 V tom malebném prostředí zcela zaplněné "kavárničky" měl tento večer pro mě 4
 hvězdy. V prvé řadě zesnulého textaře pana Petra RADU, na jehož vzpomínku a
 počest pořad vlastně vznikl, dále paní Martu KUBIŠOVOU, která pro svůj pobyt
 v zahraničí nemohla být osobně přítomna a tak s p. Císařem předtočila
 promítnutý velmi zajímavý rozhovor o "osudu" výše zmíněné písně, jako třetí první dámu
 "českého šansonu" paní Hanu HEGEROVOU (také jedna z "oveček" pana Rady) a
také pana CÍSAŘE, a to nejen pro to, že nás pozval......!

 
 DĚKUJI panu CÍSAŘOVI za pozvání a jeho přínos do pořadu, DĚKUJI panu RADOVI
 (in memoriam) za spoustu krásných textů, DĚKUJI paní PAVLÍKOVÉ za dodržení slibu a
 zaslání krásných fotografií a všem účinkujícím DĚKUJI za celý pořad a večer.

 Roman 003
 

 Chris Norman

autogramiáda Drážďany 11. 10. 2007 (nové CD Close Up)

(Světla Syselová)

Autogramiáda Chrise v Drážďanech

11. 10. 2007

Aby nebylo zážitků málo, krátce po koncertě Smokie v Chebu přišla z německého fanclubu potvrzená informace o autogramiádě Chrise k novému CD - 11.10. Dresden, Media Markt, Dohnaer Str., 18 Uhr.

Nasedla jsem odpoledne na vlak a za 2,15 hod. jsem byla v Drážďanech. Našla jsem Media Markt, koupila jsem 2 CD CLOSE UP a k tomu přídavkem CD Siggi Schwarz and The Legends: Soul Classics, kde zpívá Chris 4 písničky (velmi zajímavé).

Na Chrise tu čekali obdivovatelé všech věkových skupin s obaly LP desek, památníčky, alby, atd. Akce trvala 1 hod. a 15 minut.

Dostala jsem konečně podpis do Knihy knih pana Císaře, která opět vzbudila Chrisův zájem, takže mne poctil krátkým rozhovorem a ještě mi podepsal buklet k CD i s věnováním. Předala jsem mu pozdrav z Prahy a pozornost k jeho nadcházejícím narozeninám a posledním vlakem jsem pelášila domů.

A ještě jednu zprávu jsem dostala.

Na Rádiu Berlin 88,8 probíhá hlasování o vybraných hitech. Chris soutěží s písničkou „Hello Baby“.

Ze 14. místa se dostal na 4.místo, pak na 2.místo a nyní je už na 1.místě. Chcete-li, můžete pomoci svým hlasem, aby si ho udržel.

Zdraví Vás Světla

 Setkání s PhDr. Jaroslavem Císařem

20. 10. 2007 Praha Letná

(Roman Dušek)

Ahoj,

byla sobota 20. října 2007, téměř „na chlup“ přesně 14-ctá hodina a FC si opět připsal další pomyslný „zářez“ na pomyslné pažbě galerie úspěchů. To se totiž KONEČNĚ uskutečnilo dlouho připravované, očekávané a několikrát odložené SETKÁNÍ s autorem a „duchovním otcem“ naší klubácké „skorobible“  (SMOKIE ANEB HRAJÍ NÁM SVŮJ ROCK ´N´ ROLL) – panem PhDr. Jaroslavem CÍSAŘEM!

Vrátím se ale ještě k tomu,co této pro FC opět významné události předcházelo…

Nevím již přesně, zda to bylo koncem roku 2000 či počátkem roku následujícího, kdy mě při návštěvě pražského knihkupectví „padl do oka“ hřbet jedné z knih, s pro nás notoricky známým a zafixovaným „logem“ skupiny SMOKIE. Vytažením té knihy z řady ostatních, jsem se urychleně přesvědčil o tom, že ono „logo“ je opravdu spojeno s legendární hudební skupinou  - o čemž mě ujistila titulní strana přebalu a fotografie na ní použitá – a jakoby „ve snách“ a nevěříc vlastním očím jsem se okamžitě vydal k pokladně (aniž jsem jakkoliv knihu prolistoval, či do ní jen nahlédl)!To byla má první velká radost, kterou mě tato kniha poskytla. Druhou pak přineslo samotné čtení a prohlížení. Další přináší vždy při vyhledávání či ověřování faktů spojených se skupinou Smokie potažmo Chrisem Normanem (ale nejen jich). A protože i počet přečtení se neustálil na číslovce 1, dá se říci, že mě radost přináší PERMANENTNĚ! A to ještě nesmím zapomenout na to, jakou velkou službu nám dělá při setkáních se členy skupiny (současnými i původními), kdy odpadá problém, kam se nám mají podepsat…..     

Již v době zakoupení jsem si říkal, že bych se s autorem knihy někdy velmi rád „potkal“, poděkoval mu za ni a zahrnul ho spoustou otázek, které mě v průběhu čtení i poté napadaly. Tehdy jsem nebyl úspěšný a tak až vznik FC a hlavně rozhovor s LÁĎOU DUSPIVOU, kdy jsme si (jako už tolikrát) potvrdili, že máme na věci stejné či podobné názory, mě „nakopl a vyprovokoval“ učinit kroky, které by vedly k tomuto cíli. V čase, přece jen už „rozjetějšího“ internetu, jsme se opět pustili do vyhledávání jakéhokoliv kontaktu na pana CÍSAŘE, ale marně. Až když mě při jednom vyhledávání vyskočil také název rádia OLYMPIC, „zavětřil“ jsem příležitost. A skutečně, na můj mail přímo do studia, jsem postupně obdržel nezávisle na sobě dvě odpovědi od redaktorů tohoto média s požadovaným kontaktem!

Nastala pro mě velmi složitá „fáze“, a sice vytvořit mail-dopis, který by p. CÍSAŘOVI  vysvětloval důvod našeho kontaktování a zároveň nějakým způsobem žádal o setkání s FC. Mohl jsem si stokrát říkat, že člověk jako on, který napíše takovouto knihu a je tedy „stejné či podobné krevní skupiny“, nebude mít důvod pozvání odmítnout, přesto jsem byl velmi napnutý v očekávání toho, zda odpověď vůbec přijde a v jakém znění….Uklidněn jsem byl záhy a to tak, že VELMI! Odpověď, které se mi dostalo, byla jednoznačná ve své POZITIVNOSTI a tak mohla nastat „fáze třetí“ – sladění časových možností a určení termínu a místa setkání. To se po nějakou dobu nedařilo, vytíženost pana CÍSAŘE je obrovská a časové možnosti aktivních členů FC, kteří projevili zájem se setkání zúčastnit (včetně mě) jsou také do jisté míry limitovány. Ve finále se v úvodu uvedený domluvený termín nehodil LÁĎOVI a KARIN, ač se původně měli a chtěli zúčastnit-jednoduše nemohli.

A tak v ten den se u jednoho stolu, který jsem na přání p. CÍSAŘE zamluvil v pražské Letenské restauraci s pikantním názvem: „VOSÍ HNÍZDO“, sešla tato úzká společnost :  PhDr. Jaroslav CÍSAŘ, SVĚTLA, Petr CEDRYCH a já.

Chtě nechtě, jsem si před setkáním na základě informací které jsem měl „utvořil“ subjektivní obrázek a představu o tom, jaký pan Císař je. A tak bylo pro mě VELMI potěšující, že během pár snad i vteřin mou představu naplnil a co více, předčil! Vytvořil bezproblémovou, uvolněnou a bezprostřední atmosféru (což jsem malinko očekával, vzhledem k jeho lektorské, přednáškové i jiné praxi). Již jeho první upřímně zvědavá otázka (ihned poté, co jsme sotva dosedli ke stolu) : „ …tak jak vám to dopadlo v Chebu na Smokie…?“ dala tušit naplnění mé představy o něm. Také to mj. rozhodlo o tom, že „ceremoniál“ jmenování pana Císaře ČESTNÝM ČLENEM FC (na kterém jsme se s Láďou Duspivou jednoznačně shodli a pro který Jura Hořínek vyrobil „spešllegitku“) spolu s jeho „autogramiádou“ do jeho (našich) knih a focením, jsme uspořádali hned v úvodu a nikoliv, jak jsem původně zamýšlel, v závěru setkání.  

Pan Císař je „kráčející encyklopedie“ a je obdivuhodné, jaký široký záběr je schopen pojmout bez přípravy a „z voleje“. Proto ty necelé 4 hodinky utekly „jako voda“ a velice příjemně a to i zásluhou mých kolegů.

Popisovat celé setkání nelze, téma střídalo téma a nebyl přítomen nikdo, kdo by učinil zápis…..

Za všechny zajímavosti a perličky tam vyslechnuté, zmíním pro vás jednu – kniha o Smokie  nevznikla, jak bývá běžným postupem, tedy zadáním autora (v tomto případě p. Císaře) vydavatelství, ale právě naopak, osloven byl p. Císař vydavatelem BBart, což je „rozšifrováno“ pan JIŘÍ BUCHAL. Nevím jak pro vás, pro mě překvapivé zjištění! A tak poděkování za to, že kniha spatřila „světlo světa“ patří právem také jemu!

Na závěr ještě myslím „DOBRÁ ZPRÁVA“ pro ostatní fanklubáky. Pan Císař souhlasil s naším návrhem, uspořádat v příštím roce (velice předběžně a nezávazně – někdy v červnu) besedu pro všechny členy FC, kteří o to projeví zájem. Navrhovanou lokalitou je BRNO, čímž chceme vyjít vstříc hlavně našim slovenským kolegům. Vstup zcela pochopitelně bude POUZE S PLATNOU ČLENSKOU LEGITIMACÍ…..

 A BUDE SE DĚKOVAT ……

Tentokrát to bude jeden velký „SPEŠL DÍK“ všem zúčastněným : Světle, Petrovi a samozřejmě panu Císařovi za krásné sobotní odpoledne, které rozhodně nezařadím k těm promarněným, ale NAOPAK!

Všechny fanoušky Smokie a Chrise Normana, především pak fanklubáky - v první řadě nezúčastněné KARIN,JANU a LÁĎU  - pozdravem „e-o, e-o, e-o“

zdraví Roman 003

 Setkání s PhDr. Jaroslavem Císařem

20. 10. 2007 Praha Letná

(Petr Cedrych)

 Setkání s PhDr. Jaroslavem Císařem

       20.10. odpoledne se podařilo uskutečnit setkání několika členů fanklubu s autorem knihy o Smokie PhDr. Jaroslavem Císařem. Akce proběhla v restauraci Vosí hnízdo v Praze na Letné. Z členů fanklubu se jí zúčastnili 3 členové – Světla Syselová, Roman Dušek a já. Bohužel z důvodů velké zaneprázdněnosti se tentokrát nemohl dostavit náš šéf Láďa Duspiva. Beseda s panem Císařem byla velmi zajímavá. Svěřil se, jak obtížně vznikala kniha, jak sháněl podklady a co vše vznik této publikace provázelo. Velmi zajímavé byly zprávy o tom, jak spolupracovali i někteří členové samotné skupiny Smokie. Velmi vyzdvihoval vstřícný přístup Chrise Normana, na druhou stranu mu přišla líto minimální spolupráce Terryho Uttleyho. Práce to byla asi opravdu vyčerpávající, příprava trvala asi dva roky! Připomněl, že se mohl též opřít o dobrou spolupráci s fankluby ze zahraničí – zejména z Německa a Dánska. Zároveň nám sdělil, že se chystá aktualizovaná podoba knihy v Rusku – zde se však nyní vyskytly nějaké problémy s ruským vydavatelem. Pro nás všechny zúčastněné byla beseda velmi inspirativní. Jako poděkování za sepsání této pro nás téměř posvátné publikace bylo nabídnuto panu Císařovi čestné členství ve fanklubu Smokie-cz, které přijal. Ani pan Císař ze setkání neodcházel s prázdnou – díky fanklubu zjistil, že bývalý sólový kytarista Smokie Alan Silson je stále skladatelsky aktivní a že v tomto roce vydal nové cd. Bylo to pro něj docela překvapující zjištění.Jinak nás pan Císař seznámil s dalšími jeho knihami, hovořili jsme o titulu ,,Roky rocku“ a nové publikaci ,,Cesta za hity“. Všechny nás fascinoval jeho přehled o skupinách a zpěvácích z dob aktivní činnosti Smokie. Celá beseda rychle utekla a ty tři hodiny, které jsme prodiskutovali , se zdály jako pár minut. Ještě jednou bychom chtěli panu Císařovi za vydání knihy o Smokie poděkovat a doufáme, že se ještě na nějaké společné akci sejdeme...

Smokie v Chebu

7. 10. 2007

(autor Světla Syselová)

Smokie v Chebu

7. 10. 2007

Milí fanklubáci,

jsem s komentářem záměrně poslední a přiznávám hned v úvodu, že se mi do něj moc nechtělo. Je pro mne velmi obtížný jako vlastně celá akce od samého začátku. Buď to „odfláknu“ nebo musím odkrýt tajné kouty mé duše a riskovat, že mne někteří členové budou kamenovat, v lepším případě se mnou nebudou mluvit, ale zkusím se s tím poprat.

