Koncert Smokie

8. 6. 2013 Nový Jíčín

(Lada a Luboš Kuběnkovi)

Stejně jako vloni, tak i letos jsme se moc těšili na koncert Smokie v České republice. Vstupenky jsme koupili s půlročním předstihem a nemohli se dočkat „magického“ data 8. června. Letos se koncert konal v areálu Skalky Nový Jičín. Konečně nastala sobota a my se vydali na cestu. Po ubytování v příjemném penzionu v centru města jsme zašli do nedaleké restaurace na oběd a co neslyšíme hned po otevření dveří? Samozřejmě písničku od Smokie Mexican Girl, i když ještě v podání Chrise Normana. V restauraci, ale i u majitele penzionu jsme začali zjišťovat, jak daleko je areál. I když se většinou vzdálenost udává v metrech nebo kilometrech, v Novém Jičíně jsme se dozvěděli, že je to asi 20 minut (majitel penzionu), 30 minut (slečna v restauraci) a 60 minut (paní, kterou jsme oslovili na ulici). Po posledním zmiňovaném údaji jsme změnili původní plán, že půjdeme Skalky „omrknout“ odpoledne před koncertem a vydali se do Tesca. Nebylo to daleko, tak auto zůstalo na parkovišti a my si udělali příjemnou vycházku. A co jsme nepotkali – na křižovatku zrovna vyjížděla limuzína, ze které vlály nám povědomé vlasy. Usoudili jsme, že to mohl být Mick McConnell a tedy Smokie, kdo jiný by asi jezdil limuzínou zrovna v tento den? Když jsme nakupovali v Tescu, mimo jiné i autíčko pro Micka, zavolala nám Karolína z fanklubu, že můžeme přijít do hotelu McLimon a zkusit předat klukům ze Smokie dárky, které jsme pro ně měli „nakřečkované“ už několik měsíců. Opět se projevila znalost místních lidí a po dotazu, kde že se tento hotel nachází, nás poslali od Tesca zpět do města. Po ujití asi 1 km jsme se pro jistotu zeptali, jestli jdeme správným směrem. U prodejny Lidl nás další jičínští obyvatelé nasměrovali úplně jinam, než jsme původně měli jít. Opět jsme dali na jejich radu, že je to od Lidlu asi 10 minut pěšky (to už přece dojdeme, proč brát z parkoviště auto) a kráčeli tam, kam nám ukázali. Došli jsme na rozcestí a nevěděli, kterou cestou se vydat. Naštěstí jsme potkali lidi, kteří místní nebyli, ale v McLimonu měli nedávno nějakou akci, takže teprve ti nás poslali správně. Opět směrem k Tescu, odkud jsme půl hodiny šlapali úplně jiným směrem. Na dárky jsme rezignovali a snažili se nejdříve najít správný hotel, který se nakonec nacházel asi 10 minut chůze právě od Tesca, ale přesně opačným směrem, než nás původně všichni posílali. Asi po hodině bloudění v pěkném vedru jsme konečně dorazili na správné místo, jenom nám pořád nedošlo, že bez dárků. Když jsme doplnili tekutiny a dozvěděli se, že Smokie dorazí do McLimonu, usoudili jsme, že nás čeká cesta zpátky do penzionu, kde zůstaly dárky. Takže jsme se zvedli a šli zpátky do města. Všechno jsme nakonec zvládli, i když dárky už se vezly s námi autem. Tolik kilometrů jsme nenachodili ani nepamatujeme, a to ještě byla před námi cesta na Skalky. Když jsme dorazili opět do hotelu, chvíli jsme seděli se členy fanklubu a najednou se objevili kluci ze Smokie, kteří se šli ubytovat. Rychle jsme vytáhli naše dárečky a snažili se je v tom zmatku předat. Martin dostal něco sladkého a mimo jiné také pravítko s natištěnou klávesnicí. Hned ráno vyzkoušel jeho praktičnost a přeměřil, zda je chleba ke snídani správně dlouhý, nebo jestli výrobce nešidí délku čokolády. Pro Stevea se podařilo sehnat propisku, která vypadala jako palička na bicí, pro Terryho jsme měli víno a několik dalších drobností, z Mickových stránek jsme zase věděli, jaká vlastní auta, takže dostal model Toyoty Celica a propisku s kolečky, která vypadá jako auto. Stejnou nakonec dostal i Terry, o kterém jsme se v knížce dočetli, že má rád rychlá auta. U Mikea jsme si nebyli jistí, z čeho by mohl mít radost, ale z videí jsme okoukali, že bez žvýkačky „nedá ani ránu“, a v knížce je zmínka o fotbalovém klubu, tak nakonec padla volba na hrníček ve tvaru fotbalového míče a horu žvýkaček. Tyto dárečky dostal až pozdě v noci, přesto nevydržel, sáček hned rozbalil a vypadal, že má radost.

Najednou bylo půl šesté a všichni jsme se chtěli dopravit na Skalky, abychom měli co nejlepší místa. My jsme opět zaparkovali u Lidlu, další o kus dál u jiného supermarketu. Do areálu jsme dorazili skoro současně a bylo příjemným překvapením, že tam není taková tlačenice, jaká byla v loňském roce v Buchlovicích. Pohodlně jsme se usadili na lavičkách a ještě zbyl čas na příjemné povídání před koncertem.

Kolem půl osmé už někteří fanoušci nevydrželi a šli se postavit přímo k pódiu. My samozřejmě nesměli chybět.

Jako předkapela se představila Argema a musíme říct, že byla fakt super. Kluci to parádně rozjeli a nenechali se rozhodit ani výpadky proudu. Po jejich vystoupení byla připravená zumba, aby se aktivně vyplnil čas, než se objeví Smokie.

Při druhé písničce nastalo všeobecné pozdvižení – před pódiem se objevila limuzína a z ní začali vystupovat všemi očekávaní Smokie. Holky se zumbou se snažily ze všech sil, ale pozornost všech byla soustředěná právě na limuzínu. Asi po 20 minutách se Smokie objevili na jevišti a rozjeli to se svými starými hity, které jsou pořád skvělé.

S Lubošem jsme si vzali na sebe trička, která jsme si pořídili speciálně na tuto příležitost – vzhledem k tomu, že máme společnou fotku z Buchlovic, nechali jsme si ji na trička natisknout. Chvílemi to vypadalo, že někteří členové (hlavně Terry a Mick) z nás nemůžou spustit oči a zjišťují, co že to máme na sobě. Smokie hráli asi hodinu, ale když se ozvaly první tóny Oh, Carol, kterou dávají vždycky skoro na konci koncertu, přišlo nám, že to snad není možné, vždyť sotva začali. Samozřejmě když po Needles and Pins s máváním opouštěli jeviště, nidko je nechtěl pustit. Po chvíli se vrátili a přidali ještě 2 hity. Po velkém potlesku opustili jeviště nadobro a nám nezbývá nic jiného než doufat, že naši republiku zase brzy navštíví.