Již v létě jsem se kvůli klukům také sháněla v Chebu po nějakých informacích o koncertu, ale nikdo ještě nic jistě nevěděl. Najednou se ozval Láďa a i z Chebu mi přišlo potvrzení koncertu i existence pořadatelské agentury (neboť již předtím Roman vyslovoval o ní pochybnosti).

Setkání na nádraží s ostatními členy bylo opět velmi příjemné. Čekali už tam oba bratři Lučanovci ze Slovenska, 3 minuty po mně měli přijet Láďa s Romanem, ale jejich vlak měl 15 minut zpoždění, takže jsme měla čas se na ně připravit. Čekala na ně kamera a vítací špalír. A jim v patách další Roman se sympatizantkou Mílou a také Petr, který se opět přidal do našich řad. Doufám, že Míla také rozšíří naše řady a že bude příležitost znovu vyrazit ve velké bandě na Chrise. Ještě jedna zajímavost z nádraží - tentokrát jsme kupovali noviny ještě před koncertem, protože v nich kupodivu byla fotka a zmínka o koncertu.

První naše kroky vedly k Zimnímu stadionu, abychom omrkli místo konání (podium už se stavělo). Poté díky dobré špionáži Romana 003 následovala kyvadlová doprava Petrovým autem na číhanou do hotelu Pyramida ve Františkových Lázních, kde měli být Smokie ubytovaní. Roman byl celou dobu ve svém živlu - organizoval, zjišťoval, zajišťoval, dokonce to vypadalo, že převzal dočasné velení na fanklubem. Po dobré kávičce jsme seděli na recepci, diskutovali s panem Patou a dalšími spoluorganizátory akce a vyhlíželi skupinu.

Při ohlášení, že už jedou, jsme vyšli před hotel a skutečně přijížděl Smokie-bus, ze kterého jako první vystoupil Terry a hrnul se k zavazadlovému prostoru. Viděla jsem na vlastní oči druhého legendárního Smokieho - byl roztomilý.

Zaujali jsme opět pozice na recepci a vyčkávali. Terry s námi ochotně udělal skupinové foto a bylo od něj velmi milé, že se fotil jednotlivě i s kluky, ze kterých zářilo štěstí a spokojenost. Podepsal nám všechny knihy, pozdrav pro fanklub a další množství materiálu, který jsme na něj, a zejména opět Roman, vybalili. Mezitím ještě stačil telefonicky pozdravit posluchače rádia Egrensis. Působil dojmem příjemného a skromného, až plachého, člověka.

Postupně přicházeli ostatní členové a i oni zapózovali pro fotečky. U mne se projevil můj zmíněný rozporuplný vztah a raději jsem natáčela nebo stála opodál. Nechala jsem se jen „přistrčit“ k Mickovi z úcty k našemu zakladateli Láďovi, protože se oba narodili ve stejný den. Při čekání na Mika Crafta, který se zdržel někde v útrobách hotelu, jsem si na malou chviličku odskočila (kdoví, kdy bude další příležitost, že?). Vyjdu ze dveří a tam už končilo focení kluků s Mikem. No, tedy…!! Tuto scénu nemáme filmově zdokumentovanou. Jen jsem stihla chytit kameru a natočit, jak opodál Jožka učí Mika česky děkovat. To bylo vtipné.

Chlapci, nemusíte být kvůli mně smutní, že jsem u toho nebyla a že nemám Mikovu fotku ani podpis, mně to vůbec nevadí. To byl zásah osudu, protože zpěvák Smokie je pro mne jen jeden a tady se to potvrdilo. Prostě to tak mělo být. I tak to bylo skvělé. Kluci byli spokojení a já za ně šťastná, že jim to tak všechno krásně vyšlo.

Následoval opět kyvadlový přesun do Chebu k Zimnímu stadionu. Jela jsem se smíšenými pocity, protože jsem přišla o lístek a se mnou, myslím že, i Janko. Pan Pata potřeboval 2 lístky pro majitelku nebo ředitelku hotelu a tak nás požádal, zda bychom mu 2 lístky nedali, že se u vstupu odvoláme na něj a dostaneme nové. Nikomu se moc nechtělo se lístku vzdávat, přeci jen je to cenná trofej, tak jsem nabídla svůj. V horším případě se na koncert nedostanu a počkám venku. Kdyby to však byl lístek na Chrise, nikdo by ho ze mne nedostal. Náplastí na tuto ztrátu byl příslib, že jako fanklub budeme jediní, kteří budou moci natočit na video pár písniček.

Před halou jsme stáli snad jen minutu nebo dvě, když se objevil pan Pata a všechny nás provedl dovnitř, abychom nemuseli čekat venku a stihli ještě připravit nějaký materiál. Před halou už se kupili ve frontách lidi. Bylo vyprodáno !!!! Skvělá zpráva !!!

Po otevření se stadion pro 2000 osob zaplnil do posledního místečka a více, protože noviny psaly, že bylo téměř 2500 lidí a byly plné i uličky mezi sedačkami. My jsme zaujali výborné strategické pozice v kotlíku před pódiem ve středu první řady. Při úvodním slovu pana Paty a ředitelky Rádia Egrensis bylo vzadu slyšet výkřiky „Normana!“. Byla to neznalost nebo pobídka? Nejdříve jsem si řekla: „Už je to tady, to bude při nástupu malér“, pak mne ale napadlo, že to také mohl být pokyn, po kom že to tady lidi ještě touží a že když už tu jsou Smokie, mohli by také pozvat Chrise.  

Smokie po působivém úvodu nastoupili a hned po prvních písničkách bylo jasné, že lidi vědí na koho šli, že znají i jiné písničky, nejen ty čtyři, a znají i ty z éry Smokie2 a Smokie3. Hala hučela, reagovala, zpívala, tleskala, duněla. Bylo to velké zadostiučinění. Zcela jsem podlehla atmosféře a nechala se unést. Byla jsem ráda, že jejich písničky znějí dost jinak než ty původní, takže mi nebylo tak líto, že to nezpívá Chris a ustála jsem to. Mike zpíval smokiovské-pecko-fláky dost odlišně (promiň Romane, vypůjčila jsem si opět Tvůj výraz, protože je bezkonkurenční), nebylo mu tak dobře rozumět jako Chrisovi, občas slova komolil. Ale je dobrý showman a umí navázat s publikem kontakt, takže se lidi skvěle bavili. Terry byl jak měsíček, většinu koncertu jsem sledovala jeho. Na kytaristu Micka je hezký pohled, určitě táhne pozornost a stará se o přísun mladších fanynek. Martin je ten nenápadný vzadu, moc se neprojevuje a Steve nebyl na bicími z mého místa moc vidět. Není moje krevní skupina, jeho parádičky nemusím.  

Aby však z posledních slov nedošlo k omylu, musím zdůraznit, že koncert se mi moc líbil a líbila se mi i jejich scéna a osvětlení. Sečteno vše dohromady a s povznesením se nad mé  předsudky musím říci, že to byla BOMBA!!! Předčilo to veškerá má očekávání i mé zážitky z koncertu Shakiry a Roger Waterse v Sazka aréně. Ale naprosto mne dostalo domáhání se přídavku, když hlavní koncert skončil. To bylo něco nevídaného - ten hukot, křik, volání a dunění, protože lidi doslova dupali do dřevěných podložek, které pokrývaly ledovou plochu, aby zvýšili účinek svého požadavku. Běhal mi z toho všeho mráz po zádech. SKVĚLÉ  PUBLIKUM !!! I když byla tma a moc toho vidět nebylo, zapnula jsem kameru a nahrávala aspoň zvuk. A Roman na mne křičel: „Točíš?“ a já odpovídala: „Točím!“. Po poněkud delší pauze Smokie přišli a přidali ještě 2 písničky – „Rain“ a „Alici“, na kterou jsme netrpělivě čekali. E-o, e-o, e-o znělo mohutně. 

Pokud bude ještě nějaký koncert Smokie na území republiky, tak určitě půjdu. Do zahraničí na ně jezdit nebudu, toto privilegium, které stojí dost financí, zůstane pouze Chrisovi. Mohli by však na příště do repertoáru zařadit více písniček z éry Smokie2, protože tam měli opravdu mnoho skvělých písní (pěkné bylo slyšet Boulevard Of Broken Dreams) a i více písniček z éry Smokie3, kde se najde také několik pěkných kousků. Tam mi Mike nevadí (sorry, Mr.Craft).

Vážení, kompetentní ! Ještě to chce, prosím, pozvat toho Normana. Koncert Smokie v Chebu dopadl po všech stránkách výborně – vyprodáno, skvělé, nažhavené a znalé publikum. A proto se nikdo nemusí obávat, koncert Chrise musí dopadnout přinejmenším stejně skvěle jako koncert Smokie. S přičiněním fanklubu dopadne ještě mnohem lépe ….

Tentokrát udělám výjimku a na závěr budu děkovat i já:

-          Děkuji Láďovi a Romanovi za špionáž a přípravu tuto skvělé akce

-          Děkuji bratom Lučanovcom, že vážili tak dalekou cestu přes celou Českou republiku a tím také zavdali důvod pro parafrázi Mexican girl na Czechoslovakian girl i když v jiném rodě.

-          Děkuji Láďově kapsičce u bundy, že jsem si do ním mohla odkládat kameru, abych si také užila koncert a přitom ji měla neustále při ruce

-          Děkuji všem, kteří pomohli uskutečnit koncert Smokie v Chebu. Dle reakcí publika usuzuji, že na regionální úrovni udělali v novinách, na plakátech i v rozhlase skvělou práci při propagaci akce.

-          Děkuji všem, kteří na koncert přišli a vytvořili tu nádhernou a nezapomenutelnou kulisu.

-          Děkuji mojí mamině, že v KV sledovala regionální tisk a opět mi schovávala články a obrázky z novin.Určitě měla při tom obavy, že budu zase všechno oblepovat ... Nebudu, už jsem přeci velká. Pa.

Všechny zdraví Světla

Smokie v Chebu

7. 10. 2007

(autor Roman Dušek)

Ahoj,

bylo to nečekané, bylo to mnou osobně zpochybňované a přesto se to stalo skutečností a skvělým zážitkem i když s trochou…....ale pěkně od začátku a popořadě!

Když se již někdy před čtvrt (či více) rokem objevil na stránkách ROM MUSIC u chystaného tour skupiny SMOKIE také termín 7.10. a u něj jako místo konání Cheb – CH, samozřejmě jsme s Láďou zbystřili pozornost a rozhodli se „vyšpiónit“, zda jde skutečně o náš „český“ Cheb (vzhledem k onomu „CH“, které mělo v tomto případě značit stát, na jehož území se dotyčné místo nachází) a nebo jeho „jmenovce“ ve Švýcarsku. V úvahu také samozřejmě přicházela možnost, že jde o tiskovou chybu. Špiónění bylo složité a namísto toho, aby se nám celá záležitost postupně nebo rázem vyjasnila, stávala se záhadnější a záhadnější… a také proto jsem v té době ve svém „SPEŠL DÍKU“ v komentáři k akci „Purkersdorf“, použil kritická slova. Po našem dotazujícím mailu přímo na ROM MUSIC, se sice v „terminlistu“ změnilo zmiňované „CH“ na „CZ“, ale to bylo vše. Žádná odpověď! Až na další opakovaný urgenční mail přišla strohá odpověď, že se chystá koncert SMOKIE v „českém“ Chebu. S touto „okleštěnou“ informací jsme se nemohli spokojit, jako informace na stránky pro vás to bylo žalostně málo a tak jsme v dotazech tvrdošíjně pokračovali a na ten v pořadí třetí přišla přesně do puntíku takováto odpověď (byla anglicky, uvádím však věrnou českou verzi!):

…..PRACUJEME NA TOM !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!   

Aby jakákoliv naše korespondence s nimi do budoucna nebyla ohrožena, pochopili jsme, že jim musíme umožnit „oddechový čas“. Celá záležitost tedy jakoby na čas „usnula“. Po nějaké době jsme se opět připomněli, ale opět žádná odezva. Jednoho dne jsem potom ráno otevřel svou mailovou schránku a….a nestačil se divit! Direktor ROM MUSIC mě ve zprávě oznamoval, jaká že agentura v česku byla pro chebský koncert pověřena promotérstvím, včetně IČ, adresy, kontaktní osoby             a mailu.To jsme s Láďou až zajásali a začali věřit, že se teď začnou dít velké věci a akce CHEB 2007 bude pro FC skutečně VELKOU UDÁLOSTÍ, jak si zasluhuje (zvláště když uvedená adresa byla pražská a metrem pro mě dobře dostupná!). Na náš mail během 15min.(!)  dotyčný „styčný důstojník“ odpověděl v tom smyslu, že má hodně neodkladné práce, ale ozve se v průběhu dne a dotazy zodpoví a…a nic! Žádná další komunikace se nekonala a ani ta adresa neplatila..…zkrátka se vše opět vrátilo na začátek a my cca. 3 týdny před avizovaným termínem neměli jedinou indícii či hmatatelný důkaz o tom, že se koncert opravdu chystá a uskuteční. Nastal opět týden „klidu zbraní“, já se již raději začal zabývat akcí DRÁŽĎANY (je paradoxní a až úsměvné, že se o koncertu v zahraničí dozvíme s velkým předstihem mnohem více informací než o našem „domácím“!) a jednoho dne opět mail od ROM MUSIC (a abych byl spravedlivý, souběžně i od zmíněné české agentury) a v něm přílohou spot chebského rádia! To byl impuls jako hrom, na který jsem čekal a sled událostí nabral až hektickou návaznost! Nepočítaně mailů,telefonátů, internetových vyhledávání atd. jsme s Láďou absolvovali, aby vám pak mohl s klidnějším svědomím, „ALESPOŇ“ 14 dní předem na stránkách umístit základní info včetně onoho spotu a oznámit:

„SMOKIE PO 24 LETECH ZASE V ČECHÁCH !!! ..ANEB… VIDĚT SMOKIE A ZEMŘÍT…  

Byla neděle 7.10. 2007 krátce po 7hod. ranní a já vyrážel na „sváteční akci FC“ do CHEBU na koncert SMOKIE! (ač už jen Terryho Smokie, přesto neuvěřitelné!!)

Tentokrát sám samotinký, ale s vědomím že „pouze“ do Plzně, kde měl Láďa přestup z Budějic. Společně jsme poté asi 2 ½ hodiny cesty do Chebu věnovali „doladění detailů“ blížící se akce. Na chebském nádraží, kde jsme vystoupili téměř v „pravé poledne“ se podle dohody začínala tvořit „squadraparta“. Očekával nás tam již  Jozef LUČAN , který měl původně opět dorazit s „bratom“, ale nastal problém s jeho uvolněním z práce (možná jeho zaměstnavatel zjistil, že není plnohodnotným členem FC, ale pouze sympatizantem …anebo má něco proti Smokie…kdo ví..) a tak to chvíli vypadalo, že dorazí sám. Nakonec se zřejmě Janko „zaručil“ (velice silně spekuluji!) zaměstnavateli tím, že se ještě v letošním roce stane plnohodnotným členem FC – zaměstnavatel „změkl“ a Janko dorazil! Dále ale také „navrátilec“ Petr CEDRYCH, což jsme kvitovali s povděkem, neb nám už tento „parťák“ scházel!Láďa,Petr a já, tato znovuobnovená trojka (ač Petr je „ 006“), se poprvé sešla právě v říjnu a právě na Smokie a sice 23.10. 2004 na OLDIE PARTY ve Vídni (jó letí to pánové, letí...). Přidávali se však i další : SVĚTLA, ROMAN K. i nová sympatizantka Míla. Bohužel (tak jak mě to avizoval v mailu) nedorazil Petr KONČEL, který ač moc chtěl přijet, těsně před plánovaným odjezdem mu jeho pracovní povinnosti zkřížily plány…!Hodně jsem s ním soucítil a myslím, že byl i schopen se vžít do jeho pocitů…

Tím byla ohlášená „squadraparta“ úplná a mohl následovat přesun k chebskému zimnímu stadionu (ač doba i plocha vhodná pro „radovánky bruslařské“, tentokrát to bylo místo konání koncertu) a to z důvodu ověření informací, které jsme měli. Poté, když jsme se náležitě ujistili, že je vše v souladu s nimi, následoval odjezd (to již pohodlným „korábem“ Petra C.) do Františkových lázní. Tam, v hotelu PYRAMIDA, jak by se mohlo „nabízet“, jsme nepodstoupili lázeňské procedury, ale dle informací  české agentury zde měli Smokie nocovat a tedy jsme tam mínili složit hlavu i my a jít tak tím „naproti“ případnému setkání! Vše bylo předem zařízeno a tak ubytování proběhlo hladce a rychle.

Od tohoto momentu se začaly (a to hlavně díky oběma agenturám)  dít věci!

Již při posezení u „kávičky“ v hotelové restauraci, jsem zaregistroval ve „foajé“ zástupce ROM MUSIC spolu s šéfem české agentury, což mě potvrzovalo, že zpráva s hotelem „SEDÍ“!Také kusé poznámky personálu o očekávání „VZÁCNÝCH HOTELOVÝCH HOSTÍ“ předznamenávaly další události.

To, co se událo v recepčních prostorách hotelu po následující cca. 2 hodinky od okamžiku, kdy kdosi z personálu vykřikl: „..UŽ JEDOU !“, nelze pro nezúčastněné lehce popsat (a proto se o to ani nebudu  pokoušet… něco jim napoví uveřejněná fota) a my zúčastnění víme svý..!!!

Po tomto fanklubáckém „Smokiemecheché“ přišel kolem 17 hod. čas odjezdu zpět do Chebu k hale. Tam již chlapci z bezpečnostní bránili několika desítkám lidí ve vniknutí do haly. Né tak členům FC! Ti, díky vstřícnosti pořádající agentury měli umožněn asi  hodinu a půl před oficiálním otevřením vstup (upozorňuji, že všichni se zakoupenou platnou vstupenkou!) do prostorů haly. A zase „na revanš“ FC přiložil ruce k dílu a na žádost pořadatele nainstaloval „podtribunové zátarasy“ (což bylo legrační, neb jsme při koncertu opět zabírali téměř polovinu první řady a připravili je tak vlastně částečně pro sebe…!) 

Již OBLIGÁTNÍ prodleva začátku, kterou známe z jiných akcí, zafungovala i zde a tak začátek , který byl stanoven na 19:30 se posunul asi o „čtvrthodinku“. To přišla na řadu PŘEDKAPELA, regionální seskupení s názvem 0609. Tato tříčlenná kapela, kterou si pořádající agentura jako „předskokany“ SMOKIE vybrala, ve složení  /kytara+zpěv/ baskytara+vokál/ bicí/, mě rozhodně zaujala.Především, dle mého výborným sólovým zpěvákem (je stará pravda, že je v těchto „končinách“ -PLZEŇ,CHEB,AŠ…atd. známá „líheň“ kvalitních zpěváků a skupin) a bubeníkem, který upoutával „šoumenstvím“ a „Siouxovským vzezřením“ a který, jak jsme se posléze přímo od něj dozvěděli je hudebním redaktorem spolupořadatelského chebského rádia EGRENSIS – vlastním jménem MÍRA VŠETEČKA. Po konci jejich produkce přišel osobně pozdravit LÁĎU DUSPIVU, pochválit mu stránky a zajímat se o chod FC (že by další adept členství…??!) 

To opravdové „ÁNTRÉÉ“ pro Smokie pak na jevišti vytvořily dvě osoby, které se největší měrou zasloužily o to, že jsme zde po dlouhých 24 LETECH mohli SMOKIE v chebské „našlapané“ hale uvítat - a sice ředitelka chebského rádia Egrensis paní GABRIELA VOSYKOVÁ a šéf pořádající agentury HP ENTERTAINMENT pan HUBERT PATA. V krátkém vzájemném dialogu nám přiblížili „historii“ této události a také zdůraznili to, že né Praha, né Brno, né Ostrava ale CHEB (!) je tím městem, které má tuto exklusivitu!!

Jeviště potemnělo, zaznívají úvodní tóny „Blue Intra“  a plynule přecházejí v „Something´s Been Making Blue“ a UŽ JE TU MÁME – „SMOOUUUKÍÍÍÍÍ“ !!! (po tom odpoledním dění snad mohu i  napsat – naši staří známí…)

Koncert se sice nesl ve stejném „formátu“, který známe z jejich videí či DVD, ale co bylo naprosto nové a jedinečné, byl ten přímý kontakt a atmosféra naplněné haly lačnými českými diváky (fanoušky)! A tak přestože jsem se nikdy netajil tím, že mé srdce bije hlavně pro původní sestavu Smokie, potažmo Chrise a jeho band, síla kontaktního prožitku (podepřená zcela jistě odpoledním „smokiemejdlem“  včetně přítomnosti „smokiebracha“ TERRYHO) byla tak obrovská, že jsem (alespoň tedy pro tentokrát…) podlehl!A troufám si tvrdit, že i samotní Smokie byli překvapeni zájmem a atmosférou (jen si tak říkám, kolik asi diváků na koncert přišlo v očekávání Chrise Normana…?), která hlavně v druhé polovině vystoupení vygradovala!Zcela markantní to bylo v pauze, kterou obecně umělci dávají mj. za účelem vytleskání-si přídavku obecenstvem a kterou Smokie pravda trochu protahovali. Tím, že místa k stání byla přímo na ledové ploše, kterou od našich podrážek oddělovala pouze položená nepříliš silná prkenná podlaha, vytvořilo stojící publikum dupotem takový „VYRVÁL“ (v tu dobu již i „roztančení“ diváci k sezení!), že i kdyby už náhodou Smokie cestovali tou dobou na další štaci do STUTTGARTU, museli by zařadit „obracečku“ a koncert dokončit, aby tak zachránili halu před zbořením..!

Celý koncert trval 1h.40min. a zazněly prakticky všechny smokáčo-pecko-fláky (čili hity) z období 1975-1982 a pár skladeb z posledních CD (dříve desek). Na úplný závěr námi velice očekávaná „ALENKA“ a tak jsme s Láďou a spol. mohli znovu „vystřihnout“ NAŠE : e-o,e-o,e-o !

Tolik tedy můj velmi, ale opravdu velmi „stručný“ komentář k této pro FC významné akci.  

   A BUDE SE DĚKOVAT… 

Děkuji LÁĎOVI,  že skvěle spolupracoval při přípravě této pro nás význačné události i za to, jak „nenápadně“ mě úkoloval …..a za to, že díky němu poznávám prima lidi, které bych jinak asi nepoznal…a že vám umožní číst tyto mé řádky bez cenzury...a za to že vznikl FC a stále se rozrůstá(!)….a za to, že nechodí na rozcvičky!

Děkuji PETROVI C., že osobní přítomností vyvrátil bulvární spekulace o tom, že s námi v FC končí…a že se vrátil ve velkém stylu a nezklamal…a že nám poskytl „autíčko“…a že odjíždí za rozbřesku, aby nemusel jít na rozcvičku!

Děkuji SVĚTLE, že kromě koncertů Chrise se „přemohla“ také k návštěvě Smokie…a že tentokrát v míře stoprocentní (!) zajistila kamerově nepřítomnost  „Kalašnikova“ (copa asi dělal?)  a díky ní je i tato významná akce zdokumentována a můžeme se těšit na Láďovo klubové DVD. Díky!!!...a že nepřijela z KV na rozcvičku..!

Děkuji  JOZEFOVI, že potvrdil svou pověst obětavého, spolehlivého a velmi aktivního člena FC a že absolvoval  s bratrem 2x vzdálenost přesahující nejvzdálenější body celé ČR, aby byl s námi „U TOHO“!…a že mě pomůže pro FC „zachránit“ unikátní originální audio-záznam EKB z roku 1977.. i za způsob, jakým „moderoval“ setkání se Smokie… a vážně tak ohrozil do této doby na tomto postu suverénní „panovnici Karin“ …a že nechodí na rozcvičky!

Děkuji ROMANOVI K., že jako správný „fanklubák“ nechyběl u této pro nás historické události…a že napíše a pošle komentář, ten k Purkersdorfu se někam zatoulal..…a že nepřijel na rozcvičku..!

Děkuji KARIN, že ač od prvopočátku věděla, že se akce nebude moci zúčastnit, aktivně se průběžně podílela na přípravě, především pak komunikaci s ROM MUSIC..a za to, že zůstane v „tandemu“ s JOZEFEM „dvorní překladatelkou“!    

Celé „squadřepartě“ bez rozdílu pak děkuji za to, že opět v hojném počtu dorazila, za výbornou atmosféru setkání a reprezentaci FC „na venek“ při koncertu i směrem ke skupině.   

SPEŠL DÍK  pak posílám pořádající agentuře HP ENTERTAINMENT – (jmenovitě pak pan HUBERT PATA a paní LENKA NOVÁKOVÁ) za to, jakým způsobem umožnily FC setkání se skupinou i zdokumentování koncertu. Jako ve spojené nádobě to platí i o agentuře ROM MUSIC – (jmenovitě pan WILLI WREDE), ale také o spolupořádajícím rádiu EGRENSIS – (paní ředitelka GABRIELA VOSYKOVÁ s kolektivem) za dotažení počátečního nápadu do konce a za veleúspěšnou regionální „promotions“, která vyústila v nabitou halu! A nakonec též kompletnímu kolektivu zaměstnanců hotelu PYRAMIDA I ve Františkových lázních.

Toto vše, lze při zachování školních postupů směle ohodnotit známkou 1*!!!.

Tak tedy těšme se na další podobné akce-události (proč by to třeba tentokrát nemohl být CHRIS NORMAN v ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH 2008 ??!......) a užívejme si něco, co nám bylo tolik dlouhých let odepíráno…!  

Všechny fanoušky Smokie a Chrise Normana, především pak fanklubáky - v první řadě nezúčastněné KARIN s JANOU - pozdravem „e-o, e-o, e-o“

zdraví Roman 003

Smokie v Chebu

7. 10. 2007

(autor Jožko Lučan)

                                  SMOKIE- CHEB 7.10.2007

                                                           Vážený priatelia,tak sme sa konečne dočkali! V Nedeľu, dňa 7.10.2007 nastal pre mnohých z nás deň „D“,ktorý pravil:legendárná britská glam-rocková skupina Smokie konečne po dlhých 24 rokov zavíta na naše územie!Dúfam,že sa nehneváte,že to takto píšem,ale rozhodol som sa,že to musím napísať takýmto spôsobom,čo pochopíte neskôr.

Pre mnohých z nás to bola událosť,čo pochopia iba tí tzv.pravý fanúšikovia,tým ktorým sa hlboko vo svojich pamätiach zaryl pojem Smokie.Událosť to bola pre mnohých veľkolepá,ale ako aj vieme,dosť ťažko sa rodila.Ťažko vytýkať určité veci,nakoniec sme všetci boli radi,že veci dopadli tak ako dopadli.

Prípravná práca fanklubu tentokrát opäť žala svoje plody.Vďaka pohotovým informáciam,ktorým som veľmi vďačný,došlo k stretu s členmi skupiny Smokie a predovšetkým s basákom a kapelníkom Terrym Uttleyom.Všetkým zúčastneným behal mráz po chrbte a bol rád,že sa mohol odfotografovať s jednotlivými členmi skupiny.

Boli sme svedkami nevídanej úrody autogramov zo strany Smokie,čo pre mnohých z nás je niečo,čo má neopísateľnú hodnotu.Musím podotknúť,že všetci členovia boli veľmi príjemný a priateľský.

Preto by som prostredníctvom týchto riadkov s plného srdca poďakoval Romanovi Duškovi,ktorý ma na tomto obrovský podiel,pretože venoval svoj čas k zaisteniu ubytovania v hoteli Pyramída vo Františkových Lázniach.

Napriek slabšej propagácii koncertu zo strany poriadateľov (mám na mysli to,že propagácia bola iba na regionálnej úrovni a tak pre mnohých ľudí to bola novinka,že vystupuje Smokie) bolo vypredáné!Veľmi rád by som poďakoval hlavnému organizátorovi akcie na českej strane agentúre HP Entertainment vedenou Hubertom Patom.

Naše stretnutie s ním a následne zoznámenie nám veľmi pomohlo aj so samotným predstavením.Vidno,že náš fanklub začína získavať na prestiži a dôležitosti.Ako jediný s dívakov sme boli vpustený do haly prednostne asi s hodinovým predstihom a hlavne sme dostali povolenie na následné fotografovanie a poriadenie video záznamu.Všetkých nás to veľmi potešilo,ale na druhej strane si treba priznať,že niečo také je už v západných krajinách samozrejmosťou.

Pre mnohých návštevníkov možno čakalo malé prekvapenie,pretože si mysleli,že formácia vystupuje s pôvodným spevákom a nie s Mikeom Craftom,ktorý aj tento má podľa mňa svoju charizmu a nastavil nový smer ktorým sa skupina momentálne uberá.

Nemá cenu porovnávať Mikea s jeho predchodcami,pretože každý jeden spevák dal niečo skupine.Ale je napríklad zaujmavé porovnanie starých skladieb predvedenými v live verzii s predchádzajúcimi frontmanmi skupiny a samozrejme aj so stále aktívnym Chrisom Normanom.Ja napríklad mám rádšej skladby ako sú napr.I’ll meet you at midnight,Oh Carol,alebo aj Don’t Play Your Rock’N’Roll To Me v podaní s Mikeom Craftom.Každý spomínaný spevák má iný,určitý kontakt s publikom,tak možno preto to tak aj cítim,ale vo finále nedám dopustiť ani na jednoho.

Samotný koncert bol vynikajúci.Ľudia sa bavili dobre.Mnohý spievali,skandovali a všade sršala dobrá nálada.

Ešte som sa chcel vrátiť k svojmu úvodu,kde som spomínal naše zemepisné končiny.Ako je už dobrým zvykom,tak Mike pri skladbe Mexican Girl,vždy končí song prívlastkom krajiny,kde momentálne spieva.Verte mi bolo mi veľmi príjemne počuť Czechoslovak Girl.

Koncert rychlo plynul.Ani sme sa nenazdali a za hodinu štyridsať bolo po všetkom aj po prídavku skladieb Have You Ever Seen The Rain a samozrejme záverečnej dobre známej Living Next Door To Alice,tentoraz neovenčená hanlivou vsuvkou Who the f..k is Alice,ale tentokrát dobre známym eo-eo-eo.

Po skončení predstavenia následovalo ešte zopár spoločných fotografií medzi členmi fanklubu.Následovala rozlúčka s niektorými členmi a následný prevoz do hotela.

Sediac v hotelovej recepcii,rozhovorom naších čerstvých dojmov a záźitkov z koncertu a veriac,že ešte zastihneme členov Smokie.Stretli sme iba Martina Bullarda,ktorý ako prvý opustil svoju partiu a ponáhľal sa na izbu.Chceli sme ešte jedno spoločné foto so všetkými,ale toho sme sa už bohužiaľ nedočkali,lebo podľa slov klávesistu Martina Bullarda ostatný členovia sa trošku pozabudli v následnej After Party a je dosť možné,že dorazia až v neskorých ranných hodinách.vo zvyku prichádzať dosť neskoro.Následovala rozlúčka so Svetlou a Petrom.Ostali sme ešte chvíľku sedieť s Láďom,Romanom a Jankom.Chvíľku sme robili ešte spoločnosť dámam z personálu hotela,ktorým by som rád poďakoval za príjemné spestrenie neskorého večera a hlavne že boli tak skvelé a nechali nám urobiť autogramy na plagáty,ktoré sme zakúpili v hale sekcii Merchandise

Následné skoré ráno sme sa už rozišli do svojích domovov.Pre niektorých z nás cestovanie naprieč celou republikou,ale s dobrým zážitkom!

Na záver by som ešte rád poďakoval niektorým ľuďom.

V prvom rade by som poďakoval nášmu Ladislavovi Duspivovi,za to,že dotiahol do konca svoj nápad so založením fanklubu.Bez neho by nebolo mnoho vecí ktoré sa udiali.Je vidno,že v jednote je sila!

Ďalej by som rád poďakoval panovi Hubertovi Patovi,za to,že sa konečne niekto odhodlal pozvať Smokie do naších zemepisných končín a držím mu palce aby sa splnil projekt,ktorý hodlá spraviť následujúci rok.Nechcem o ňom bližšie písať.Zúčastnený vedia o čo ide a preto sa necháme prekvapiť.

Ďakujeme všetkým,mediálnym partnerom ktorý sa aspoň neakým spôsobom podieľali na akcii Smokie-Cheb 2007

S pozdravom JOZEF LUČAN

Smokie v Chebu

7. 10. 2007

(autor Petr Cedrych)

Popularita Smokie v Česku opět na vzestupu

     7.10. 2007 se po dlouhých 24 letech dočkali příznivci Smokie opět vystoupení této legendární kapely v České republice. Ta sem zavítala v rámci evropského turné Rockin ¨Tour  k jednomu jedinému koncertu. Fanklub Smokie-cz u toho samozřejmě nemohl chybět. Setkání členů a sympatizantů proběhlo v pravé poledne na chebském nádraží. Díky pečlivé přípravě zejména Romana Duška a Ládi Duspivy, kteří byli ve spojení přímo s pořádající agenturou, se podařilo zjistit,v  kterém hotelu budou členové Smokie ubytováni. Bylo též domluveno, že pokud to čas dovolí, bude možnost setkání členů fanklubu s muzikanty. Nutno podotknout, že šéf agentury Hubert Pata dodržel slovo a vše se Smokie domluvil. A tak po krátkém oddychu a troše hygieny nám byli jednotliví členové skupiny k dispozici. Nejdříve se dostavil Terry Uttley, proběhlo nezbytné focení, podepisování knihy a cédéček, bylo možno prohodit pár slov.

 Pak se dostavil Steve Pinnell, po něm Mick  McConnell, charismatický zpěvák Mick Craft a nakonec i klávesista Martin Bullard. Všichni se chovali nadmíru přátelsky a skromně, bylo znát, že i oni samotní byli překvapeni a potěšeni zájmem českých příznivců o Smokie. Pan Pata pak fanklubu zařídil, že mohl vstoupit do zimní haly již krátce po páté hodině odpoledne, veřejnost byla vpuštěna až v 19 hodin. Tak jsme měli možnost shlédnout zkoušky aparatury a hlavně zaujmout ta nejlepší místa. Krátce po půl osmé zahájila své vystoupení předkapela 0609. Měla nelehký úkol správně nažhavit publikum před vystoupením Smokie. Díky rytmickým a na české poměry velmi dobře technicky i vokálně zvládnutým skladbám se jí to perfektně podařilo. A pak nastal zlatý hřeb – nastoupili Smokie. Předvedli se opravdu skvěle. Staré osvědčené hity střídali se skladbami z  posledních alb. Jednotlivé písničky byly předělány do rockovějšího hávu, ale vůbec jim to neubralo na atraktivitě. S potěšením musím konstatovat, že všichni členové kapely byli ve skvělé formě, zpěv Micka Crafta neměl chybu, perfektně byly zvládnuty vokály, na kterých se nejvíce podíleli Terry Uttley a Mick McConnell. A co je ještě potěšitelnější – na kapele bylo znát, že ji muzika stále ještě baví. Další skvělou skutečností bylo to, že chebská zimní hala byla zcela zaplněna. A tak snad můžeme doufat, že zájem o Smokie v Čechách přesvědčí tento legendární band, že se k nám brzy zase vrátí...             

Smokie v Chebu

7. 10. 2007

(autor Roman Krejsa)

   Nějak mi v tu chvíli problesklo hlavou,jak by bylo fantastické vidět před sebou ještě někdy Smokie v původní sestavě.
   Ale i to,že to tak asi mělo být,se vydat postupně každý na svou hudební dráhu.
    Dokázali tím,jací jsou všichni hudební velikáni a osobnosti.
    Po skončení koncertu nebylo možné si nevšimnout  spokojenosti ve tvářích muzikantů,organizátorů a fanoušků
    z velmi vydařeného koncertu naplněného zimního stadionu.
    Ještě jednou dík fanklubu, a těším se zase někdy příště!
    Roman K.

Purkersdorf

vystoupení Chrise Normana 1. 9. 2007

(autor Karin Soudková)

Ahoj,

vypadá to, že jsem se svým komentářem úplně poslední, ale to neznamená, že méně nadšená. Každý koncert je pro mne událostí, která mě vrací zpět do krásných sedmnácti let, kdy jsem Smokie poslouchala každý den od rána do večera a nevěřila, že je někdy uvidím na vlastní oči.

„Akce Purkensdorf“ mi plynně navazovala na dovolenou, takže přípravy začaly se značným předstihem, abych na něco nezapomněla. V sobotu ráno jsme s Romanem „003“ nasedli do chlouby Českých drah Pendolina a po asi tříhodinové cestě jsme dorazili do hotelu, kde nás čekala Jana. Přijela do Vídně o něco dříve než my a čekání jí recepční hotelu zpestřil přednáškou o Evropské unii a svým názorem na Čechy, takže měla hladinu adrenalinu trochu nad normál, ale po našem příjezdu se jí nálada (snad) zlepšila.

Přesně podle instrukcí „šéfa 003“ jsme se přepravili do Purkensdorfu. Hned u nádraží jsme byli osloveni Jozefem a Jánem a než jsme se stačili všichni seznámit a říct pár slov, narazili jsme na Světlu. Zjistili jsme tak, že Purkensdorf je opravdu malý a náš Fan klub se sešel v nevídaném počtu dřív, než jsme se stačili vzpamatovat.

Tentokrát byla jako předkapela avizována Hot Chocolate, takže jsem navzdory svému původnímu předsevzetí opět „táhla“ kameru, protože jsem měla od dcery nakázáno nafilmovat je jak při svém hitu Sexy Thing tančí po dvaceti letech. Pak jsem byla ráda, protože to co předváděl jejich zpěvák za horolezecké kreace a jaké to mělo pro něj důsledky je zaznamenáno.

Koncert se mi líbil a užívala jsem si ho jako vždy a jinak ho hodnotit nebudu, jednak to neumím – na to máme v klubu jiné odborníky - a jednak to jistě zhodnotí jiní zúčastnění. Ale že Chris vypadá unaveně a má stejnou košili jako v Halle to jsem poznala i já. Náš Fan klub okupoval část přední řady, ověsili jsme „hrazení“ tričky s logem FC, které přivezl Jura a tak si nás Chris nemohl nevšimnout. Doufám, že jsme mu udělali radost – tleskali jsme, zpívali, tancovali, fotili, natáčeli a Roman s Láďou si dodrželi slib a oprášili „Petovské e-o-e-o-e-o“. Poprvé to sice znělo poněkud disharmonicky a nesesynchronizovaně, ale podruhé se jim to docela povedlo.

Po koncertě, který měl hodinu a půl časový skluz jsme museli na vlak, takže šance na autogram byla takřka nulová, zvláště i proto, že Chris sám upozornil, že pospíchá. Na nádraží jsme se chvíli potýkali s automatem na jízdenky, takže v konečném výsledku jsme v ruce všichni třímali dvě „poloviční“ jízdenky a já celou cestu do Vídně trnula, aby nepřišel průvodčí, protože jsem si neuměla představit, jak mu vysvětlujeme proč. Nakonec jsme měli štěstí a bez úhony dojeli. Cestou nás opustili Jura a Roman K. a ve Vídni jsme se opět rozdělili. Někteří zůstávali na nádraží a my – Jana, Světla, já a Roman jsme šli do hotelu.

Zpáteční vlak nám jel všem odpoledne, takže jsme ráno v klidu posnídali. Jana, Světla a já jsme jako vždy vypily spoustu kávy, Roman snědl spoustu Nugety a všichni dohromady jsme rozebírali včerejší den. Myslím, že jsme ho všichni zhodnotili kladně a to trvá dodnes.

A tak nezbývá než dodat, že se všichni těšíme na Láďovo tradiční DVD a příští setkání. (Že by v Drážďanech?) Děkuji všem, kteří se „Akce Purkensdorf“ zúčastnili i těm, kteří dosud nikde nebyli, ale přesto tvoří náš český Fan klub, který se i díky nim utěšeně rozrůstá…

 Psychologickému vydírání podlehla a sepsala

 Karin.

Purkersdorf

vystoupení Chrise Normana 1. 9. 2007

(autor Jana Čermáková)

Chris Norman ve Vídni-Purkersdorf  1.9.2007

Ahoj,

tak opět nastal čas přesunu a těšení se, tentokrát na Vídeň a koncert v Purkersdorfu, slabých 18 km mimo. Dorazila jsem do Vídně dost brzy, ale s Karin a Romanem jsme se sešli až odpol. na hotelu, kde jsem na ně již čekala. Po vřelém a veselém – jak jinak – přivítání a předávání si novinek od posledního kontaktu, jsme se připravovali na odjezd do Purkensdorfu, naštěstí Západní nádraží bylo přes cestu. Roman i já jsme byli vybaveni nezbytnými jízdními řády a Roman navíc vším, co se týkalo Open Air – kdy a kde…. čímž potvrdil to, že je stále skvostně připraven, což si zaslouží  VELKÝ DÍK ! I za to, že vše s elánem sobě vlastním začal připravovat již pár dnů po příjezdu z Halle!

Počasí vypadalo, že snad vydrží…Po cestě z vlaku jsme se potkali s Jožkou a Jankem ze Slovenska, na náměstí již byla Světla a Roman se mobilem domlouval s Láďou, který přivedl svou dceru a další členy fan klubu, Petra, Jarku, dalšího Romana a dokonce Jirku Hořínka, který se vůbec poprvé zúčastnil našeho setkání a Chrisova koncertu. Rozdal nám odznáčky Klubu a pak jsme udělali pár fotek a trochu se točilo na kameru, kterou naštěstí Karin opět přivezla s sebou. Před pódiem jsme zabrali půl první řady, Světla se nabídla, že nám bude držet místečka a tak jsme mohli zajít na malé občerstvení kousek dál do bistra. Stále bylo o čem mluvit – samozřejmě, hlavní téma – CHRIS!

Jako předkapela byli HOT CHOCOLATE, začínali o něco později než v 19hod., už začalo foukat a nad námi se honily naducané černé mraky. V davu bylo i pár známých fans z Vídně. Zpěvák H.C. nás rozehřál a pobavil, ale stále jsme se moc těšili na hlavní hvězdu večera …jak on se to jen jmenuje…CHRIS! Čekání bylo ale moc dlouhé, přijel později a navíc hodně dlouho technici pobíhali po pódiu a nedařilo se jim. George už lítal jak čert, jen Geoff s klidem a v dobrém rozmaru se chodil kouknout, kde že to vázne. Natáčelo tam také dost akreditovaných kameramanů, škoda, že nemáme zdání, kdy budou vysílat tohle v TV.

Déšť přidal na síle a dočkali jsme se – konečně! Nezbytné – Lady and Gentlemans….Chris Norman‘s Band! A Chris vběhl na pódium, zářil opět ve sv. modrém saténu (košile) a rozjel to s Break Away, čož bylo super! Hned se ve všech rozproudila krev. Jak jinak to prožívat než skoro v extázi? Byť se písně opakují skoro každý koncert, vždy se v nich objeví něco nového a kdyby hrál a zpíval víc a víc, je to stále málo. Tentokrát byl sice dost unavený, ale stále šarmantní s neodolatelným úsměvem a vydával ze sebe vše co mohl a hlas mu zněl s velkým nasazením a prostě…je to No.1!

Geoff se opět usmíval jak sluníčko a viditelně si to užíval na svém starém postu, no a Shannon byla zase MACHR, že Láďo? :-)

Chris naše fanoušky dobře zaregistroval, také ta rozvěšená bílá trika Czech Fan Clubu, naše aplaudování, kameru, hromadný zpěv. Dunění beden přímo před námi nás sice chtělo mermomocí vysvléct, ale i přes rezonování spodního prádla a nohou, občasné sprchy z mraků, to byl zážitek „amazing“! Jen tentokrát přidával jen 2x,  potřetí bylo vyvolávání slabší, lidi vzadu začali odcházet, BOHUŽEL! Vystoupení bylo tentokrát o něco kratší. Po koncertě jsme museli po nějaké chvíli jít na zpáteční poslední vlak do Vídně. A klábosili jsme a klábosili…Cestou bylo rozloučení s několika členy Fan clubu a náš zbytek, tj. Roman, Karin, Světla a já jsme se po posilnění u nočního stánku-fakt, vídeňské grilované vuřtíky s hořčicí jsou výborné!-došel na poněkud již spící hotel. Důkladně jsme ještě před spaním probrali uběhlé nabité hodiny, předali si dojmy, zasmáli se a…guten nacht!

Dopoledne po přiměřené snídani (jak kdo!!), kde na bufetu začal ubývat stoh nuget a tudíž jsme rychle odešli-byla ještě malá procházka a tramvají odjezd na nádraží., kde jsme se rozloučili a já jela směrem na Moravu. Bye bye zase příště!!! Doufejme, že to nebude za dlouho. Jsem ráda, že jsme se sešli v tak hojném počtu a že už znám osobně víc tváří z fan klubu a tímto vás všechny MOC a MOC zdravím!!!

Taky pozdravuji Petra Cedrycha, který nám tady chyběl.

Jo a děkuji Romanovi, že ráno nebyla rozcvička … a držím palce Láďovi, ať se mu povede DVD z Vídně neméně tak, jako z Halle!!! A my se pak budeme kochat a vzpomínat…

Karinko, Tobě obzvlášť díky za kameru, neb bez ní by to bylo chudší o skvělý dokument! (Když už jsme nestihli koupit ten místní tisk s fotkami…)

Tož. ogaři a cérky, zasa někdy na viděnú!

Mějte se moc krásně!

Jana Čermáková

Purkersdorf

vystoupení Chrise Normana 1. 9. 2007

(autor Jiří Hořínek)

Ahojte,

Tak konečně i já jsem tam byl.

Chtěl bych se hodně rozpovídat, ale maximálně se ztotožňuji se všemi  komentáři : Světly, Jozefa a Petra.  Já bych se akorát tak opakoval, neboť to všichni napsali a pojali ve stylu „ I  Love You  Smokie  and  CN  “,  tak jak bych to napsal i já. Všem Vám moc děkuji, škoda, že nebylo víc času pro nás, ale vše napravíme při dalším setkání.

Váš  Jura

Purkersdorf

vystoupení Chrise Normana 1. 9. 2007

(autor Roman Dušek)

Ahoj,

když jsem v závěru svého posledního komentáře po koncertu v HALLE napsal, že : „…už ve svých hlavách spřádáme plány na další akci“…, měl jsem již v tu dobu na mysli konkrétní termín a koncert. V seznamu termínového kalendáře Chrise, z kterého jsme vybírali i koncert v Halle, jsme totiž zaznamenali jeden, který byl vzdálenostně (myšleno od státních hranic) dostupný a hlavně a především s „EINTRITT FREI“- tedy velmi volně přeloženo - „VSTUPEM VOLNÝM“! Jistě uznáte, že nás to jako členy FC nemohlo nechat chladnými (zvláště někteří se z toho pěkně rozdováděli…) a i např. já, ač zastávám názor, že i výborného jídla je možno se přejísti a není tedy záhodno to s intenzitou přehánět,  jsem okamžitě souhlasil s tím, že pokud se v mém „brožovaném životě“ do té doby nic „překážkového“ nestane, POJEDU.

Tak právě takto se zrodila další z akcí FC, na kterou nás posléze Láďa na stránkách upozornil a zval.

Ač některé signály (jako už několikrát) naznačovaly doposud největší účast členů FC na společné akci (čemuž zcela jistě nahrávaly i výše zmiňované podmínky), bylo mě zároveň brzy jasné (také signály…) že nějaké společné cestování, které by se počtem alespoň vyrovnalo tomu do Halle se konat z mnoha důvodů nebude a kompletace „squadryparty“ se odkládala až na místo srazu, které jsme spolu s Láďou v místě konání vybrali a vám všem nabídli.

Tím místem konání byl rakouský PURKERSDORF (od Vídně co by kamenem dohodil, pokud tedy dohodíte minimálně cca. 12km…) a datem sobota 1.9 2007.

V tento den se vydalo z Prahy do Vídně VLAKEM (tentokrát PENDOLÍNEM) „torzo“ FC ve složení JÁ+KARIN. O nějaké „squadřepartě“ tedy nemohlo být ani řeči. Přesto cesta velmi příjemná, hovorná, veselá a rychle utíkající.Ve Vídni po příjezdu, tradiční rychlé ubytovací proceduře a srdečném uvítání-se s JANOU, která již hotel a především pana recepčního “obšťastňovala“svou přítomností, jsme již ve třech PRO ZMĚNU nasedly DO VLAKU(!) a 20 minutovou jízdou dobyli plánovanou kótu – PURKERSDORF.

Po příjezdu do Purkersdorfu jsme se začali „rozmnožovat“….! Již během pár metrů po výstupu z vlaku nás pozdravili bratři JOZEF (členem FC) a Ján (zatím „pouze“ sympatizantem ale pevně věřím a přeji si, aby v brzké době také členem) LUČANOVCI.Po dalších asi 50 metrech, to již přímo na malém, přesto hlavním Purkersdorfském náměstí HAUPTPLATZ, kde bylo zbudováno pódium, na nás „vybafla“ SVĚTLA a o přibližně 70 metrů dále, to již na určeném místě srazu, nás již netrpělivě očekávali LÁĎA a JURA HOŘÍNEK. To byla úroda FC doposud nevídaná a přesto ještě nemělo jít o konečný početní stav „squadryparty“!Neuběhlo snad ani 10 minut a na stanovené místo dorazili manželé PETR (členem FC) a Jaroslava (zatím „pouze“ sympatizantkou, ale pevně věřím a přeji si, aby v brzké době také členkou) KONČELOVI. V tomto složení, po vzájemném představování, seznamování a dialozích všeho druhu následovalo několikanásobné společné focení, které jak se o několik minut později ukázalo nebylo ještě kompletní.Když jsme se totiž společně (tentokrát již definitivně) vrátili na Hauptplatz k tribuně, čekal tam už na nás další člen FC (kterého již znám z Vídně 2005) – můj jmenovec ROMAN KREJSA.Tím se definitivně ustálila číslice „squadryparty“ na rekordním  9(!) členů FC  a 3 sympatizantů – tedy 12 !!!.

Ti pozornější z vás teď mohou s úspěchem namítnout něco v tom smyslu, že jsem měl asi v mládí problémy s matematikou, nebo že jsem byl na akci či teď při psaní pod „vlivem čehosi“ co otupělo mé smysly.Zcela zodpovědně říkám: NENÍ TOMU TAK! Já se jen zcela nepochopitelně ve svém výčtu nezmínil o té třetí sympatizující osobě, kterou byl „KLENOT RODINY DUSPIVŮ“, Láďova dcera Ivana (také u ní platí, že věřím a přeji si její brzké členství).

Následovalo další kolo rozhovorů a společných, tentokrát již ÚPLNÝCH „squadropartofocení“, čímž čas čekání do 19.00 hod., na kterou byl stanoven začátek programu, myslím všem rychle a příjemně uběhl (nebo se mýlím..?!).

Jak anoncoval plakát, od zmíněných 19.00 hod.měl vystoupit soubor HOT CHOCOLATE a od 20.00 CHRIS NORMAN. V 19.00 to ani náhodou nevypadalo na přesný začátek.Dokonce ani o 15minut později to nebylo  o moc lepší, ale zvukoví technici a muzikanti již alespoň notně pokročily v ladění „inštrumentů“ a aparatury vůbec. Něco před půl osmou konečně program začal.

Skupina  HOT CHOCOLATE  vznikla v r. 1969 a své nejlepší období měla rozděleno do let 1973-77   a 1983-88. V tom prvním období dokonce pod stejným producentem jako Smokie a sice Mickie Mostem u RAK Records. V té době vystupovali se sólovým zpěvákem Errollem Brownem, „neovlasatělou“ ikonou skupiny.Z původní formace zůstal v dnešní sestavě pouze baskytarista Tony Wilson. Nový zpěvák sice dle mého názoru hlasově zdaleka nenahrazuje Browna, ale jako showman, alespoň podle toho mála co jsme mohli zhlédnout, zcela jistě. A to se mu při vystoupení kromě show chtěného zdařila i „showvložka“ nechtěná, když již za mírného deště při pokusu “doskotačit“ z pódia po přistavených bednách k zátarasu oddělujícímu diváky, doslova „ZAHUČEL“ po nohou při jednom z chybných kroků mezi dvě z nich.Byl to tak nečekaný a ošklivý pád, že bylo až s podivem, jak díky tomu že zřejmě utrpěl „jen“ bolestivou pohmožděninu v oblasti kolena, celou záležitost za stálého zpívání obrátil v „komický výstup“ a zcela jistě si tím u obecenstva nepohoršil-spíše naopak!

Po skončení jejich produkce, nastalo opětovné zdlouhavé ladění a ozvučování aparatury, tentokrát již v režii techniků Chrisova týmu.

Samotné vystoupení CHRISE NORMANA bylo v mém hodnocení ovlivněno dvěma faktory.Pokud by toto byl můj první navštívený jeho koncert, byl bych zřejmě částečně zklamán.Při jeho příchodu na jeviště jsem ale již v přiblíženém hledáčku kamery uviděl, že není vše v pořádku a Chris rozhodně není ve své kůži (nechci spekulovat s tím, zda unavený či nemocný) a protože mám za sebou řadu jeho výborných koncertů v čele s Vídní 2004 (DVD) a nedávným v Halle, a vím tedy co dokáže, musím před ním „pomyslně smeknout“ už jen za to, jak profesionálně přes tento handicap celý koncert (ač značně zkrácený) zvládl a věřím, že značná část publika nic nepoznala a byla spokojená. Mou domněnku potvrzuje i to, že poprvé za celou dobu co jeho koncerty sleduji, se jeho závěrečné rozloučení s publikem „smrsklo“ na zamávání a odpadl tradiční „klanějíci řetěz“ s bandem, či „vracečka“ na playback Franka Sinatry! A tak mě to celé mrzí spíš pro naše nově zúčastněné kolegy, že nepoznali tu nejlepší verzi Chrise.Bylo tím také jasno o tom, že šance na autogram či dokonce setkání s ním se rovná téměř nule. A tak i proto se většina z nás (kteří neměli k dispozici auto) téměř okamžitě po skončení Chrisova vystoupení pomalu vydala zpět na místní železniční stanici, aby stihla poslední spoj do Vídně.

Aby tato závěrečná pasáž mého komentáře byla správně pochopena, je asi nutné dodat: celý koncert jsem si opět dostatečně užil, ingredience pro které na akce vyrážím nepostrádal a jako jeho velký BONUS pro mě byla ta velká účast členů, čímž dostal zcela nový a jedinečný rozměr!

Má omluva pak letí ke všem zúčastněným členům a spol. bez rozdílu za to, že jsem s nikým více „nepokecal“. Věřte mi, není to důsledek mé „nafoukanosti“ ale toho, že jsem se snažil obstarat a zajistit focení, natáčení a ostatní „drobnosti“ potřebné pro stránky, klubové DVD atd. Také jsem, pravda, chtěl nechat novým účastníkům prostor pro to, aby se sami s atmosférou a vůbec celým zážitkem napoprvé „srovnali“ sami. Mám ještě v paměti svůj první koncert (Regensburg) a vím, co to se mnou dělalo a co jsem prožíval…!!

A BUDE SE DĚKOVAT…

Děkuji LÁĎOVI, že myslí na budoucnost FC a jde v tom příkladem tím, že zplodil, vychoval a pozitivně „smokienormanovskynaladil“ svoji dceru….a že navázal na znovuobnovenou tradici z Halle a 2x v refrénu   ALENKY se mnou  „vystřihl“ E-O,E-O,E-O ... (hlavně to druhé bude jednou pro sběratele a  historiky lahůdkou…)!

Děkuji KARIN,  že mě velmi zpříjemnila cestování v obou směrech i pobyt ve Vídni, potažmo hotelu!

Děkuji JANĚ, že mě (i panu recepčnímu) velmi zpříjemnila pobyt ve Vídni, potažmo hotelu!

Děkuji SVĚTLE, že „kamerově zajišťovala „klubáckého miláčka Kalašnikova“ a z doby kdy ho „přepadávaly mdloby“, poskytla svůj záznam pro klubové DVD!

Děkuji ROMANOVI K., že se opět rozhodl s námi navštívit koncert a i přes složitý způsob cestování byl spolu s rekordní účastí členů FC u toho!

Děkuji  JOZEFOVI, že sebral bráchu a vyrazili na neméně strastiplnou cestu na koncert jako Roman K. …a že mě pomůže z bráchy „dotvořit“ člena FC!

Děkuji PETRU K., že jako zatím poslední přihlášený člen se v  rekordně krátké době zúčastnil již první akce (doufám a věřím že né poslední!) a že zdárně dokončí jím započatou „transformaci“ jeho ženy na členku FC!

Děkuji JUROVI, že dal o sobě po 3 letech trvání FC také vědět fyzicky a nenechal nikoho na pochybách, že není jako paní Colombová…a že zásobuje FC „legitkami“ (atd.), včetně té čestné pro pana Císaře.

VŠEM pak děkuji za to, že se rozhodli jet, skutečně dojeli(!) a nenarušili negativně toto stále se rozrůstající společenství lidí se stejným zájmem a tématem! Moc díky a brzy zase na některé z akcí FC a v minimálně stejném počtu NA VIDĚNOU!!!

SPEŠL DÍK pak posílám městu PURKERSDORFU, které FC díky volnému vstupu umožnilo setkání členů v doposud rekordním počtu a na dálku tak „natrhlo triko“ všem agenturám a jiným subjektům v ČR, které za 24 let nedokázaly uspořádat byť jen jediný a třeba i finančně náročnější koncert Chrise či Smokie ……!!!

Všechny fanoušky Smokie a Chrise Normana, především pak fanklubáky

zdraví Roman 003

Purkersdorf

vystoupení Chrise Normana 1. 9. 2007

(autor Petr Končel)

Nebudu vyjmenovávat názvy ani zvládnutou techniku hraní. Mě zaujal profesionální výkon, pohodové vystupování okořeněné grácií a nenuceným kontaktem s lidmi. Koncert gradoval a já nevnímal déšť a nasával energii z podia. Viděl jsem i ostatní, jak se baví.Dojmů je hodně.
Koncert byl skvělý a když po přídavku všichni odcházeli, byl jsem mimo.Po té jsme celá naše squadra vtrhli do baru, kde v salonku zmizeli všichni účinkující. Kolem jedenácté dorazila média a Chrise zpovídaly - ORF,SAT 1 a další. Vše jsem sledoval v protilehlém zrcadle. S Jaruškou a s Láďou jsme zůstali sami. Ostatní běželi na vlak, tak jsme se rozloučili jen v krátkosti. Bylo mi to líto. Nakonec vyšla členka agentury a dala mi dvě fota s podpisem. To už se Chris chystal k odchodu. Nakonec jsme dotyčnou slečnu chytili a vrazili jí booklet CD HANDMADE do ruky, aby ho dala podepsat. To byl Chris od nás asi 4 metry. Po chvíli se vrátila a ptá se pro koho to je. Povídám, že jsem "Pítr". Podpis jsme dostali a věnování "For Pedro". Tak jsme se zasmáli a Chris s ostatními právě mizel.

Sen skončil a my se vydali domů. Cestou jsem si pouštěl Chrisovy songy a v duchu si vše promítal znovu a přál si, aby ta chvíle neskončila. V 5 ráno v neděli jsme dorazili domů.
Díky Vám všem spřízněným duším za přijetí, za perfektní zážitek a věřím, že to nebylo naposled. Mějte se fajn a na závěr malá parafráze
"Good luck mister in blue"                          
                                                                                      Petr Končel

Purkersdorf

vystoupení Chrise Normana 1. 9. 2007

(autor Josef Lučan)

AKCIA PURKERSDORF (1.9.2007)

Vážený priatelia,fanúšikovia sympatizanti Chrisa Normana a skupiny Smokie.Tak to konečne prišlo a dočakli sme sa. Sobota 1.9.2007,tak ako bolo naplánované bola zahájená naplánovaná akcia nášho fanklubu,AKCIA PURKERSDORF,ktorá bola ovenčená taktiež označená prívlastkom,ako najpočetnejšia,čo sa týka účasti platných členov fanklubu.

 Táto akcia bola mojou prvou spoločnou s takzvaným „ZDRAVÝM JADROM‘‘,ktoré sa zúčastňuje pravidelne na rôznych iných akciách.Ťažko hľadať v tomto záhadu,ale bolo to pravdepodobne spôsobené dobrou geografickou polohou miesta a možno aj,že to padlo na Sobotu.

Náš prvý kontakt (akcie sa zúčastnil aj sympatizant môj brat Janko)

 prebehol na nádraží stanice Purkersdorf.Trošku s malou trémou,som pozdravil prvých troch členov,bola to Janka,Karin a Roman,s ktorými sme mali spoločnú cestu vlakom z Wien Westbahnhoff.

Ale hneď po prvých úsmevoch a pozdravení mi bolo jasné,že som stretol správnu partiu ľudí,s ktorými mám určite niečo spoločné a to nás spája.Jani prosím ťa prepáč že som si pomýlil tvoje meno,ale skutočne vážne som vedel,že si Janka a nie Eva.J

Ostatné stretnutie s ostatnými členmi došlo podľa plánu na rohu ulíc Kaiser-Josef Strasse a A.Mayer.Všetci na mňa zapôsobili veĺmi príjemne a uvoľnene. Zatiaľ čo naša krajšia polovička fanklubu už netrpezlivo držala prvé línie pred pódiom,ostatný členovia si vyplnili voľno chvíľkovým posedením pri káve ktorá sa zväčša týkal noviniek na poli Chrisa Normana,Terryho Smokie a novo vzniknutého bandu Alana Silsona.

Platí stará pravda,že spoločné záujmy ľudí zbližujú.

Napriek miernemu oneskoreniu sa to úderom približne niečo po 19-tej hodine  všetko začlo. Po sympatickom vystúpení skupiny HOT CHOCOLATE,ktoré trvalo o niečo viac ako bolo v pláne,možno aj schválne začala príprava pódia na Chrisove vystúpenie,takže než začli znieť prvé tóny dobre známej piesne SARAH ubehli takmer dve hodiny,ale nám to nevadilo pretože všetci sme sa už tešili a na neaké to oneskorenie v týchto akciach sme už zvyknutý.

Chris vybehol na pódium tak ako za mlada a ako na začiatok dal jeho skladbu Break Away,ktorú nasledne preložil ďaľšími peckami ako I’ll Mett You At Midnight a tuším že Needles And Pins.

Chris ako vždy dával do svojich skladieb všetko svoje nasadenie.Všetko sa mi zdalo také rýchle,prechody medzi skladbami boli tiež rýchle ale plynulé. Nálada bola skvelá a všetci sme sa dobre bavili.Mne sa osobne takýto rýchly štýl prednesu páči a v Chrisovom prevedení bol skvelý.Na Chrisa proste nedám dopustiť.

Čo sa týka ostatných členov bandu,tu je následovné moje vyjadrenie,ale je to skutočne iba môj názor a nemusí korespondovať s ostatnými názormi.

Veľmi ma potešil opätovný návrat Geoffa Carlina na poste sólovej gitary.Bolo to niečo iné v porovnaní s jeho predchodcom Albrechtom,ktorý viac mozno vsádzal na ‚dojem‘,ale ten často iritoval niektorých fanúšikov.Geoff má, proste väčší drajv,čo dokázal v niektorých sólových momentoch niektorých skladieb.

Shannon Callahan-hmmm,to krásne,sympatické dievča so skvelým pohybom a energiou.Mimochodom veľmi jej to seklo v ten večer a určite veľa mužov potešila nielen svojím prejavom,ale aj svojou krásou.

Ostatný členovia skupiny ma už tak nenadchli.Martina Walbeck sa mi zdá trošku v úzadí,basák Axel Kowollik mi pripadá trošku pasívny a nenápadný aj keď musím priznať, že tentokrát na mňa urobil trošku lepší dojem v porovnaní s koncertom,ktorý som videl minulý rok.

Dorino Goldbrunner určite vidal zo seba všetko,ale cítim trošku nostalgiu za starým dobrým bandom,tak asi preto to takto píšem.

Keď celkovo zhrniem akciu tak ju hodnotím ako vybornú,ale zvuk hodnotím ako dobrý.Mám proste pocit,že som videl už lepšie produkcie koncertov Chrisa Normana,ale na druhej strane vystúpenie v Purkersdorf,bol pre mňa skvelým zážitkom.

Koniec dobrý,všetko dobré ako sa vraví.

Rozlúčka medzi nami fanúšikmi a následný rozchod do naších domovov.Tý šťastnejší si skrátili svoju noc v hoteloch a niektorý ......

Som veľmi rád,že som sa mohol zúčastniť tejto akcie a konečne že som spoznal partiu skvelých ľudí.

Priatelia ďakujem Vám a teším sa že sa s Vami opäť niekedy stretnem.

S pozdravom JOZEF A JÁN

Purkersdorf

vystoupení Chrise Normana 1. 9. 2007

(autor Světla Syselová)

Purkersdorfer Open Air Summer

sobota 1.9.2007

Vážení přátelé,

tak z mého pohledu byl koncert v Purkersdorfu SUPERAKCE !!! Ani ne tak přičiněním účinkujících nebo domorodců, ale tím, že se tam sjelo tolik fanklubáků-cz a spřátelených duší. Jestli jsem neztratila přehled, tak to bylo 9 členů a 6 sympatizujících přátel. Možná tuto statistiku 001 nebo 003 ještě upřesní. Bylo úžasné vidět, že za příběhy o Smokie, které jsme si mohli číst na Láďových stránkách, jsou skuteční lidé.

Po „seznamovacím večírku“ jsme na vlastní koncert jsme zaujali místa nalevo od středu od 1 do 3 řady. Chyběli skalní němečtí fans, takže se před podiem zviditelnil český fanklub. Vytvořili jsme výbornou atmosféru a bylo nás nejen hodně vidět, ale díky odvážné mužské části i hodně slyšet. Myslím, že i účinkující se dobře bavili. Kolikrát jsem se musela smát, až se mi otřásala kamera a ztrácela jsem se s obrazem.

Pro přítomné filmové štáby a fotografy jsme byli také nepřehlédnutelní, velmi často si nás vybírali pro své záběry. Jen nevím, zda zrovna chtěli vidět skvělou propagaci Fanklubu Chrise Norman a  Smokie-cz - rozjetí fanouškové, tématická trička a placky na našich hrudích. Mimochodem, Vídeň jsem opouštěla v neděli v 15.33 hod., bohužel jsem však nenašla žádný nedělní tisk nebo „Večerní Vídeň“ s reportáží z koncertu.

Místní publikum mi připadalo poněkud studené. To se nedalo s Halle, Bitterfeldem a hlavně Bad Krozingenem vůbec srovnat. Kdybych ale stála na tom úzkém a dlouhém náměstíčku někde v 89 nebo 136 řadě, taky bych nejásala.Tam museli už jen slyšet, nikoli vidět.

Z kaskadérského vystoupení Hot Chocolate taky moc asi neviděli, to si užily jen přední řady (a někdy z něho spíše mrazilo než zahřívalo, ale postarali se o dobrou zábavu a vzpomínka na jejich hudbu byla velmi příjemná) a nebyli asi připraveni na to, že budou muset na Chrise dlouho čekat. Jak je v poslední době zvykem, nastupoval se značným zpožděním a místo v plánovaných 20 hod. se začínalo ve 21.30.

Od dob letošního Halle, kdy opustili loňskou verzi Midnight Lady v podobě nádherného rockovějšího kytarového vyjádření, z kterého až mrazilo, a vrátili se ke staré verzi se sladkobolnými klávesami vhodnými do pořadu Ein Kessel Buntes, mám na koncertech vrcholy už jen dva - na začátku vzpomínku na staré časy, tj. Needles and Pins s If You Think You Know How To Love Me a z novějších písniček v prostřední části Lost in Flight a Amazing. Radost mám, když zařadí Right time, Wrong Place, to je rovněž dobrá pecka a flák. Odlehčení přináší Turn Right, Turn Wrong (jak to předvede,  půjde zpívat ke klávesám nebo zůstane vpředu?) a odvaz při Sledgehammer. Nikdy bych nevěřila, že se mi taková písnička bude líbit. Ale jednoznačně vede Lost in Flight, to je moje krevní skupina a ještě si jí složil sám, šikula. Když ji zařadil vloni v Paderbornu, udělal mi tím velkou radost.

Z koncertu jsem si odnášela skvělé zážitky. Jednak se Chris velmi snažil, ale bylo to zejména tou atmosférou setkání. Doufám, že to byl zdařilý začátek a že se nám podaří zase se při nějaké příležitosti sejít. Během debaty na nástupišti Purkersdorfského nádraží jsem si nad tapetou Jurova mobilu a nad vzpomínkami na Bratislavskou lyru uvědomila, že Němci, ani Rakušani nemohou rozumět, co to pro nás znamená vyjet na koncert. Nezažili tu bariéru a nemuseli tak dlouho čekat …..  Pro nás, nebo alespoň pro mne, je to stále svátek.

Noc po koncertě byla nekonečná. Ležela jsem sice v hotelové posteli, ale musela jsem myslet na ty, kteří byli na cestě zpět autem nebo vlakem. A taky mi zněla v uších stále dokola jedna písnička -„I had to ask his name, I had to ask, I had to know …… can you show me the way. Lost in Flight.

Vážení přátelé, díky za Vaši společnost a brzy opět na shledanou někde ve střední Evropě !

Světla

Halle

vystoupení Chrise Normana 13. 6. 2007

(autor Roman Dušek)

Ahoj,

po (pro mě) téměř nekonečné pauze od poslední mé účasti na některé z akcí FC, kdy se můj stav rovnal bezmála "absťáku", ale neměl naštěstí pro mě všechny jeho příznakové atributy, nastal KONEČNĚ další den "D"!Tím dnem byla středa 13.června a téma dne znělo : CHRIS NORMAN-koncert-HALLE-21:00hod..Ti zkušenější členové FC mě zcela jistě potvrdí, že to je indícií až až a nic nebrání (kromě zdraví,času,financí,orientačních schopností...atd.) účasti!

Většina podobných akcí se skládá z několika fází a musím říci, že každá fáze je pro mě něčím zajímavá.

Tak například fáze první-PŘÍPRAVA-je pro mě zajímavá postupnou krystalizací konečné "squadry".Na tomto místě musím smutně konstatovat, že se jen o pověstný "chloupek" nekonala společná výprava všech doposud aktivních "jezdců" FC (namátkou mě napadá neúčast okrasy,opory a dobrého parťáka FC Petra Cedrycha-ahoj Petře,zdravím!).

Přesto bylo složení opět originální. Byla to např. druhá akce Světly Syselové s FC a první naše společná.To se myslím pozitivně odrazilo především a právě v té přípravě, protože Světla se velmi aktivně zapojila do zajišťování jednotlivých “jistot“, potřebných pro zdárný a hladký průběh akce, neřku-li pro konání akce vůbec. Odlehčila tak především  Karin, která poslední akce z hlediska rezervací a objednávek převážně zajišťovala. Síly obou členek se spojily,  byly po celou dobu v kontaktu a tak bylo možno již začátkem května, více jak měsíc před koncertem hlásit šéfovi akce a celého FC Láďovi Duspivovi: „PŘÍPRAVA HOTOVA!“

Tedy nic nebránilo tomu, aby se ve středu 13. června 2007 vydal již tradičně (pokud se tedy koncert odehrává v Německu) Láďa brzy ráno vláčkem z ČB do Prahy, tam utvořil „partu“ se Světlou, Karin a mnou a společně jsme nabrali směr Halle-tedy fáze druhá –CESTA-. Aby byla „squadraparta“ úplná, chyběla ještě Jana. Ta (o mnoho hodin dříve než  Láďa z Budějovic) vyrážela z Opavy, ale nikoliv přes Prahu, ale „moravskou zkrácenou“ přímo do Halle. Tím se „kompletace squadry“ odkládala až do místa koncertu, kde jsme se měli s Janou setkat (na což jsme se již „od Prahy těšily!...já už dokonce několik km blíž..*), ale také s Carmen Schulz, další z řady nových členek (tedy pro mě), která Láďovi potvrdila svou účast.

Cesta s dvěma přestupy utekla velmi rychle a také zajímavě, což nebylo jen zásluhou mých kolegů, kteří hned od začátku hýřili vtipem a dobrou náladou, ale také zásluhou ČD, které nám svým zpožděním přichystaly úžasnou „bojovku“- ČESKÉ DRÁHY – Děkujeme!!!!

Po příjezdu do Halle následoval tradiční, VELMI RYCHLÝ přesun do rezervovaného ubytovacího zařízení.Vše proběhlo přímo ukázkově hlavně díky svědomité a důkladné přípravě celé akce. Na tomto místě bych rád zdůraznil, že pokud se k někomu z vás dostanou jiné, či dokonce protichůdné informace, nezakládají se na pravdě, jsou lživé, vykonstruované, vytržené z kontextu a není na nich „ZBLA“ pravdy!!Bude to nejspíše „práce“ některého z bulvárních zahraničních zpravodajů, kteří se na nás již od příjezdu nalepili s očividným cílem poškodit a zdiskreditovat náš FC u nás i ve světě (ano náš FC se pomalu ale jistě stává svým přesahem záležitostí světovou!) a „umrtvit“ tak největší současnou konkurenci ostatních, především pak německých fanclubů! Má slova potvrzuje i fakt (a to v časové posloupnosti hodně předbíhám), že v prvním ranním vydání místního deníku druhý den po koncertu, se na JEDINÉ fotografii z publika (kterou jak doufám umístí Láďa na stránky), které čítalo cca 1000hlav, objevují téměř jen a pouze hlavy (či jejich části) šesti zúčastněných členů našeho FC!!!A to i přesto, že v prvních řadách byli

i zástupci oficiálního Chrisova fanklubu v nám dobře známých výrazných červených potištěných tričkách (vzpomeňme na Comeback show) a ti si téměř neškrtli..!  A já se ptám: “Je tohle jenom náhoda…???Aha!“

Ač se to na první pohled někomu nemusí zdát, Halle nabízí mnoho zajímavostí, které stojí za to vidět. A tak jsme po ubytování a krátkém odpočinku včetně občerstvení někteří vyrazili např. do místního vyhlášeného muzea čokolády.Další zastávkou měl být „bonbónek“ v podobě muzea skupiny BEATLES!Úmyslně píšu měl být, protože k jeho „konzumaci“ nedošlo a to z několika důvodů, které zde nebudu vyjmenovávat abych se zase „nerozčílil“ a …… a zkrátka pro mě zklamání a jediná skvrnka na jinak dle mého skvělé akci.

Jak již jsme měli zmapováno předem, začátek koncertu CHRISE byl stanoven na 21:00 a celý večer měl rozjet od 19:00 německý soubor který si říká CALIFORNIA DREAMING.Tato nám zcela neznámá skupina mě zaujala už tím, že v upoutávce na své vystoupení se charakterizovala jako hrající velké hity let 60,70,80 a 90-tých.A také songlist, zahrnující jeden skvost těch let za druhým (včetně „California Dreaming od Mamas & Papas který dal souboru název, nebo “Needles and Pins“ kterou známe od Smokie ale původně od Searchers) byl značným lákadlem a příslibem.

Přesně úderem devatenácté hodiny skutečně svou produkci „rozjeli“, ale bylo to (dle mého názoru) jedno z mála pozitiv, které nám jejich vystoupení přineslo. Muzikanti to nebyli špatní, to ne. Ale výběr skladeb, které jsou z větší části založené na několikanásobných vokálech, si žádá dobré až výborné zpěváky. A to byl si myslím jejich problém. „Hlavní“ zpěvák měl slabý hlas a fond a ač jeho zabarvení bylo celkem příjemné, leč nevýrazné, ve vokálech se ztrácel. Také jediná žena a zpěvačka v jedné osobě se „nacházela“ jen v nižších polohách (vcelku hezky odzpívala part písně SUP-SUP SONG zpěvačky CHER) ale ve výškách „plavala“ nebo se ztrácela zcela.

Po asi třech písních jsem si uvědomil, že je to tak vlastně dobře. Hrané písně jsou totiž tak notoricky známé, že obecenstvo stejně tleská, zpívá anebo se jen tak „vrtí“, účel je splněn, večer je dobře rozjetý a za hvězdu večera je přeci někdo úplně jiný…že!?

Hlavní hvězda večera, CHRIS NORMAN, sice nezačala ve stanovených „jednadvacet hodin“, dokonce skoro s 20 min. zpožděním, ale přesně naopak od předskupiny, to v jeho případě bylo JEDINÉ negativum jeho vystoupení! Trvalo opět bezmála 2 hodiny, Chris ve skvělé hlasové kondici (hlasivky si při letošním řidším koncertování evidentně „dáchly“), band s příchodem Geoffa opět nabral na „drajvu“, kvalitních sól, meziher a přesnosti (děkuji tímto Chrisovi, že si pozorně přečetl můj minulý komentář k Drážďanům a zamyslel se nad ním…!), dále též výborná skladba playlistu – vyvážená směsice pomalých a lyrických písní (po delší době např. opět “Mexican girl“ ve „španělkové“ verzi – loni na záznamu z Koblenze se mi verze s el. sólovkou moc nelíbila) a rockovějších a tvrdších kousků (včetně  “Wild Wild Angels“, “My Sharona“ či “Sladgehammer“). Kvalitní aparatura byla i dobře ozvučena a tak pro mě dojem z koncertu nebyl ničím degradován a řadím jej v mnou navštívených mezi nejlepší.

V průběhu koncertu jsme se Karin, Láďa a já střídali v točení na „záložní“ kameru a jak lze s úspěchem předpokládat, úhel záběrů se s „kameramanem“ dost lišil! Zatímco KARIN, směrovala objektiv převážně na CHRISE (což je jistě v pořádku, chvályhodné a tak trochu samozřejmé), Láďovi ruka s „přístrojem“ NEOMYLNĚ sklouzávala pódiem VLEVO, kde jak již asi většina z vás tušíte, se „pohybovala“ SHANNON!Marné byly Karolíniny výkřiky : “DOPRAVA LÁĎO, DOPRAVA“, když tuto Láďovu „úchylku“ (Láďo promiň!) zaznamenala. To ještě chudáček netušila, že já, jinak seriózní, vyvážený a objektivní reportér se nechám Láďou strhnout (ale nejen jím, především samotnou Shannon, protože pohyby, nebo lépe řečeno aerobik který předváděla, mě tak zaujal, že jsem také co chvíli „švenkoval levačku“) a dotvořím tak společné dílko nás tří, které by tak klidně mohlo mít v podtitulu: „SHANNON CALLAHAN v Halle, jako speciální host Chris Norman (ex-Smokie)……“.   A to už vůbec nehovořím o tom, že se co chvíli ozývaly výkřiky jako : „vona je machr!“ a podobně.

 Pokud už mluvím o výkřicích (a na ně byl tentokrát koncert ale opravdu hodně bohatý!) nemůžu nezmínit jeden Láďův, který se mi moc líbil,také jsem ho použil a protože se osvědčil, počítám s ním i do budoucna (a to ještě Láďa neví, že jej Chris „zachytil“ a potěšil jej!). O co šlo : každý notoricky známe Living Next Door To Alice, naší “ALENKU“. Kdo někdy měl, nebo má možnost zhlédnout koncertní podobu této písně v podání původní sestavy Smokie ( nebo je majitelem dokumentárního filmu o Smokie z  r.1978), jistě v této písni zaregistroval „vsuvku“ tuším Pete Spencera  v podobě : „EO-EO-EO“. A protože v podání současného obsazení jsem toto neslyšel (naposledy v osmdesátých letech z úst Terryho), je pan Ladislav Duspiva JEDINÝM právoplatně oprávněným pokračovatelem této moc hezké tradice…!

Závěrečný ohňostroj (ač menší než ve Vídni) už jen příjemně uzavřel tuto „koncertní lahůdku“. Sečteno podtrženo, z koncertu si odnáším jen samá NEJ a tak raději svůj komentář poženu k závěru, aby se nezdálo, že jsem ztratil smysl pro objektivitu a nadhled.

Cesta z koncertu do hotelu byla také lahůdkou! A to hlavně pro „fajnšmekry“ pěší turistiky. Po téměř  PĚTIHODINOVÉM STÁNÍ, připomínala spíš „přesun domova důchodců“ (hlavně ty schody byly náročný, co?), nebo „dochod chodeckého maratonu“- můžete si vybrat-obé si myslím sedí!

V hotelu pak již následovalo příjemné posezení spojené s přípitkem na JANINY NAROZKY a povídalo se a povídalo a….a tak. Totéž ve zmenšeném, z vlastních zdrojů a po kratší dobu se odehrálo ještě po příchodu na hostel.Vše dohromady asi do půl čtvrté!Ráno v 8:00 nepovinná rozcvička, avšak povinně s legitimací FC. Účast na ní, pokud si dobře vzpomínám, nebyla nijak masová. Nepříšel nikdo…..

Po snídani nastala poslední fáze akce – NÁVRAT. Přestože se spánkovým deficitem, únava se po zážitku z koncertu a v dobré atmosféře „squadryparty“ nijak zjevně nedostavovala a tak zpáteční cesta byla opět prošpikována vtípky, legráckami a glosami až  „ťafkami“ všeho druhu.

Bylo to príma a už ve svých hlavách spřádáme plány na další akci. Přejme si vzájemně , ať je to co nejdříve a ať se zase vydaří !!

A BUDE SE DĚKOVAT….

Děkuji LÁĎOVI že založil FC, že mě do něj přijal, že mě pověřil tak vysokou, důležitou a náročnou funkcí …že (a jak) vytvořil a udržuje tyto stránky, na které za 3 roky trvání FC jsem nezaznamenal jedinou kritiku, ale jen samé superlativy!… že znovuobnovil tradici E-O…, že nezkazil žádnou legraci a naopak se na ní aktivně podílel, že mě naučil mít rád Shannon („vona je snad fakt machr“!),…že nechodí na rozcvičky…

Děkuji JANĚ že hrdě drží v FC prapor Moravy a Slezska…, že se pro FC často obětuje na úkor svého pohodlí, že existuje, že nechodí na rozcvičky…

Děkuji KARIN…že nechodí na rozcvičky…

Děkuji SVĚTLE, že zařizovala a pomáhala s přípravou, že nechodí na rozcvičky…

Všem děkuji za celou akci od A do Z!

Spešl dík tentokrát věnuji  ČESKÝM  DRAHÁM,  které mě ani po mé osobní  32-leté zkušenosti s nimi nezklamaly, zachovaly si svou „tvář a exklusivitu“ přímo světovou          a svým přístupem k železniční dopravě ve stylu „není nutná jízda v čase, hlavně že je euro v kase..“ nám připravily již v úvodu zmíněnou „bojovku“.

Všechny fanoušky Smokie a Chrise Normana, především pak fanklubáky

zdraví Roman 003

Halle

vystoupení Chrise Normana 13. 6. 2007

(autor Světla Syselová)

HÄNDELS OPEN - CHRIS NORMAN & BAND

HALLE (SALLE) - Hallmarkt

středa 13.6.2007,  21 hod.

Od posledního Chrisova koncertu v Paderbornu (12.12.2006) uběhla nekonečně dlouhá doba a byl tu další koncert v německém Halle.

Chris otevíral Händel-Festspiele 2007, týdenní festival věnovaný velkému místnímu rodáku Georgovi Friedrichovi Händelovi, a tak na hlavním náměstí Hallmarkt vedle kostela Marienkirche, kde kázal již Martin Luther, neznělo Oratorium nebo Mesiáš, ale „rockoval“ tam Chris Norman a jeho band.

Český fan klub se účastnil v silném počtu (Láďa, Roman, Jana, Karin, Světla). Z věrných návštěvníků scházel jen Petr, který nemohl jet kvůli služební cestě. Bylo nám to moc líto a moc jsme na něj mysleli.

V rámci odpoledního kulturního programu někteří členové stihli v maratónském tempu navštívit Museum čokolády a ještě jsme si chtěli před koncertem odskočit k dalším velkým rodákům Chrise – do musea Beatles, bohužel jsme ho však nestihli. Zájemci o koncert se začali scházet příliš brzy a tak jsme dali přednost vystání důlku ve druhé řadě před pódiem, abychom dobře viděli a mohli i případně něco natočit. Museum Beatles zůstává úkolem na příště…

Od 19 hodin se o dobrou náladu starala předkapela California Dreaming, která hrála zlaté hity 60. až 80.let. Tentokrát nikdo nepískal, publikum je přijalo vstřícně a dobře se bavilo. Po 3,5 hodinách stání nás již notně bolely nohy a záda se ozývala ještě během 15-minutového proslovu představitelů města a sponzorů, ale ve 21:15 nástupem Chrise jsme na všechny bolístky zapomněli.

Na pódiu, ještě zalitém zapadajícím sluncem, ho bouřlivě vítali jeho věrní fanoušci a první písničky ho mohutně doprovázeli zpěvem. Bylo to úžasné!!! Ze všech členů kapely čišel elán, nadšení a pohoda, Chris byl jak měsíček v bleděmodrém oparu (světlé džíny a světlomodrá saténová košile). Ráda bych řekla „fešák“, ale při tomto slovu si vždy vzpomenu na příšernou Neckářovu verzi Needles and Pins a tak raději toto slovo polknu. Prostě mu to moc slušelo, to je důležitý fakt pro nás děvčata.

Pánové zase mohli nechat oči na Shannon, která v novém sestřihu zkrásněla. Je to kost a k tomu machr. Také jsem poprvé na scéně na vlastní oči viděla a na vlastní uši slyšela navrátivšího se sólového kytaristu Geoffa Carlina. Musím uznat, že písničky měly zvuk mnohem lepší – sytější, rockovější. Jeho kytara byla skvělá.

Kromě pravidelných a nezničitelných hitů přidal Mexican Girl a Oh Carol, které dlouho nehrál a diváci je vděčně ocenili. Zaznamenával někdo sled písniček? Já tentokrát ne. Chtěla jsem si koncert užít a i tak jsem nevěděla, zda se mám dříve vrtět, tleskat, zpívat, fotit, nahrávat. Koncert utekl velmi rychle, ale písničky běžely nějak takto:

Right Time, Wrong Place / I´ll Meet You at Midnight / Needles and Pins / Lay Back in the Arms of Someone / Mexican Girl / Stumblin' In / Lost in Flight / If You Think You Know How to Love Me / Baby It's You / Million Miles To Nowhere / Living Next Door To Alice / Oh Carol / Without Your Love / Amazing / Turn Right, Turn Wrong / Growing Years Medley / Sledgehammer / Midnight Hour / Wild Wild Angels / Don´t Play Your Rock´n´Roll to Me / All Day, All Night / It’s Alright / Midnight Lady / Rock & Roll.

Na konci koncertu obdržel Chris od pořadatelů dárek a všichni společně jsme zapěli slovní hříčku, která je u místních obyvatel asi velmi oblíbená - "HALLE LUJA, HALLE LUJA!" Po 2 hodinách živého koncertu následoval za zvuků studiového podání Midnight Lady slavnostní ohňostroj.

Jeden z nejlepších koncertů skončil, vychutnávala jsem ještě atmosféru davového nadšení a kladla si otázku - kde se v něm bere tolik elánu, nadšení a energie?

I wish you well,

I wish you health,

I wish you so many things

But I keep them for myself.

Nezbývá než si přát, aby mu to vše ještě dlouho vydrželo a my jsme  mohli dalších několik koncertů s touto skvělou partou navštívit. Doufám, že se přidá i někdo z dalších členů fan klubu. Češtiny není na takových akcích nikdy dost.

Večer ale pokračoval. Překulila se půlnoc a na hotelu jsme ještě oslavili jedny narozeniny. Šampaňské jsme doplňovali skvělými kousky z muzea čokolády. Za příjemného žvatlání a probírání zážitků z koncertu jsme zapomněli na čas a tak jsme se ukládali ke spánku až před 4 hodinou ranní. Druhý den nás čekalo ještě jedno potěšení. Na nádraží při cestě na perón přitáhl mé oči automat na denní tisk, kde z první strany na mě mával Chris. Němcům jsme vykoupili noviny a jako cenný suvenýr jsme si je všichni vezli domů. Cesta zpět probíhala stejně příjemně jako cesta tam jen s tím rozdílem, že německé vlaky jezdili opět přesně.

Děkuji všem za milou společnost a Chrisovi za nádherné zážitky. Už se těším na další koncert.

Světla

Halle

vystoupení Chrise Normana 13. 6. 2007

(autor Karin Soudková)

HALLE 13.-14.6.2007

            Tak máme za sebou další akci a ve mně sílí pocit, že na té další prostě nesmím chybět!

Všechno začalo 13.6. ve tři čtvrtě na osm ráno, kdy jsem dorazila na nádraží a první koho jsem uviděla byl Láďa. Po chvíli přijel Roman a chvíli před osmou Světla a tak jsme se vydali k vlaku. Odjížděli jsme načas, ale cestou jsme posbírali několik minut zpoždění, což mělo neblahý vliv na naše další spoje v Drážďanech a Lipsku, ale naštěstí ne na nás. Navzdory drahám cesta příjemně uběhla a před druhou hodinou odpoledne jsme dorazili do hotelu, kde nás už očekávala Jana, která jela z Opavy po své vlastní ose.  Po bouřlivém uvítání a projednání našeho dalšího postupu jsme se každý na chvíli oddal  krátké relaxaci.

 V pět hodin jsme se vypravili na „místo činu“.  Roman i Světla byli vybaveni mapami, nákresy akce a informacemi, které na internetové stránky vyvěsil pořadatel festivalu a jež se posléze ukázaly poněkud nepřesnými. Místo akce se nám nepozdávalo, takže nezbylo než se zeptat na Informacích kde, jak se zdálo, příliš informováni nebyli. Nakonec nás přece jen poslali správným směrem na náměstí Hallmarkt, kde se již začali srocovat první fanoušci, ačkoliv ještě nebylo ani půl sedmé.

            V sedm nastoupila předkapela California Dreaming. Jejich hra i zpěv trochu připomínal školní akademii, ale písničky byly hezké a dvě hodiny do plánovaného začátku Chrisova koncertu hladce uplynuly.

            Ve čtvrt na deset, po krátkém nezbytném úvodním zahájení festivalu místními radními, jsme se konečně Chrise dočkali. Na sobě měl světle modrou hedvábnou košili a světlé džíny. Sršel dobrou náladou a energií a to také ovlivňovalo celý průběh koncertu. Chris se nijak nešetřil, Shannon se rozjela tak, že vypadala k nezastavení a Geoff se dokonce usmíval!

Slyšeli jsme jako vždy hity dávné i nedávno minulé a také nové, skoro nové a téměř nehrané. Mezi ty, které pro mě mají svůj význam patří např. Amazing, Oh Carol, Baby It’s You, Maxican Girl, It’s All Right.Vše jsme zaznamenávali na kameru, kterou jsme si s Láďou a Romanem přehazovali jako horký brambor, neboť každý sice chtěl točit „to své“, ale zároveň se i poddat atmosféře, což si vzájemně dost odporovalo. Nicméně myslím, že rukou společnou a nerozdílnou jsme to zvládli na jedničku. Koncert skončil ohňostrojem a za písně Midnight Lady puštěné z playbacku se lidé pomalu rozcházeli.

            Po návratu do hotelu jsme si ještě sdělovali dojmy, doplňovali tekutiny a oslavovali Janiny narozeniny – ještě jednou vše nejlepší, Jano!

Spát jsme šli až po půl čtvrté ráno a vstávali v půl osmé, takže ráno bylo dost krušné“…

Vypili jsme spoustu kávy, abychom se alespoň nějak udrželi při životě a vydali se na zpáteční cestu. Teď s námi jela i Jana, takže cesta byla ještě o jednoho člověka „veselejší“. Do Prahy jsme dorazili v půl čtvrté. S Janou jsme se rozloučili už ve vlaku, neboť pokračovala dál a my ostatní jsme se „rozpustili“ na nádraží.

            A tak jak jsem řekla na úvod: skončila další akce a ve mně sílí pocit, že na té další prostě nesmím chybět!

P.S.:  Děkuji všem zúčastněným za krásné dva dny a úžasnou atmosféru.

Děkuji Světle za zajištění ubytování a lístků. Děkuji Romanovi za „minutově přesné naplánování akce“. Děkuji Janě za nezbytné informace a děkuji Láďovi za „demokratický přístup ke svým nehodným poddaným“. :-)

Na nátlak „managementu Fan klubu“ sepsala Karin S. – 011.